Jealousy ✓ || Changki

Changki || Část 2

Changkyun

První hodina proběhla vcelku normálně. Nic nečekaného se nedělo, no, možná to, že Wonho celou hodinu prospal a Jooheon si čmáral po jeho i mém sešitě. Ale upřímně, ono to je normální, takže mě to ani nepřekvapuje. Po prvním dnu školy se sebereme a vydáme se pomalým krokem zpět na kolej, dnes toho není moc co dělat.

"Kkung, půjdeme do té nové kavárny, co otevřeli? Slyšel jsem, že tam mají skvělý čokoládový dortííík." dloubne do mě Wonho, původně jsem měl tedy v plánu jít domů a připravit se na druhý den, ale snad se nic nestane, když to jednou vynechám, hlavně, když vidím Jooheonův výraz, který mi dával jasně najevo to, že chce jít taky.

"Dobře." povzdechnu si s úsměvem a upravím si brýle. Nadšeně vyjeknou a společně se vydáme chodbou pryč ze školy. Jsme tak zabraní v našem rozhovoru o novém Marvel filmu, že si nevšimnu proti jdoucí osoby a narazím do ní.

"Dávej bacha, idiote." strčí do mě až spadnu na zem. Zvednu překvapeně oči, přijdu si na chvíli dezorientovaný a z myšlenek o tom, co se právě stalo mě vytrhne, až Wonho, který dotyčného chytí pod krkem a začne na něj něco řvát. Když už se dokážu soustředit i na to, kdo je ten dotyčný po kom řve, tak zblednu, když je to Son Hyunwoo alias Shownu. Školní fotbalová hvězda.

"Pojď, Kyun, vstávej," Jooheon mě chytí za ruku a pomůže mi vstát. "jsi v pohodě?" pohladí mě po vlasech, přikývnu a pokusíme se odtáhnout Wonha od Shownu, aby se nepobili.

"Zkus to udělat ještě jednou!" začne na něj Wonho něco řvát, když ho táhneme pryč, Shownu zařve něco zpátky a pak nasraně odejde, moc jsem to nevnímal, stejně to byla jen nějaká nadávka. "Kkukkungie, jsi v pořádku?" zasměju se, když vidím tu rychlou změnu. Jak se z toho namakaného a děsivého Wonha stane najednou stane ten sladký a starostlivý hyung.

"Nic mi není." zakroutím hlavou a on si úlevně povzdechne.

"To je idiot ten Shownu."

"Jo, kdo si myslí, že jen je?" začnou si ztěžovat. Ještě chvíli brblají a pod vousy si nadávají na to, jaký je idiot než je začnu uklidňovat. Nejsem sice kdovíjak roztomilý, ale když se hodně snažím, tak dokážu, aspoň u nich dvou, dosáhnout čehokoliv díky své roztomilosti. Díky tomu oba zapištěli a začali mi cuchat vlasy a bylo na nich vidět, že mají hned lepší náladu. Povedlo se mi odvrátit jejich myšlenky a my společně došli až ke skříňkám bez žádného incidentu.

Dojdeme do kavárny, která nese název Monstar, Wonho nám otevře veliké skleněné dveře a my projdeme dál.

„Dobrý den, co si dáte?" zeptá se nás obsluha, je to kluk asi v mém věku, má blond vlasy a jeho hnědé oči jsou schované za kulatými brýlemi, stejně jako ty moje. Usměju se a on se na mě taky usměje, podle jmenovky by se měl jmenovat Jae.

"Um." zamyslím se a začnu si pročítat jejich menu.

"Jedno karamelové frappé se šlehačkou a čokoládovou posypkou a k tomu tenhle dort ve tvaru králíčka!" nadšeně vyhrkne svojí objednávku můj o skoro hlavu vyšší a svalnatý hyung. Jae se na něj zadívá a zacuká mu koutek, když si ho prohlídne od hlavy až k patě. Um, možná, kdyby to Wono neřekl stylem natěšeného pětiletého dítěte, tak by to možná i bylo normální, ale on u toho měl i výraz jakoby se do toho králíčka zamiloval, ehm.

"Um, jasně a dohromady?" odkašle si Jae a snaží se zachovat na jednu stranu svůj pokerface a na druhou typický úsměv obsluhy, ten úsměv většinou říká něco jako zabijte mě, jsem mrvtí uvnitř a nebo stojím tu už 8 hodin a další 4 budu a nebaví mě to tu.