Hrůzné povídky pana Morrise ✓

Ignorace I

„Líbila se vám taková modernější pohádka, děti? A chcete další? Nu, dobrá, pár jich snad ještě zvládnu..."

Stařec pohlédl na hodiny. Bylo půl třetí.

„Zlobivé dětičky, zlobivé," zamumlal tiše. „Dáme si ještě další příběh z dnešní doby. Tentokrát budou hlavními hrdiny dívka a chlapec. Jak romantické, že?" stařík se uchechtl. „Uvidíme, jestli to bude romantické až do samotného konce..."

• • • • •

„Zlato! A-ale já!"

Emily svého přítele zpražila pohledem. „Žádné ale. Prostě jsi to podělal."

„Tak mě aspoň nech ti to vynahradit!," žadonil Robin.

„Smůla. Dnes už tě nechci ani vidět. Jdu domů."

Dívka se zvedla z pohovky a začala si zapínat kabát. Vztek v ní vřel a přestože tušila, že doma se bude trápit, musela odejít. Robin potřebuje vidět, že dokáže plnit své sliby. Chtěla po něm jednu jedinou věc, a sice, aby nevyužíval její fobie z pavouků a nestrašil ji nimi. Ta gumová tarantule, kterou ukradl z pokoje své mladší sestry, a kterou jí uprostřed filmu strčil před obličej, byla zkrátka už poslední kapka.

Robin smutně seděl na pohovce a mlčky svou přítelkyni sledoval. Věděl, že už se rozhodla, přesto to chtěl ale ještě jednou naposled zkusit.

„Emily..."

„Ne. Dokoukej si ten film sám."

„Tak se klidně nemusíme dívat na film, nemusíš se se mnou ani bavit, ale venku je zima a tma a já se o tebe bojím..."

„Jasný," ušklíbla se kysele dívka. „A to, že se bojím pavouků tě nejspíš vůbec nezajímá! Měj se, Robine. Já odcházím."

Emily popadla svou kabelku, otevřela dveře a vstoupila do černočerné tmy. Čekalo ji nyní deset minut ničím nerušené chůze. Sama pro sebe si odfrkla, když jí na mysl znovu přišel Robinův výbuch smíchu poté, co zaječela, když jí před obličej strčil tu pitomou realistickou hračku. Idiot jeden. Opravdu ji tímhle naštval, ale nehodlala to už déle řešit. Chladný vzduch jí trochu zchladil nervy a začala se opět cítit poměrně v klidu.

Doma si dá horkou sprchu, zaleze do postele s nějakou knihou a zítra už bude snad vše při starém. 

Na vteřinu ticho noční ulice přerušilo zavibrování jejího mobilu. Jen se ušklíbla, když ho vyndala a zjistila, že jí přišla zpráva od Robina. Ani ji neotvírala a mobil znovu zandala do kapsy. Čekala, že jí bude psát, začne ji zahlcovat omluvami a lichotkami, ale že tak brzo? Asi si to hodně vyčítal... Ale ať se ještě nejakou chvíli dusí, chlapeček. Odpoví mu až zítra.

Cesta Emily ubíhala poměrně v klidu, za celou dobu nepotkala žádného opilce ani jinou pochybnou existenci a než se nadála, stála už před vchodovými dveřmi domku, ve kterém bydlela se svými rodiči. Vytáhla z kabelky klíče a odemkla. Všude už bylo zhasnuto, nejspíš už všichni spali. Vydala se proto co nejpotišeji po schodech do patra, kde měla pokoj a koupelnu. Nejprve si šla do pokoje odložit kabelku a dát mobil na nabíječku. Jen protočila oči, avšak ne nijak uraženě, když si všimla, že jí Robin napsal tři další zprávy. 

Jen nad tím ale zakroutila hlavou, odhodila mobil připojený na nabíječku na postel a šla se osprchovat. Zatímco jí horká voda stékala po celém těle, slyšela ze svého pokoje vyzvánení. No to snad ne. Teď jí bude ještě dokonce volat? To se snad po jejím odchodu opil a teď má náladu ji spamovat a volat do zblbnutí? Ale ne, to mu nebylo příliš podobné. Jak ho zná, vážně se jí jen omlouvá, lichotí jí a tak nějak čeká na moment, kdy se dočká odpovědi.

Teplá sprcha dívce udělala trochu lépe a dokonce i začala uvažovat nad tím, že by Robinovi odpustila a napsala mu už dnes. Ale... ne, musí být silná. Musí pochopit, že dělat si srandu z její fobie zkrátka nesmí a že jí to vadí jako nic jiného. Takže rozhodnuto. Odpoví mu až zítra.