Místo toho jsem klikl na pokračovat a následně na druhý level.
Druhý level nebyl žádná minihra.
Vyskočilo na mě samotné pozadí hry a uprostřed tlačítko na spuštění zvukového záznamu.
Klikl jsem na něj.
„Jak se cítíte, paní Brownová?"
„Inu, ještě kdyby ta záda přestala bolet a bylo by mi skvěle."
Krev mi ztuhla v žilách. Byl to hlas mé matky a té staré paní, o kterou se starala.
„Přinesla jsem vám tu knihu, o kterou jste si řekla."
Matčina slova mě jen utvrdila v domněnce, že se rozhovor odehrává právě teď.
Zrovna dnes totiž paní Brownové měla přinést knihu, kterou si chtěla koupit, ale nemohla si pro ni kvůli své nemoci dojít sama.
Vyděsilo mě to. Konečně mi došlo, že tohle CD není žádná hra a pokud ano, tak zatraceně špatná a zlá hra!
Chtěl jsem CD vytáhnout nebo aspoň škrtnout okno, vypnout počítač, ale nic nešlo. Počítač byl absolutně přehřatý a otřásal se.
Rozhovor pokračoval.
Konverzaci však vytřídaly výkřiky o pomoc a řev. Slyšel jsem, jak v povzdálí domu paní Brownové něco padalo, jako kdyby se k ní a mamce někdo řítil s všechno bořil.
„Nechte nás být!" křikla má mamka.
Slyšel jsem ještě několik výkřiků a pak nastalo hrobové ticho. Utišil se i počítač, už se tolik netřásl a nezdál se tolik přehřatý.
Zvukový záznam se vypl.
Zobrazilo se mi tlačítko, že jsem level úspěšně dokončil a mohu pokračovat ve hře. Já jsem to však nevnímal.
Seděl jsem na zemi, kam jsem se vystrašeně svalil a brečel.
Když jsem přes zaslzené oči pohlédl na monitor počítače, všiml jsem si, že se třetí level spustil sám.
Byl to jakýsi videozáznam. Viděl jsem na něm zem a jakoby zaječí tlapky, jak šly vpřed. Vypadalo to jako nějaký ten kostým, který nosí postavy v Disney Landu. Bylo mi jasné, že je to Bugs Bunny.
Osoba v jeho kostýmu jednou plyšovou tlapou držela kameru, která snímala cestu a druhou držela potřísněnou čepel nože, kterou jsem viděl sice jen na zlomek vteřiny, ale i to u mě spustilo další vzlykot.
Vtom postava zvedla kameru výš, takže jsem konečně neviděl jen cestu, ale i okolí.
Stála před mým domem.
ČTEŠ
Hrůzné povídky pana Morrise ✓
Horror„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly...
