Když se den po ztrátě hlasu objektů vědci vrátili do budovy a začali je přes kameru sledovat, nestačili se divit.
Zdálo se, že fungují naprosto normálně. Jeden z nich se bez problémů bavil s druhým, další si četl... Jako kdyby se jim všechny smysly vrátily.
Vědci zmateně uvažovali nad tím, jak k tomu mohlo dojít. Dnes objekty L27 ještě nedostaly a i kdyby je už dostaly, nedokázalo by jim to navrátit smysly na sto procent, ani ne na padesát.
Při přiblížení na sledované dva z vědců opustili výzkum, jeden z nich při odchodu ještě stihl pozvracet vše okolo sebe.
Obraz, který se vědcům naskytl, nikdo z nich nečekal.
Ruce i nohy objektů měly ohlodané nehty, některé měly dokonce ukousnuté vršky prstů.
Zdálo se, jako kdyby bylo v nehtech obsažené cosi, co dokáže objektům ve velkém nahradit L27 anebo navrátit smysly.
Když vědci přepočítali sledované, zjistili, že jich je v místnosti o jednoho méně.
Jediné místo, kde by se poslední z objektů mohl nacházet, byla jeho postel. Vypadalo to, že tam leží, celý pod peřinou, avšak za celý den se ani nepohl.
Jeden z vědců se rozhodl, že v ochranném oděvu vstoupí mezi objekty a zkontroluje to.
Když do místnosti vstoupil, sledování si ho vůbec nevšímali. Dál se spolu bavili nebo si četli.
Vědec přistoupil k posteli objektu a zvedl peřinu. Jeho výkřik se rozlehl po celé budově.
V posteli sice objekt ležel, ale ohlodaný na kost. Ostatní ho večer museli zabít a sníst.
Vědci u kamery se udělalo špatně. Vytáhl si z batohu lahev s pitím a obrátil její obsah do sebe. Krátce jen hleděl z okna a pociťoval zneklidnění.
Za chvíli ucítil zaklepání na ramenu. Už si myslel, že je to vědec, který byl u objektů, ale mýlil se.
Byl to poslední z trojice vědců a rozklepanou rukou ukazoval na obrazovku monitoru, která ukazovala, co se děje v mísnosti s objekty.
Když tam vědec pohlédl, ani se nenamáhal zastavit zvracení.
Objekty se pustily do vědce, který tam s nimi byl. Už mu stihly strhnout ochranný oděv a ukousat mu konečky prstů s nehty. Bránil se jen velice těžko. Když mu jeden ze sledovaných skočil na hlavu, bylo vědcům jasné, že ho už nezachrání.
Přes všechno zděšení si všimli, že jsou v místnosti kromě mrtvého vědce jen tři objekty.
Nikde však neviděli mrtvoly a ani si nemysleli, že by objekty tak rychle zvládly sníst ty zbylé.
Jeden z vědců zběsile na dálku točil kamerou, aby mohl podrobněji prozkoumat celou místnost.
Dech se oběma mužům zastavil, když si všimli chyby, kterou teď již mrtvý vědec v místnosti udělal.
Dveře byly otevřené.
A kroky, které za sebou vzápětí uslyšeli, je jen utvrdily v domněnce, že nebyli jediní, kdo si toho všiml...
ČTEŠ
Hrůzné povídky pana Morrise ✓
Horror„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly...
