Hrůzné povídky pana Morrise ✓

⋙ Vězňovy panenky IV

Gregory Johnes po osmi dnech znovu otevřel oči. Jeho už samy o sobě usměvavé rty se zkroutily do ještě většího úsměvu. Korálkovité zorničky se mu zaleskly. Jeho plán vyšel. Přeci jen se z těch všech stovek panenek našla jedna, která do sebe přijala jeho prohnilou duši a stala se jeho novou tělesnou schránkou.

Jaká ironie osudu. Byla to jedna z desítek panenek, které znázorňovaly děti, jež před dvaceti lety znásilnil a zabil. V podstatě všechny panenky, které ušil byly děti, po kterých za svůj život toužil. Ne ke všem se však dostal, ne všechny polapil...

Tato blondýnečka s bílými šaty a rudými střevíci však takové štěstí neměla. Jane byla jednou z jeho prvních obětí... Možná i proto k ní jeho duše přilnula. Sice až po osmi dnech bez těla plných temnoty a vratké existence v nicotě, ale přece jen.

Gregory se rozhlédl okolo sebe. Nehýbal látkovým tělem, pouze jeho hlava s dlouhými vlasy se otočila o 180 stupňů. Ležel vedle nějaké dívky. Spokojeně oddychovala a ze spánku se usmívala. Měl dojem, jako kdyby mu v obličeji byla něčím povědomá, ale nedokázal přesně určit čím. Věděl jen jedno. V následujících několika dnes ji musí přesvědčit o tom, že on je pro ni tou nejlepší hráčkou. Úžasnou panenkou, se kterou chce strávit celé své dětství.

Začne s ním trávit víc času, třeba ho bude brát i do školy, mezi své kamarádky... Už jen to ho přivádělo do varu... Tím to vše ale mělo pouze začít.

Bude se jí postupně dostávat pod kůži a vysávat z ní emoce a energii jako klíště. Brzy již začne mít pocit, že bez panenky nemůže jít na jediný krok. Ovládne ji. Nejprve skrz jednoduché hypnózy, později však zajde ještě dál.

Opustí tělo panenky a přesune se do toho jejího, kde bude moct lépe kontrolovat a ovládat veškeré její kroky. A to doslova. Posedne ji.

A co, když jeho plán náhodou selže? Nic, co by ho vyvedlo z míry, prázdných schránek panenek má nejméně na pět set pokusů...

Johnes se zlověstně usmál. Už za pár hodin se dívka vzbudí a on bude moct zahájit akci. A brzy už bude opět na svobodě...

Jak dny ubíhaly, Gray začínal mít pocit, že s Lily není něco v pořádku. Zprvu se jednalo o maličkosti typu ztráta pozornosti anebo koukání do neurčita. Když si však na její nezájem o okolí začali stěžovat i ve škole, tušil, že se s jeho malou dcerkou něco děje.

„Děje se něco, Lily?" otázal se jí jedno dopoledne vážnějším tónem než obvykle.

„Nic," špitla dívka, zatímco v ruce třímala panenku, kterou od svého otce dostala.

„Nevypadá to, jakože nic. Jak by se ti líbilo si o tom popovídat s paní doktorkou?"

Cvokařka? zhrozil se Johnes. To bylo to poslední, co teď potřeboval, když už se konečně blížil k závěru první fáze... Bude to muset uspíšit. A to dost radikálně.

„Bez toho to nějak zvládnu, tati..."

„No nevím," Gray se zatvářil pochybovačně, ale dál se již nevyptával. Byl totiž plně rozhodnutý, že zítra svou dceru objedná k psychologovi.

Co však netušil bylo to, že zítra při snídani bude jeho dcera veselá a plná energie, kterou bude rozdávat na všechny strany.

Její úsměvy a jako by znovu nalezený smysl pro humor udělá jeho ženě radost a konečně zažene její obavy o psychickém stavu její dcery.

Jeho však tato skutečnost spíš vyděsí k smrti. V očích Lily totiž na okamžik zahlédne něco cizího a nelidského. Jako kdyby to už nebyla jeho dcera, ale někdo úplně jiný, někdo, kdo už na tomto světě nemá co dělat. A co z hlavy už nikdy nevytěsní, bude děsivý korálkovitý lesk jejích zorniček...