Hrůzné povídky pana Morrise ✓

⋙ Nerd II

Dohodli jsme se, že se setkáme v půl druhé v jedné nenápadné uličce. Divím se, že s místem souhlasila. Nejspíš nemá žádné zkušenosti s lidmi jako já. Ale to je její minus, pro mě je to plus.

Neví nic. Stejně jako neví, že jsem ji už mnohokrát viděl. Vím toho o ní tolik... Mnohem víc, než o sobě ví ona sama.

Ve sledování lidí mám dlouholeté zkušenosti. Využívám své nenápadnosti nejlépe, jak se jen dá. A zatím se mi to daří.

Okolo jedné hodiny jsem se vydal na místo určení.

Překvapilo mě, že tam Grace už stála.

Když mě spatřila, jen pohrdlivě nakrčila nos. Ostatně to jsem i čekal.

„Kdo jsi?"

„Kamarád Anthonyho," zamumlal jsem, protože jinak ani mluvit nedokážu.

Anthony jsem byl já, žádný kamarád. Avšak pouze ve světě sociálních sítí.

„A-aha," zamračila se nedůvěřivě.

Zřejmě nevěřila, že by se šarmantní a elegantní Anthony bavil s někým jako já.

Další povrchní kráva, pomyslel jsem si.

Očekával jsem tuto reakci, přesto mě ranila mnohem víc, než jsem si byl ochoten připustit.
Jak jsem již zmiňoval, psali jsme si spolu už další čas a za tu dobu mi Grace celkem přirostla k srdci, přišla mi milá a objektivní, přesto byla podle všeho jen tuctová pizda.

Ale nevadí.

Aspoň mě nebude mrzet to, co udělám.

„Anthony musel kvůli jedné záležitosti zůstat doma, ale dovedu tě za ním, jestli chceš," kvíknul jsem.

„Fajn," povzdechla si lehce otráveně.

Mlčky jsme se vydali na cestu. Grace si dokonce nasadila sluchátka, aby se se mnou nemusela bavit. Stejně bych ani nevěděl, co jí říct. Jsem zkrátka zamlklý, vždyť vy víte.

Došli jsme až k mému bytu. Odemkl jsem a otevřel dveře. Blondýnka nakrčila nos, když vešla dovnitř. Vím. Jak jsem celý den jen u počítače, neřeším shnilé jídlo z fast foodu ani zapáchající propocené prádlo poházené všude na podlaze. Já stál stále na chodbě panelového domu a nevcházel do bytu. Grace už byla vevnitř, protože jsem ji nechal jít první.

Zabouchl jsem dveře. Takže ona stála vevnitř a já venku. Zamkl jsem.

Měl jsem ji tam jak mouchu v sklenici od zavařeniny. První část plánu splněna.

Slyšel jsem, jak buší na dveře, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.

Pomocí jedné šikovné aplikace v mobilu jsem ze zásobníku na chodbě bytu dovnitř vpustil látku, která by Grace měla uspat.

Bušení na dveře pomalu ustávalo...

Počkal jsem pro jistotu ještem pět minut a vstoupil. Snažil jsem se nedýchat, chytl ležící Grace za nohy a odtáhl ji do ložnice, která byla předtím zavřená a značně daleko od chodby, takže tam byl vzduch v pořádku. No. Relativně v pořádku.

Pohlédl jsem na manželskou postel, kterou jsem v místnosti měl a nakonec položil Grace vedle Sue. Ta tu ležela už týden. Vedle Sue ležela Monica. Dva měsíce. Takřka nepoužitelná. Budu ji nejspíš muset odstranit. Možná si říkáte, o čem to teď k sakru mluvím. Abych to objasnil...

Řekněme, že zápach, který Grace při vstupu do bytu cítila, nebyl jen z jídla a oblečení.

Řekněme, že bude překvapená, až se probere a zjistí, že se nemůže díky poutům ani pohnout a díky pásce přes pusu ani ceknout.

Řekněme, že já si užiju.

A řekněme, že mě mí internetoví přátelé za videjko s Grace a za její fotky velice ocení.

Nikdy nepodceňujte nerdy. Mohlo by se vám to ošklivě vymstít.