Král může být jen jeden ( Vkook )

Šance

Jenže Taehyung se ten den už do třídy nevrátil.

Celý zbytek školy jsem se nedokázal soustředit. Myslel jsem jenom na něj.

Když nám zvonek oznámil konec vyučování, rychlostí blesku jsem si sbalil věci.

,,Musím domů! Nevím jestli se za tebou dneska vrátím. Kdyžtak ti zavolám." Řekl jsem Namjoonovi a ten se na mě jen nechápavě díval. On pořád neví, že Tae teď bydlí u mě. Potom mu to vysvětlím.

Vystřelil jsem ven ze třídy a rychlím krokem se vydal domů.

Před dveřmi jsem se zastavil. Doteď jsem pořádně nepřemýšlel o tom co mu chci říct. Pořád jsem na něj byl naštvaný, ale po tom co se dnes stalo ho musím vidět. Musím se ujistit jestli je v pořádku. Moje klíče měl u sebe pořád Tae, takže jsem zaklepal. Počkal jsem pár vteřin a potom se dveře otevřely. Stál v nich Taehyung a když mě spatřil zatvářil se dost překvapeně.

,,A-ahoj." Dostal jsem ze sebe.

Taehyung nic neřekl a jenom se na mě díval. Nervózně jsem přešlápnul na místě a sklopil jsem pohled.

Stalo se to tak rychle, že jsem nestihl nijak zareagovat a ocitl jsem se v jeho objetí. Svíral mě tak pevně, že jsem skoro nemohl dýchat. V tu chvíli mi ale bylo všechno jedno. Na okamžik jsem zapomněl na vše co se mezi námi stalo. Přišel jsem si joko bych byl doteď poloviční a teprve v jeho náruči jsem se znovu cítil celý.

,,Půjdeme dovnitř? Chci si s tebou promluvit." Zašeptal jsem mu do krku, kde jsem měl zabořený svůj obličej. Nadechl jsem se a cítil při tom jeho vůni. Tae se ode mě neochotně odtáhnul, chytil mě za ruku a vešli jsme do předsíně, kde jsem rychle skopnul boty. Celou dobu mě při tom hlídal pohledem, jakoby se bál, že mu zmizím.

V obýváku jsem si stoupnul doprostřed místnosti a otočil se k němu čelem.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se.

,,Je to lepší, když jsi tu ty." Řekl tiše a přistoupil ke mně blíž.

Nastalo ticho, kdy jsem nevěděl co mám dělat nebo říct. Taehyung to však vzal do svých rukou a pokračoval.

,,Tak strašně moc lituju toho co se stalo. Nikdy v živoťe jsem se necítil jako větší pitomec. Chci abys věděl, že to s tebou myslím vážně. Nejsi pro mě jen hračka." Při posledním slově se mu do očí nahrnuly slzy a napjatě očekával moji odpověď.

Chvíli jsem na něj jen hleděl. Hledal jsem jakýkoli náznak lži, ale nic jsem nenašel a tak jsem odpověděl.

,,Nikdy jsem nikoho nesnášel tak moc jako tebe." Začal jsem. Taehyung vyděšeně zamrkal a na tvářích se mu objevily dvě mokré cestičky.

,,Nikdy jsem pro nikoho takhle nebrečel a nikdy mě nikdo nedokázal tak naštvat." Snažil jsem se nevěnovat pozornost tomu, že teď vypadal, že se každou chvilku zhroutí a znovu jsem promluvil.

,,Taky jsem se ještě nikdy nezamiloval. Nevěděl jsem jaké to je chtít někoho tak moc, že bez něj nemůžeš dýchat." Taehyungův výraz se změnil na překvapený a plný očekávání.

,,A to všechno jsem pocítil až s tebou. Nehledě na to jak moc tě nesnáším, tak moje láska k tobě je silnější. A proto jsem se rozhodl, že ti dám ještě jednu šanci. Poslední. Protože tě miluju."

,,Miliju tě Kime Taehyungu." Zašeptal jsem a sklopil jsem pohled k zemi.

Tae se ke mě rozběhnul a třemi rychlými kroky překonal vzdálenost mezi námi. Jednou rukou mě uchopil za krkem a přejel s ní do mých vlasů. Jeho druhá ruka vyhledala tu moji, kterou následně stisknul, ale jen tak, aby to nebolelo. Potom naše propletené dlaně položil na moji hruď a lehce mě políbil. Ucítil jsem jeho slzy, které mi skanuly na tvář a přišlo mi tak, jako by byly moje vlastní. Nebyl to polibek jako ty ostatní. Tenhle byl jemný a plný citu. Naše rty se sotva dotýkaly, přesto mi srdce bylo jako splašené.