Hrůzné povídky pana Morrise ✓

Sledují mě

Stařík pohlédl na nástěnné hodiny u dveří. Ukazovaly přesně půlnoc.

„Vy jste mi ale zlobivé děti," pokáral mrtvolky na svém klíně. „Touto dobou už všechny slušné děti spí. Některé z nich tuto noc nejspíš naposledy... To víte, Mary už to má patrně za sebou, takže vám budu muset sehnat náhradní kamarádku... Ale to všechno až zítra. A nyní se připravte, další pohádka už jen čeká na to, až ji přečtu..."

• • • • •

Jsou všude okolo mě. Cítím jejich přítomnost. Slyším je. Občas je i vidím.
Okolí mě má za blázna. Ti nejbližší se se mnou přestali bavit.
Chápu. Je mnohem snažší mě odstranit ze svého života a dělat, že to není pravda. Ale je to tak.
Ať už si to přiznáte nebo ne: sledují vás.

Dnes jsem se o tom opět přesvědčil, když jsem v kavárně popíjel horký voňavý nápoj. Zatímco se ostatní lidé bezstarostně bavili, já je zase viděl.

Jeden z nich stál v tu chvíli právě za mnou. Jen jsem koutkem oka sledoval, jak se pohybuje. Už jsem věděl, že kdybych se otočil, bleskově by zmizel.

Hlídají se. Navzájem se kryjou a dávají si velký pozor, aby je nikdo nezahlédl. Vědí, že je většina lidí tolik nepozorná, že se to pravděpodobně nestane, a pokud ano, hned to dotyční vypustí z hlavy. Jsou to přeci jen věčně uspěchaní lidé.

Sledují každého z nich, každou vteřinu, každý den... Lidé občas mají ten pocit, že je někdo sleduje, ale myslí si, že to jsou ostatní lidé. Nikdy je nenapadlo, že to jsou ale oni.

Předpokládám, že si už všimli, že vím o jejich přítomnosti. Že vím o tom, že ve skutečnosti jsou to oni, kdo řídí celý svět, a ví o každém na tomto světě dost na to, aby ho zničil prostřednictvím jiných lidí. Oni se nemusí rvát, oni nemusí vraždit.

Ostatně ani nevím, jestli se umí rvát. Působí na mě spíš jako stvoření, která vysávají duše, náladu nebo emoce. Různé duševní poruchy mají na svědomí podle mé teorie také oni.

Je jich všude tolik, a já, jako kdybych měl na ně čich. Ano, jak jsem již psal. Myslím si, že to ví. Myslím, že už teď chystají způsoby, jak mě zlikvidovat. Zničit. Zabít. Možná mi jen vysají mozek z hlavy. Netuším, co mají v plánu.

Jedno vím však jistě.

Nechci, aby toto mé svědectví zaniklo. Chci, aby o tom někdo věděl.
A právě proto píšu tento dopis. Popravdě vůbec netuším, komu se dostane do rukou, ale tuším, že pro mě už je pozdě.

Oni mě sledují i teď, když tohle píšu. Cítím jejich přítomnost za svými zády. Zvědavě nakukují do papíru, a mají zase o důvod víc mě zabít.
Vím, že celou noc probdím a když usnu, budu se hned budit v nočních můrách, které mi způsobí oni.
Nejhorší je, že se neprobudím do ničeho jiného, než do další noční můry - mé reality.

Po tobě chci, milý nálezce mého dopisu, jen jedno. Dávej si na ně pozor. Věř mi, skutečně nechceš dopadnout tak jako já.
A ještě něco: příliš se kolem sebe neohlížej.
Určitě tě teď také sledují. Právě při tom, kdy to čteš. Možná, že se tě také budou snažit zničit. Nesnaž se je už proto vyhledávat.

Věř mi. Ignorovat je je mnohem lepší...