Hrůzné povídky pana Morrise ✓

Bugs Bunny I

„A když už jsme u těch tematických pohádek, tak nyní něco pro Mary. Pro naši krásnou blonďatou Mary, která nadevše miluje králíčky a zajíčky. Kde máš vůbec toho svého plyšáka, drahá?" stařík se zájmem pohlédl na blonďatou mrtvolku. Poté zaregistroval, že plyšák leží na zemi. Zlostně se mu zablesklo v očích.

„Moc si svých hraček nevážíš, Mary. Měla bys, nejsi na tom o nic lépe, než ony. Když tě přestanu držet, také spadneš na zem, jako každý jiný plyšák. I když ty jsi spíš loutka. Jen bez provázků na končetinách a hlavičce. Ale neboj, to už brzy napravíme... Nejprve si ale poslechněte další pohádku, děti. Noc je ještě mladá...“

• • • • •

Když jsem byl malý, pokaždé jsem prosil mamku, aby mi kupovala takové to balení cereálií, ve kterých je přibalený i nějaký dárek.

Občas mi tu radost udělala a tak jsem měl doma už několik plastových postaviček ze Šmoulů, Simpsonových, malý nafukovací míček a úzkou baterku s motivy Disney.

Teď tyto cereálie nabízely jakousi hru. Znáte to, vyndáte malé CD z průhledné folie, vložíte do počítače a načte se vám nějaká primitivní, leč zábavná hra, kterých najdete na internetu spousty.

Tehdy jsem vlastnictví takového cédéčka ovšem přikládal větší význam. Byl jsem malý a přeci jen i ty primitivní hry v té době byly něco neobvyklého a pozornosti hodného.

Požádal jsem tedy mamku, aby mi cereálie koupila, jakmile mi o tom kamarád řekl. Když jsem jí slíbil, že jí budu týden pomáhat s nádobím, souhlasila.

Doma jsem čekal natěšený, až se vrátí z obchodu. Nemohl jsem se dočkat, až si zapařím.

Mamka pracovala jako asistentka jedné staré paní v důchodu a tak mi cereálie jen nechala na stole a hned odešla za ní.

Byl jsem doma tedy sám.

Vytáhl jsem nůžky, rozstříhl krabičku a vytáhl CD, které bylo v průhledné fólii položené hned na vrchu.

Vypadalo poněkud jinak, než na obalu krabičky od cereálií. Nebylo na něm nic natištěné, bylo to obyčejné čisté cédéčko, ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, protože se často stávalo, že reklama lehce klamala a já o tom věděl už v tomto věku.

Navíc mi bylo jedno, zda na sobě bude mít cédéčko něco natištěné, jde mi o hru.

Podle instrukcí na krabici se mělo jednat o nějakou skákací hru s Bugs Bunnyn, což byla kreslená postavička ze seriálů Looney Tunes a Merrie Melodies, moje oblíbená postava (viz média).

Pospíchal jsem nadšeně k počítači, abych si tu hru mohl zahrát.

Vložil jsem CD do počítače a čekal, až se načte.

Chvíli se vůbec nic nedělo. Už jsem chtěl cédečko vytáhnout, vyčistit ho a vložit ho tam znovu, když vtom na obrazovce vyskočilo okno.

Nevypadalo to však vůbec animovaně.

Byla to jakási fotografie stolu, na které byl položený šedivý plyšový zajíc, který lehce připomínal Bugs Bunnyho a poté tam byly nějakým obyčejným fontem napsány levely hry.
Fotografie působila celkem nekvalitně a znepokojivě.

Hlavně ten špedlík, který měl plyšový Bugs Bunny zapíchlý v oblasti krku.

Byl jsem trochu zklamaný, ale přesto jsem se rozhodl dát hře šanci.

Klikl jsem na level jedna.

Udivilo mě, že to nebyla žádná skákačka.

Měl jsem za úkol složit puzzle. Už podle těch několika kousků bylo jasné, že to zase nebude animovaný obrázek, ale nějaká fotografie.

Pustil jsem se do skládání.

Čím víc jsem toho dal dohromady, tím víc jsem se cítil znepokojený.

Opět byl na obrázku zajíc s špendlíkem v krku, avšak od toho plyšového na úvodním okně se něčím lišil. Byl živý. Tedy... teď už byl mrtvý, ale chápeme se. Nebyla to zkrátka žádná vycpaná hračka.

Už tehdy jsem měl pochopit, že je něco zatraceně špatně a hru vypnout. Přesně to jsem ale neudělal.