Král může být jen jeden ( Vkook )

Chybíš mi

Ležel jsem ve své posteli, která mi připadala nezvykle cizí. Chyběl mi Jungkook. Místo něho jsem objímal velký bílý polštář, ale byla to jen chabá náhrada. Copak už bez něj nedokážu normálně usnout? pomyslel jsem si.

Převaloval jsem se na matraci, měl jsem ho plnou hlavu a nemohl jsem spát. Zavřel jsem oči a pokusil jsem si alespoň představit, že je po mém boku.

Po chvíli to začínalo fungovat a moje vědomí by pomaličku odešlo do říše snů, kdyby mi těsně u hlavy nezavibroval telefon a nevyrušil mě tak. Naštvaně jsem zaskučel a převalil se na druhý bok. Proč jsem si jen nevypnul zvuk? Moje zvědavost však nakonec vyhrála, a tak jsem se pro mobil přeci jen natáhnul. Rozsvítil jsem obrazovku a najednou jsem byl naprosto při smyslech.

Neznámé číslo: Ahoj 😶

Ahoj!? To si ze mě snad dělá srandu. Okamžitě jsem věděl kdo mi píše. Posadil jsem se a nechápavě jsem na to hleděl. Mobil znovu zabzučel a mě přišla další zpráva.

Neznámé číslo: Dostal jsem skvělý nápad. Vlastně jsou dva. Chceš je slyšet?

To teda nechci, pomyslel jsem si frustrovaně. Přece si vážně nemyslí, že mu budu odepisovat. Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou a čekal co bude dál. Pár minut se nic nedělo a já už začínal doufat, že to vzdal.

Neznámé číslo: Není slušné neodepisovat na zprávy 😱 Přece mě nechceš naštvat 😏 Tak co? Chceš to slyšet?

,,Ty hajzle..." Zasyčel jsem přidušeně, nechtěl jsem vzbudit Mary, a praštil jsem pěstí do polštáře.

Já: Ne.

Odepsal jsem a hodil jsem s mobilem, že skončil u nohou postele. Nemusel jsem čekat dlouho a vibrace hlásily, že odpověděl. Nějakou chvíli jsem jen bez hnutí seděl a hleděl do zdi. Nejradši bych se k tomu mobilu už ani nepřiblížil, jenže, když nebudu odepisovat bůh ví co udělá s těmi fotkami. A tak jsem se pomalu natáhnul a přečetl si to.

Neznámé číslo: 😂😂😂 Stejně ti to řeknu.

Kwan si svoji moc nade mnou náležitě užíval.

Neznámé číslo: Za prvé na ten výlet nejedeš. Nechci tě tam 😉

Stisknul jsem mobil takovou silou až mi zbělely prsty. Na tom výletě do hlavního města mi moc nezáleželo, ale nesnášel jsem, že mě takhle ovládá. Co jenom řeknu Kookovi? Už jsem mu přeci pověděl, že s ním pojedu a on z toho měl takovou radost...

Neznámé číslo: A za druhé. Zítra je basketbal. Nevím jestli to víš, ale Daehyun je můj nejlepší kamarád a chci, aby ses mu veřejně omluvil a odešel. Taky bys mohl Jungkooka nějak dokopat k tomu ať nás vezme zpátky (jsem si jistý, že máš svoje způsoby). Takže? Uděláš to?

Ještě nikdy mě nikdo nedonutil, abych se někomu omluvil. Na to jsem měl až moc velkou hrdost, ale tomuhle odpornýmu klukovi se podařilo najít moji slabinu...a tou byl Jungkook.

Nějak jsem se zaseknul. Vířily ve mně emoce. Vztek, úzkost, ale hlavně strach. Strach o Kookieho.

Neznámé číslo: Jsem si jistý, že neuděláš nic co by Jungkookovi ublížilo.