Hrůzné povídky pana Morrise ✓

Paštika

„Nyní spíš něco ze současnosti a z tohoto světa... To rozhodně neuškodí, že? Je dobré si připomenout, že zlo je nesmrtelné a všudypřítomné. Žije napříč generacemi i kontinenty. A roste v každém z nás..."

Muž se usmál, jako kdyby mu vlastní slova zlepšila náladu. Ještě aby ne. On sám své vnitřní zlo krmil více než kdo jiný...

„Ale dost bylo povídání, začnu místo něj vyprávět..."

• • • • •

„Hele, paštika jde!" ozval se jeden z chlapců, jakmile Lisa vstoupila do třídy. Škodolibý smích spolužáků napovídal tomu, že je přezdívka pobavila.

„Tak co, barbíno, ses ráno modlila, aby nepršelo a nesmyla se ti ta omítka z ksichtu, co?" další útočný komentář na dívčin vzhled okomentovala drobná černovláska, na první pohled nenápadná dívka.

Byla pravým opakem Lisy, která měla výrazné líčení, které zatím nikdo jiný nepřekonal. Uměla se malovat, to ano, ale nikdo to zatím neocenil... Lisa ignorovala posměšky spolužáků, na které už nakonec byla zvyklá, a vydala se do zadní lavice, kde bylo její místo k sezení.

„Hej, paštiko! Lehla by sis mi obličejem na mikinu? Chtěl bych na ní mít obtisklou pandu!"

I tuto poznámku dívka ignorovala. Kdyby tak tušili, proč to vše dělá...

Jakmile zazvonilo na hodinu, hluk ve třídě utichl a do třídy vstoupila starší konzervativní učitelka anglického jazyka.

„Dobrý den, studenti. Jak jsem vám minulou hodinu slíbila, vyzkouším dnes náhodně pár jedinců z recitace básně. Předpokládám, že všichni umíte The Harlot's House od Oscara Wildea, jak jsem vám minule říkala?"¨

Zaúpění studentů v několika předních lavících dávalo jasně najevo, že o tom nemají sebemenší tušení.

Učitelka jen nespokojeně zavrtěla hlavou, načež se její pozornost přemístila na Lisu.

„A co vy, mladá dámo, umíte to?"

"J-já..."

„Pojďte k tabuli."

S každým Lisiným krokem blíž a blíž k tabuli se postarší učitelka tvářila víc a víc znechuceně. Nakrčila nos, když stála dívka přímo před ní, a pronesla: „Tak povídejte, slečno."

„Já... omlouvám se, ale neumím to."

Spolužáci do sebe začali pobaveně pošťuchovat a chechtat se. Všichni byli nadšení z toho, že to teď Lisa schytá. 

„A jak to, že to neumíte?"

„Ne-neměla jsem čas," vykoktala Lisa první věc, která ji napadla.

To už učitelce došly nervy. „Tak vy jste neměla čas, ano?! Ale namalovat se jak... jak - s prominutím - lehká děva, tak na to jste si čas našla, že?! Sednout. Známku vám snad ani nemusím oznamovat, sama dobře víte, co si za takový výkon zasloužíte!"

Lisa si šla sednout, zatímco se celá třída už naplno smála. Učitelka se je ani nenamáhala napomenout. Dívce bylo do breku, ale roky malování ji naučily umět zahnat všechny slzy do neznáma.

Zbytek dne probíhal v obdobném duchu. Spolužáci nenechali dívce chvíli klidu, zatímco ona se to vše snažila ignorovat. Přeci jen... nemohli za to, že nic netušili...

Konec poslední hodiny Lisu vysvobodil z jednoho utrpení a zároveň současně přenesl do druhého. Musela totiž domů. Dnes měli vyučování o hodinu delší než obvykle, takže musela spěchat. Nakoupit z těch málo peněz, co její otec nepropil, něco, z čeho by mohla uvařit večeři pro něj a mladšího bratra... Vyprat prádlo, zamést střepy, které byly dosud v kuchyni, když se po ní včera otec snažil hodit prázdnou lahev od piva... Bylo toho hodně co udělat.

Jak měla Lisa vše hotové, zbývala jí poslední půlhodinka času. To se musela odmalovat. Kdyby ji s tímto vzhledem viděl otec, zmlátil by ji ještě víc.

Lisa si s povzdechem stoupla před zrcadlo a navlhčenou houbičkou si začala smývat makeup, který skrýval před světem vše, co by jejímu otci mohlo způsobit problémy a ji dostat do dětského domova, pryč od bratra, kterého nadevše milovala...

Sykla bolestí, když se houbička dotkla nepříliš starého monoklu. Jizva přes obočí už byla celkem stará, ale přesto nevzhledná. Stejně tak několik hlubších škrábanců a jizev... Boule na pravé straně hlavy se začínala zmenšovat, to Lise udělalo radost. Natržený ret na tom od včerejška nebyl moc líp, ale modřiny začínaly naopak mizet. Ale co z toho. Stejně jí dneska zase udělá nové...

Byla smířená. Jediné, čeho se bála bylo, že jednou přijde den, kdy už to vše nezakryje ani makeup...