Král může být jen jeden ( Vkook )

Školní trest

Po jídle jsem musel za učitelem.

Zaťukal jsem na dveře od jeho pokoje a on téměř okamžitě otevřel.

,,Posaďte se." Řekl a ukázal na židli.

Udělal jsem jak poručil, ale cítil jsem se trochu nepříjemně, protože on zůstal stát a shlížel tak na mě z výšky.

,,Takže. Řeknete mi co se opravdu stalo?" Zeptal se klidným, ale přísným tónem.

Přemýšlel jsem jestli si mám něco vymyslet a podpořit tak svou historku se schody, ale nakonec jsem se rozhodl jinak.

,,Nechci vám lhát. Takže ne. Neřeknu vám co se stalo." Kupodivu se mi to podařilo říct pevným hlasem.

Učitel pokýval hlavou a pak pokračoval.

,,Dobře jak chcete, ale musím vám sdělit, že rvačky rozhodně nestrpím. I já jsem býval kluk a poznám jak to vypadá, když se někdo popere. Podle toho jak vypadáte bych řekl, že jste si asi nezačal, ale pokud nechcete mluvit pak jste jediným viníkem kterého mám a tudíž jediným koho můžu potrestat." Řekl a očekával moji reakci.

Jen jsem na něj hleděl a mlčel.

,,Vaše volba. Za trest budete každý den dvě hodiny po škole po dobu jednoho týdne a já vám vymyslím nějakou zajímavou činnost. Teď můžete odejít."

Bojoval jsem s tím abych neprotočil oči a opustil jsem místnost. Dvě hodiny každý den? To snad ne. A jak ho znám, určitě budu muset počítat nějaké příklady z matematiky.

Na pokoji jsem si sbalil věci a za chvíli už jsem byl v autobuse na cestě domů, kde nastal drobný problém, kdo bude s kým sedět, když jsme se teď usmířili.
Taehyung najednou ožil a řekl.

,,Sednu si vedle Jungkooka."

,,Jak chceš..." Odpověděl po chvilkovém zaváhání Namjoon a šel si sednout za ostatními úplně dozadu, kde byly čtyři volná místa vedle sebe.

,,A já k tomu nemám co říct?" Řekl jsem trochu naštvaně, když Namjoon odešel.

,,Ticho. Ty víš, že mě chceš." Zašeptal mi Taehyung do ucha a lehce do mě strčil takže jsem zapadnul na sedadlo u okna. Snažil jsem se nadat na sobě znát jak to na mě působí. Autobus se rozjel a tak jsem se rezignovaně usadil a nechal Taehyunga po mém boku.

,,Tak je hodný." Řekl Taehyung a rozcuchal mi vlasy.

,,Nech mě." Shodil jsem jeho ruku za což jsem si vysloužil jeho pobavený úsměv a potom jsem si položil hlavu na okno, tak abych od něj byl co nejdál.

Asi po půl hodině Taehyung usnul, jeho hlava pomalu klesla na moje rameno a obejmul mě kolem pasu. Snažil jsem se opatrně vymanit z jeho sevření, ale byl na mně jak přilepený.
Po chvilce jsem své pokusy vzdal. Taehyung mi zabořil obličej do krku a já tak mohl cítit jeho pravidelné oddechování. Pouhá jeho přítomnost mi způsobovala napětí po celém těle, takže jsem se nedokázal uvolnit. Tohle bude dlouhá jízda.

Po nějaké době jsem se trochu uklidnil. Opřel jsem se o jeho hlavu a takhle jsme strávili skoro celou cestu.

Už zbývalo jen pár minut do příjezdu a tak jsem se rozhodl, že ho vzbudím.

,,Vstávej Tae..." Zašeptal jsem a pohladil ho po ruce.

,,Hmm..." Zamručel a sevřel mě ještě pevněji.

,,Tae. Prosím. Nemůžu dýchat."

Taehyung otevřel oči. Byl teď tak blízko, že by stačil jen malý pohyb a mohl bych ho políbit.

,,Ja-Jak se ti spalo?" Zakoktal jsem se. Jeho přítomnost mě znervózňovala a nutila mé srdce bít jako o závod.

,,Ale já jsem nespal." Odpověděl s úsměvem.

,,Mimochodem krásně voníš." Dodal ještě a znovu si na mě lehnul.

Nezmohl jsem se na slovo. To mě opravdu celou tu dobu objímal?

Dorazili jsme ke škole. Taehyung se ze mě konečně zvednul a když jsme vystupovali všimnul jsem si, že lehce kulhá na levou nohu. Musel si ji přeležet. Ta poloha přece vůbec nemohla být pohodlná...