Hrůzné povídky pana Morrise ✓

Neotáčej se!

„A teď je čas na kratší příběh, psaný trochu jiným stylem, než na který jste zvyklé. I tak věřím, že by vám mohl být blízký, děti..." stařík obdaroval Agnes, Thomase a Jane úsměvem, s kterým odhalil i nažloutlé zuby. „Poslední tři odvážlivci, hmm. Tak přeci byste se nebáli, že? Nuže, poslouchejte pozorně..."

• • • • •

Jim: Tak co, jak je?

Tess: Jde to. Rodiče s bráchou už před nějakou dobou odjeli pod stan, takže mám konečně dům pro sebe. 😈

Jim: Hmm, že bych přijel? 😏😘

Tess: Jime...

Jim: No?

Tess: Víš, co jsem ti říkala...

Jim: Jasně, promiň. Jsem smířený s tím, že pro tebe budu navěky ve friendzone, ale to nemůžu přijet aspoň jako kamarád?

Tess: To bys mohl.

Jim: Fajn. :)

Tess: Ale nic na mě nezkoušej, rozumněli jsme si?

Jim: No jo, slibuju.

Tess: Dobře. A kdy tedy přijedeš?

Jim: Klidně hned teď. :)

Tess: A sakra...

Jim: Co, nehodí se to?

Tess: Ne, jenom se děje něco fakt divnýho...

Jim: Nechápu.

Tess: Někdo je na našem pozemku.

Jim: Kde? Jak vypadá?

Tess: Ve tmě to moc nerozeznám. Ale je na zahradě. Má takovou dost štíhlou postavu. Asi ten člověk bude dospělý... A chodí dost divně.

Jim: Jak... divně?

Tess: Motá se a kroutí. Chvíli je daleko a pak hned blíž. Já vím, zní to divně... Ale prostě nechodí normálně.

Jim: Není třeba opilý nebo zfetovaný?

Tess: I to je možné.

Jim: Hlavně na sebe dávej pozor, hned jsem tam.

Tess: Jime...

Jim: No?

Tess: On se přibližuje... k oknu.

Jim: Tess... To je nepříjemný. Buď silná.

Tess: Bojím se...

Jim: Zatáhni závěsy.

Tess: Nechci se k tomu oknu přibližovat!

Jim: ...

Tess: Jime!!!

Jim: Co? Jsi v pořádku?

Tess: Už je přímo u okna. A... asi mě nevidí.

Jim: Jak to?

Tess: Celou dobu šel pozadu. Je na tom okně namáčknutý vlasy, ne obličejem.

Jim: No, aspoň že tak. Asi je fakt trochu mimo. Myslím, že teď je ten správný čas zatáhnout závěsy.

Tess: Otáčí se! Proboha Jime!

Jim: Máš to okno pořádně zavřený?

Tess: *zobrazeno*

Jim: Tess?

Tess: *zobrazeno*

Jim: Jsi tam?

Tess: *uživatel Tess vám chce zavolat*

Jim: *přijmout*

„Tess? Jsi v pořádku?"

"..."

"No tak, řekni něco, děsíš mě. Šíleně."

Tess: *uživatel Tess ukončil(a) hovor*

Jim: Co to mělo být?

Tess: Řekl bys mi prosím svou adresu? Nějak si na ni teď nemůžu vzpomenout.

Jim: Proč? Přijedu za tebou.

Tess: Ten úchyl už je pryč a já chci za tebou.

Jim: Neměla by ses teď v noci vydávat ven.

Tess: Prosím.

Jim: No dobře. Ale slib mi, že na sebe dáš pozor.

Tess: Slibuju.

Jim: *uživatel Jim poslal(a) polohu*

Tess: *zobrazeno*

_____

Sedím teď sám doma nad hrnkem čaje a čekám na Tess. Je to už půl hodiny, co jsme si psali. Měla by tu každou chvíli být. Upřímně se o ni celkem bojím. Kdo byl ten člověk, kterého viděla? A proč se chtěla vydat za mnou, když se mohl potulovat někde poblíž?

Zároveň mě znepokojovalo, že je stále online. Něco mi říkalo, že bych s ní měl dát hovor s kamerou. Musel jsem jí vidět a přesvědčit se, že je v pořádku.

Jim: *uživatel Jim s vámi chce videohovor*

Tess: *přijmout*

Přijala to až po nějaké době. Ihned jsem si všiml, že leží na zemi. V jejím pozadí ležela převrácená židle. Byla u sebe doma.

To mě však nešokovalo nejvíc. Nejvíc mě překvapily její ústa. Byla rozřízlá do šířky, z nosu viditelně krvácela a v očích jí zračil šok a vyděšení.

„Tess! Co se ti stalo?!" zvolal jsem.

„Ty," sýpala. „Ta adresa..."

„Co je s ní?"

„Později jsem to nebyla já, kdo ti psal," dostala ze sebe. Ten chlap... tedy, on to asi není chlap. Asi to ani není člověk."

Krev mi ztuhla v žilách.

„Jak to myslíš?"

„Nemá obličej. Celá jeho hlava jsou jen mastné vlasy, které vypadají, jako kdyby stál zezadu. Nemá tvář."

„To snad není možné, Tess," nervózně jsem se zasmál.

„Taky jsem si myslela, než jsem to spatřila," řekla stále rozklepaně a vzápětí vyjekla.

„Co je?"

„Neotáčej se," špitla.