Král může být jen jeden ( Vkook )

Koupelna

Právě ve chvíli kdy se mi pokusil narvat hlavu do mísy se s prásknutím otevřely vchodové dveře.

,,Tae..." Vzlyknul jsem prosebně.

,,Vypadni nevidíš, že tady máme práci!?" Zařval na něj Jin.

,,Pusť ho." Řekl Taehyung s ledovým klidem, když zjistil co se děje.

,,Donuť mě." Odpověděl sebejistě Jin. Pořád byl v převaze, což mu dodávalo odvahu.

,,Tvoje volba." Odpověděl Taehyung.

,,Hobi, Jacksone, Marku. Zbavte se ho. Ještě jsme neskončili." Zavelel Jin a ti tři se začali blížit k Taehyungovi.

Hoseok se po něm rozmáchnul pěstí, ale Taehyung se jen přikrčil a bez větších obtíží se vyhnul ráně. Využil Hoseokovi nestability a jedním přesně mířeným pohybem mu podkopnul nohy. Hoseok spadnul a vrazil do zdi. Další dva nedopadli o nic lépe. Ještě nikdy jsem nikoho neviděl prát se s takovým klidem. Přesně věděl co má dělat a za chvíli se kolem něj všichni tři váleli v bolestech.

,,Pusť ho." Zopakoval Taehyung svůj požadavek a podíval se na Jina.

Jin to všechno sledoval s vyděšeným výrazem a nakonec povolil stisk na mém krku a odstoupil ode mě. Svalil jsem se na zem a Taehyung ke mně přiskočil a podepřel mi hlavu.

,,Vypadněte." Řekl tak tiše, že ho skoro nebylo slyšet. Moji trýznitelé se se skučením posbírali z podlahy a opustili místnost. Jin ještě chvíli postával a hleděl na nás, ale nakonec utekl za svými přáteli.

,,Už je to dobrý Kookie." Řekl Taehyung, přivinul mě do své náruče a začal mě hladit po zádech.

Musel jsem vypadat hrozně. Měl jsem rozražený ret, z obočí mi tekla krev a měl jsem modřiny po celém těle. Alespoň že Taehyung přišel dřív, než se mě pokusili utopit a tím bych stratil veškerý zbytek důstojnosti, který mi ještě zůstal.

,,Zakrvácím ti tričko." Zašeptal jsem mu do hrudi.

Odtáhnul se ode mě a chvíli se na mě zamyšleně díval. Potom si přetáhnul tričko přes hlavu, hodil ho někam za nás a znovu mě obejmul. Naskytnul se mi tak dokonalý výhled na jeho vypracované břicho.

Byl jsem z něho tak zmatený. V jednu chvíli se chová jako hajzl a v tu druhou udělá tohle. Srdce mi začalo být o poznání rychleji a byl jsem si jistý, že to v téhle poloze musí cítit i on.

,,Proč mi to děláš? Proč mi tak ubližuješ?" Zašeptal jsem.

,,Ticho Kookie. Potřebuješ si odpočinout." Odpověděl.

,,To co potřebuju je tvoje odpověď." Nevzdával jsem se, i když jsem byl tak vyčerpaný.

Pohlédl jsem mu do tváře a čekal co řekne. Nechápal jsem, jak se s ním dokážu cítit tak v bezpečí po tom všem co mi udělal.

Jeho hnědé oči mě propalovaly, ale nic neříkal. Najednou jsem ucítil, jak se jeho ruka pomalu přesouvá z mých zad dopředu na břicho. Nadzvednul mi košili a dotknul se holé kůže. Začal jsem zrychleně dýchat zatímco mi prstem obkroužil svaly a nově vzniklé modřiny. Trochu to bolelo, ale zároveň, jako bych se pod jeho dotekem hojil. Přitom ze mě nespouštěl pohled. Jeho výraz zařídil, že se ve mně něco zlomilo. Sklouznul jsem pohledem k jeho rtům a nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě chystám udělat. Nervózně jsem mu položil svoji dlaň na tvář a políbil jsem ho. Po chvilce údivu začal spolupracovat. Můj zraněný ret nám to moc neusnadňoval a navíc jsem měl strach, že mu bude vadit kovová chuť, ale Taehyung tomu vůbec nevěnoval pozornost.