Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // JackHeon // 32

Jackson

Vytřeštěně stojím a snažím se vstřebat to všechno, co jsem slyšel. To všechno, co Jooheon řekl a hlavně se snažím vstřebat to, jaký jsem idiot. Ale vše musí jít stranou ve chvíli, kdy po něm Minho začne řvát a dá mu pěstí. Na nic nečekám, zahodím sako a při běhu si vyhrnu rukávy od košile, než mu stihne dát další ránu, tak po něm skočím a shodím ho na zem, chvíli se pereme, než mávnu na ochranku, aby ho vykopli ze sálu.

„Jooheony." Dojdu k němu a kleknu si, pleskne mě přes ruku, když se ho chci dotknout a dál pláče, ale nenechám se, vytáhnu kapesníček a začnu mu stírat krev ze rtu a následně slzy. „Pojď, půjdeme domů." Pronesu nekompromisně a začnu mu pomáhat vstávat. K mému štěstí je natolik opilí, že nemá dost síly na to, aby se mi bránil a mě se nakonec povede dostat ho k sobě do auta. Je výhoda, že jsem nepil. Na akcích, které sám pořádám, ze zásady nepiju, hlavně proto, abych měl přehled o tom, co se děje a hlavně, abych se před důležitými hosty a sponzory neztrapnil, kdybych se opil.

„Nemysli si, že se zase nechám vtáhnout do tvé postele!" zažvatlá opile, zatímco mu pomáhám na sedačku spolujezdce a nakloním se přes něj, abych mu zapnul pás. „Ani tvoje kolínská s tím nic neudělá!" vyprskne a já si i v té tmě a mírném tlumeném světle v autě, které svítí, protože mám otevřené dveře, všimnu, jak se mu tváře zbarví do červena.

„A já myslel, že moje kolínská vyřeší všechny problémy na světě." Pozvednu obočí a on mě praští pěstí do hrudi, kdyby nebyl opilý a dal by do té pěsti sílu, myslím, že by to dost bolelo. Zavřu za ním dveře, naštěstí z něj dostanu adresu dřív než usne, takže po 15 minutové cestě autem se ohlédnu na místo spolujezdce, abych přišel na to, že spí. Povzdechnu si, vypnu motor a přejdu ke dveřím z jeho strany. Chvíli to trvá, ale nakonec se mi podaří v jeho kapse najít klíče, takže si je vezmu do ruky a Heonyho vezmu do náruče. Podaří se mi nohou kopnout do dveří, aby se zabouchli a auto zamknu. Sakra, jak poznám, co je to za patro? Nebýt Changkyuna, který zrovna vybíhal ze dveří, asi bych správné patro nepoznal. Překvapeně se na mě u vchodových dveří podíval a pak se zadíval na spícího Heonyho. Ani nevím, jestli ví, kdo jsem, ale asi ví, protože mě probodne pohledem.

„Nechci mu ublížit, jen...ho chci dostat do postele." Vážně se na něj zadívám, podezřívavě se na mě zadívá, křikne po mě patro a že jestli na něj sáhnu, tak ať si ho nepřeju. Dojdu s Heonym v náručí do příslušného patra, odemknu jeho klíči dveře, ty dám pak na věšáček vedle dveří a odnesu ho do pokoje, na jehož dveřích byla nálepka sluníčka, to je to, co říkal Changkyun, takže to bude ono. Hodím ho na postel a pak si povzdechnu. Neměl bych ho nechat spát v tom saku. S povzdechem rozsvítím lampičku, kterou má na nočním stolku, abych viděl, dojdu k jeho skříni a vytáhnu mu nějaké tričko a tepláky. Převléknu ho a sako mu pečlivě pověsím a nechám viset na dveřích od skříně. Přikryju ho a dlouze si povzdechnu, když se koukám, jak poklidně spí a tiše oddechuje. Promiň, Heony. Byl jsem takový idiot. Kéžbych předtím věděl to, co vím teď...nechtěl jsem předtím ani teď věřit tomu, že by jsi byl takový, ale všechno se to seběhlo děsně rychle a já...jsem opravdu kretén, protože jsem přestal přemýšlet. Měli jsme si promluvit, měl jsem tě vyslechnout, ne se hned mstít. Pohladím ho po tváři a opatrně mu dám pusu na čelo.

„Slibuji, že vše napravím. Dám ti důvod, abys mi odpustil a dal mi další šanci." Zašeptám a přikryju ho až k bradě. S úsměvem na rtech a hlavou plných myšlenek na to, jak vše zpravit a na to, že jsem opravdu idiot, vyjdu z jeho pokoje a následně z celého bytu. Sednu do auta a nějakou dobu jen tak projíždím městem, než zaparkuju u sebe doma. Svléknu ze sebe špinavou košili, kterou mám od krve toho kreténa Minha. Dojdu se vysprchovat a s myšlenkami na něj usnu, jakmile mě napadne, co bych mohl udělat, tak se usměju.