Král může být jen jeden ( Vkook )

Rytíř na bílém koni

Byl jsem v nějakém zábavním parku. Hrály si tu děti i dospělí. Byli tu skákací hrady, horské dráhy a všechno bylo až přehnaně barevné.

Taehyung za mnou přišel a vrazil mi do ruky cukrovou vatu.

,,Sladká jako ty." Řekl a políbil mě.

Polibek jsem mu opětoval a obejmul jsem ho kolem krku.

Když se ode mě odtáhnul najednou se všechno zastavilo a potemělo. Lidé se přestali usmívat a zkameněli. Potom se pomalu obrátili ke mě a začali po mě natahovat svoje ruce, které se změnily v pařáty se zahnutými drápy.

Otočil jsem se na Taehyunga a chtěl jsem na něj zakřičet ať uteče, ale jeho oči úplně zčernaly. Vypadal jako nějaký démon a v ruce se mu zalesknul dlouhý nůž.

,,Sbohem Kookie." Zašeptal mrtvolným hlasem a bodnul.

Trhnutím jsem se probudil a posadil se na posteli. Byl jsem celý zpocený a zrychleně jsem dýchal. Když jsem si uvědomil, že to byl jen sen trochu se mi ulevilo, ale vzápětí jsem si vzpoměl co se stalo včera a co my Taehyung udělal.

Podíval jsem se z okna. Už svítalo, takže bych stejně každou chvíli vstával a tak jsem se vyhrabal z postele a zamířil do koupelny abych se znovu osprchoval. Doufal jsem, že po cestě nikoho nepotkám a toto přání se mi naštěstí splnilo.

Byl jsem tak vynervovaný, že mi tentokrát nepomohla ani teplá voda. Pořád se mi v hlavě přehrával včerejší večer. Myslel jsem na to co mi Taehyung řekl a jak potom odešel a i když jsem se snažil, neubránil jsem se ani myšlnenkám na jeho dotyky na mém těle, na jeho rty a na to co se mnou dělalo když se o mě otřel svým... Co to se mnou sakra je? Já mám přeci Jisoo. Líbí se mi holky. Nikdy jsem takto nemyslel na žádného kluka. Taehyung se mi nelíbí. Šlo jen o jeden okamžik. Byla to jen přirozená reakce mého těla na to co mi dělal. A navíc ho nesnáším. Ukradl mi moje přátele a je to prostě hajzl. Včera jsem to nečekal. Vyděsil mě, takže jsem se nemohl bránit, ale teď když vím čeho je schopný tak se nic podobného opakovat nebude. Nikdy.

S touto myšlenkou jsem opustil koupelnu a šel se nachystat na další zápas. Dneska hrajou holky, takže budu jen sedět a fandit, ale kdyby bylo po mém vůbec bych tam nešel. Nechťel jsem ho vidět.

Taehyunga a ostatní jsem potkal už na cestě do tělocvičny. Jako obvykle si povídal s Namjoonem. Sklouznul po mně pohledem jako by si mě vůbec nevšimnul a mě to někde hluboko uvnitř zamrzelo. Samozřejně, že ne proto, že bych k němu něco cítil, ale to že mu to bylo jedno mi prostě vadilo. Předstíral jsem, že ho nevidím. Sklopil jsem hlavu do země a pokračoval v cestě rychlejším tempem.

Znovu jsem si sednul až na kraj lavice. Podíval jsem se přes hřiště kde jsem očima vyhledal Jina s Hoseokem. Seděli na stejném místě jako včera a znovu byli obklopeni svými přáteli. Když si Jin všimnul, že ho pozoruju ušklíbnul se a potom něco řekl svým spoluhráčům. Všichni co stáli kolem něj se zasmáli a podívali se mým směrem. Neměl jsem na něj náladu. Vlastně jsem neměl náladu vůbec na nic. Nejradši bych se stočil na zemi do klubíčka a v klidu umřel. A tak jsem na to nijak nereagoval. Podložil jsem si hlavu rukou a snažil se sledovat zápas. Jina asi naštvalo, že ho ignoruju a tak mě celý zbytek zápasu propaloval nenávistným pohledem a občas něco pošeptal Hoseokovi nebo ostatním.

Lise se podařilo trefit pár košů, ale nebyla tak dobrá jako jindy. Každou chvíli ke mě nebo k Taehyungovi zabrousila pohledem a nesoustředila se tak na hru. Nakonec jsme to uhráli na remízu.

Zvednul jsem se a chtěl se vrátit na pokoj a do postele, ale najednou mě někdo chytil za rameno. Leknul jsem se a otočil se. Naštěstí to byla jen Lisa.

,,Jungkooku chceš jít se mnou na oběd?" Zeptala se.

Asi jsem musel vypadat hodně zoufale, když na mě promluvila před svými kamarádkami, které šly kousek za námi a pokukovaly po mně.

,,Ne mám ještě nějaké jídlo na pokoji, takže se vrátím tam." Odpověděl jsem právě ve chvíli kdy kolem mě procházeli Jin s Hoseokem. Jen prošli kolem a dokonce na můj účet neprohodili ani žádnou urážlivou poznámku, což bylo zvláštní.

Ještě jsem si skočil na záchod u tělocvičny protože jsem se chtěl vyhnout Taehyungovi, který byl kousek za mnou. Počkal jsem tam asi pět minut a pak jsem se vydal po schodech nahoru. Opačným směrem než odcházeli všichni ostatní do jídelny.

Procházel jsem zrovna kolem koupelny kam jsem se chodil sprchovat, když do mě někdo surově strčil a násilím mě natlačil dovnitř.

,,Trochu si pohrajeme." Řekl Jin, chytil mě za vlasy a hodil mě na zem.

V koupelně se mnou byl ještě Hoseok a další dva kluci, které jsem znal jen od vidění.

,,Nesahej na mě!" Vykřiknul jsem a snažil jsem se dostat zpět do stoje.

,,Držte ho!" Zavelel Jin a kopnul do mě takže jsem znovu spadnul.

Hoseok mě chytil pod krkem a ti dva mě obestoupili a každý mi skroutil jednu ruku takže mi do paží vystřelila bolest. Snažil jsem se vyškubnout, ale jen jsem si to dělal horší.

Museli si všimnout, že nejsem s Namjoonem a svojí partou a rozhodli se toho využít. Kdybych měl s sebou kluky tak bych se zvládnul bránit, ale sám jsem proti nim neměl šanci.

Zvedli mě na nohy a už po druhé ve dvou dnech jsem byl přitlačen na stěnu. Jin do mě začal bušit pěstmi a když už jsem nemohl stát pustili mě a já se zhroutil na zem. Všichni do mě začali kopat. Rukama jsem si pokoušel chránit hlavu, ale nebylo to moc platné. Rány lítaly ze všech směrů.

,,To už stačí. Teď se podíváme jak dlouho zvládneš zadržet dech." Ušklíbnul se Jin. Chytil mě ze zadu za krk a s pomocí ostatních mě táhnul k nejbližšímu záchodu. Právě ve chvíli kdy se mi pokusil narvat hlavu do mísy se s prásknutím rozletěly vchodové dveře.

,,Tae..." Vzlyknul jsem prosebně.