Král může být jen jeden ( Vkook )

😏

,,Tae." Vzdychnul jsem jeho jméno a přitiskl jsem si ruku na pusu. Nemohl jsem se ovládat a nechtěl jsem, aby nás někdo slyšel.

Taehyung se mi dostal do kalhot a lehce mě tam stisknul. Musel jsem se kousnout do prstu, abych zůstal zticha.

,,Tohle nedělej. Neubližuj si." Zašeptal. Sundal mi moji ruku z obličeje a vzápětí ji nahradil svými ústy. Moje neovladatelné steny tak utlumil v divokém polibku. Jemně mi skousnul ret zatímco se jeho ruka starala o můj penis. Byl jsem v takové extázi, že jsem mu už nedokázal polibek opětovat. V návalu vzrušení jsem zaklonil hlavu, načež se Tae vrhnul na můj krk. Vsál moji citlivou kůži a zanechával tak po sobě viditelné stopy.

Zapřel se rukou u mojí hlavy, natisknul se na mě ještě víc a zabořil obličej do mého krku. Postupně se dostal až k mému uchu. Moje vlasy ho polechtaly na tváři a on se usmál, a zatahal za ně.

,,Krásně voníš." Zašeptal. Nebyl jsem schopen odpovědi. Měl jsem pocit, že pokud se pokusím cokoli říct vyjde ze mě jen nadržené vzdychání.

Svíral jsem Taeho kolem pasu a pevně jsem ho k sobě tisknul. Nenacházel se mezi námi skoro žádný prostor, ale já mu chtěl být ještě blíž, i když to víc už ani nešlo.

Tae mi zajel pod tričko a začal zkoumat moje vypracované břicho.

,,Udělej se pro mě." Zavrněl mi do ucha a zrychlil tempo svojí ruky, kterou mě vynášel do nebe.

Znovu jsem si položil ruku před pusu a přivřel jsem oči, které se mi samým vzrušením zaleskly slzami.

Taehyungovi stačilo už jen pár rychlých pohybů a já se s přidušeným sténáním udělal přímo do jeho ruky.

Tae mě nechal vydýchat. Přitulil se ke mně a věnoval mi něžnou pusu na krk.

Potom svoji ruku vytáhnul z mých kalhot a na dlani se mu zaleskla bílá tekutina. Věnoval mi vítězoslavný pohled a olízl si prsty. Z toho pohledu se mi málem znovu postavil. Tae se pobaveně pousmál a odtáhnul se ode mě.

Byl jsem skoro celou svojí váhou opřený o zeď. Nohy jsem měl jako z rosolu. Byl jsem lehce pokrčený v kolenou a měl jsem pocit, jako bych uběhl maraton.

,,Tak ty už máš dost." Zasmál se Tae, věnoval mi rychlý polibek, potom se oddálil a zadíval se mi přímo do očí.

Jeho pohled zvážněl.

,,Miluju tě." Řekl. Pozoroval mě s naprosto omámeným výrazem. Jako by před ním místo mě stála nějaká kouzelná pohádková bytost.

Chtěl jsem odpovědět, ale přerušil mě zvonek ukončující hodinu.

,,Radši bychom se měli vrátit." Řekl Tae rychle a věnoval mi ještě poslední úsměv než vystřelil ven ze dveří, ani jsem na to nestihl zareagovat.

Postavil jsem se pořádně. Chvíli jsem počkal a potom jsem se rozešel k šatně.

Tae tady samozřejmě nebyl. Místo něj jsem narazil na Namjoona, Yoongiho a Mina.

,,Kde jsi byl?" Zeptal se Jimin se zmateným výrazem.

,,Já jsem...bolela mě ta ruka..." Odpověděl jsem rychle.

,,Takže jsi se nevrátil, protože tě bolela ruka..." Zopakoval po mně Jimin.

,,To je trochu divný, nemyslíš?" Přidal se Yoongi.

,,No tak se mi prostě nechtělo." Odpověděl jsem nakonec.

,,Aha..." Řekl Min, ale nevypadal moc přesvědčeně.

,,Tvůj problém." Dodal Yoongi.

,,Správně." Řekl jsem trochu ostřeji než jsem zamýšlel.

Yoongi jen pokrčil rameny, otočil se a začal se převlíkat. Jimin udělal to samé.

,,Já se ptát nemusím." Pošeptal mi Namjoon a cvrnknul mě ukazováčkem do krku.

,,Co?"

,,Tae se vytratil zhruba ve stejnou chvíli co ty a tohle jsi předtím na krku rozhodně neměl." Zasmál se potichu.

,,To je to tak vidět?" Zeptal jsem se vyděšeně a přejel jsem si rukou po krku.

,,Noo...Když víš co hledat..." Začal Namjoon a potom se rozesmál.

,,Sklapni." Odsekl jsem, ale i mně trochu cukly koutky do úsměvu. V zápětí jsem však zvážněl, protože jsem si vzpoměl o čem jsme se s Taem bavili.

,,Co je?" Zeptal se Joon, když si všiml změny v mém výraze.

,,Ale nic."

Namjoon pokýval hlavou a dál se nevyptával.
_______________________________________

Z pohledu Daehyuna:

V šatně jsme už zbyli jen já a moje parta. Všichni ostatní se už buď vydali domů nebo se šli projít a vrátí se zpátky za hodinu, kdy začíná basket.

Naštvaně jsem se zamračil a zhluboka se nadechl, abych se uklidnil.

,,Pitomej Taehyung..." Zašeptal jsem si pro sebe. Kvůli němu jsem přišel o sport, který tak moc miluju.

Vřel ve mně vztek. Až ho příště potkám tak se možná neudržím. Zařídím, aby se mi do toho tentokrát nenamontoval Jungkook a vymlátím z toho kreténa duši...

Z příjemných představ Taehyungovi bolesti mě vytrhnul hlas mého nejlepšího kamaráda.

,,Kluci poslouchejte mě všichni. Mám pro vás překvápko." Řekl Kwan s úsměvem. Poslední dobou má až moc dobrou náladu.

Otočili jsme se na něj a začali mu věnovat pozornost. Byla na nás jasně poznat naše mrzutost.

Všichni jsme kvůli basketu dost mrzutí, tak ať to není zase nějaká blbost, pomyslel jsem si.

,,Nikdo z nás teď domů nepůjde." Řekl Kwan.

,,A co teda budeme dělat?" Zeptal jsem se zvědavě.

,,Máme přece basket." Odpověděl a mrknul na mě.

,,Snažíš se nás naštvat?" Zeptal jsem se podrážděně. Na jeho hloupé vtipy nemám náladu.

,,Nic takového. Prostě mi věřte. Všechno jsem zařídil. Na trénink půjdeme jako normálně."

,,Jungkook nás vezme zpátky?" Řekl jsem s nadějí v hlase.

,,Jo a bude to ještě lepší. Nechci nic prozrazovat. Prostě přijďte." Odpověděl.

Chvíli jsem ho pozoroval a zvažoval to. Potom jsem se otočil ke klukům a ti na mě souhlasně kývli.

,,Dobře. Budeme tam. Ať to stojí za to." Řekl jsem nakonec, což Kwanovi vyčarovalo snad ještě větší úsměv.