Emily z poličky vytáhla knihu, lehla si do postele a pustila se do čtení. Jediné, co ji při tom rušilo byl neustále vybrující mobilní telefon. Robin byl podle všeho dnes extrémně neodbytný. Emily se neubránila úsměvu. Podle všeho mu došlo, jak moc je na svou fobii háklivá a uvědomil si, že udělal chybu. Stejně se ale rozhodla, že mu zkrátka odpoví až zítra. Nebude nic nechávat náhodě. Jediné, co tedy udělala bylo to, že si vypla svůj mobil, aby ji neustále přicházející zprávy nerušily.
Poté se už mohla naplno pustit do čtení. Dobrodružná romance ji celkem vtáhla do děje a brzy už se dívka ocitla v polovině knihy. Blížila se jedna hodina ranní a tudíž se rozhodla jít spát. Dnešek sice stál za houby, ale zítřek už bude lepší. A nejspíš s Robinem dokouká ten film, možná si i objednají pizzu a všechno bude zase v pořádku...
Emily zhasla světla a rázem se ocitla v říši snů.
Ráno se probudila okolo osmé hodiny. Do nosu ji okamžitě udeřila vůně lívanců, které dle všeho její matka připravila k snídani. Užuž se chystala běžet do kuchyně, když vtom si vzpomněla na Robina. Měla by mu už konečně odpovědět... Napíše mu, že jeho omluvy přijímá a pak se domluví, kdy se dnes sejdou. Ještě uvidí...
Emily zapla mobil a v tu ránu překvapeně zamrkala. Tolik zpráv jí snad nikdy nenapsal, a že v tom byl přeborník. Vyjela si na začátek zpráv a dala se do čtení.
23:00 - Emily, okamžitě se vrať zpátky a neohlížej se!!! Mám pocit, že je někdo v sousedním baráku ve křoví.
23:00 - No tak, Emily, vrať se!!!
23:01 - Jak myslíš, jdi domů... Ale hlavně opatrně!!!
23:01 - Uff, naštěstí si ten člověk hledí svého... I když mě to trochu děsí.
23:01 - Sakra... Vylezl z křoví... Nebo spíš... vylezlo to. Ani trochu to nevypadá jako člověk. Emily, nerad to přiznávám, ale mám trochu nahnáno.
23:02 - Je to u nás na zahradě!!! Emily, prosím, odpověz mi... Potřebuju být teď s někým v kontaktu...
23:02 - Vážně to není člověk... Zhasl jsem, aby mě to nevidělo a chvíli jsem to z povzdálí sledoval z okna. Má to nepřirozeně dlouhé končetiny i trup... Seriózně, mám strach jako jindy...
23:05 - Mohla bys prosím zavolat policii? Začalo se to procházet kolem domu a já ležím skrčený na zemi, aby mě to nezahlédlo skrz okno... prosím, zavolej polici, mně to z nějakého důvodu nejde...
23:06 - Sakra! Bojím se, že mě to přes okno stejně zahlédlo!
23:11 - Emily, proč mi neodpovídáš?! Vážně by se mi to teď hodilo, prosím!!! Zavolala jsi už tu polici? Vlezl jsem si zatím do skříně... Vím, zní to vtipně, ale měl jsem pocit, že se ta věc chystá sem dovnitř...
23:15 - To čekání na to, až se něco začne dít je ubíjející... Emily, neignoruj mě, prosím! Vím, že jsem udělal blbost, ale tohle mě vážně děsí a potřebuju tě...
23:16
Zmeškali jste volání od uživatele Robin.
23:17 - Měl jsem pravdu... Bohužel. Slyšel jsem vrzání dveří... Je to někde tady doma...
23:18 - Kurva, Emily... kroky té věci se přibližují... Bojím se...
23:19 - Emily, zavolej tu policii!!! Bojím se, vážně se bojím, že to ví, že jsem ve skříni. Emily, prosím...
23:20 - Asi tu zemřu, Emily... bojím se jak nikdy, je to tak blízko... Miloval jsem tě a navždy bfjioerjifoqehuudaůůwq§dlw.ů§dq
ČTEŠ
Hrůzné povídky pana Morrise ✓
Terror„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly...
