Jealousy ✓ || Changki

Changki || Část 12

ChangkyunZatímco je Kihyun pryč, tak se začnu pomalu víc probouzet. Začnu se poplácávat po tvářích, abych ze sebe smyl tu únavu. Potřebuji být v jeho přítomnosti na 100 %. Sice mám pocit, že je náš vztah den ode dne pevnější a každým dnem mám pocit, že si jsme blíže a blíže, ale co když...je to stejné jako na střední, co když pokud budu jen o kousek jinačí, než jeho typ, tak o mě ztratí zájem? Nevím, jestli se jeho ideální typ změnil, jestli je teď víc na povahu, než na vzhled anebo je pořád spíš na vzhled, ale na jiný. Co když jsem se nevědomky celé ty roky honil za tím, abych se vypracoval na jeho ideální typ a on má teď jiný? Snažil jsem se zvednout sebevědomí, snažil jsem se změnit vzhled jen proto, aby mě konečně viděl, ale co když zjistím, že je jeho typ jiný, než byl na střední? Přece jenom to není permanentní věc, nikdo neříká, že musíte mít rádi stejný typ lidí celý život. Představa o ideálním partnerovi roste s člověkem. Jako mladí se zajímáme spíše o vzhled, pak zestárneme a uvědomíme si, že to není vše, tak zkusíme hledat partnera podle toho, aby měl podobnou povahu jako my, a nakonec skončíme úplně s někým jiným. Třeba...už je v té fázi...

Nestihnu nad tím, ale víc přemýšlet, protože se dveře otevřou a v nich k mému zklamání nestojí Kihyun, ale Heechul.

„Ah, pan vedoucí se vrátil z dovolené." pronesu a protočím oči za češ si vysloužím pohlavek.

„Měl jsem naléhavý případ." vyprskne naštvaně, ale pak se usměje a sedne si ke mně ke stolu. Začneme si povídat, jsem asi jediný, s kým si primář Heechul chodí popovídat, nevím, jaký má vztah s ostatními doktory, ale se mnou má více než přátelský vztah a já mu musím poděkovat, protože jeho pusa jede o sto šest, padají z něj vtipy, historky a různé informace jako na běžícím páse, takže zaměstná moji mysl a ta se nemůže upírat ke Kihyunovi. Povídáme si dlouho, dokud se dveře opět neotevřou a tentokrát v nich nestojí Kihyun. Překvapí se, když uvidí Heechula a donese snídani na stůl.

„Kihyun, tohle je primář Heechul." ukážu na něj a on se postaví, potřese si s ním rukou a usměje se na něj. Původně jsem chtěl Heechula pozvat na snídani s námi, ale jakmile jsem se zadíval na Kihyuna, začal jsem cítit opět tu chuť být s ním sám, opět se mi do hlavy dostala včerejší skoro pusa, pusa, po které toužím už devět let a já vím jen to, že s ním chci být sám.

Ani nevím, kdy se stalo to, že jsme na sebe s Kihyunem upřeně hleděli, zasekli jsme se v jedné pozici a nemohli spustit oči z toho druhého, ale vyrušilo nás odkašlání. Prudce jsem sebou trhl a vytřeštil oči na Heechula, který se tak potutelně usmíval.

„Já věděl, že mezi vámi něco je už kdysi," zasměje se a mě přelije vlna studu, takže musím sklopit hlavu. „už jen, když na tebe tři hodiny čekal a pak u tebe spal skoro celou noc. A když s pláčem odcházel...bylo jasné, jak moc nechceš odejít, ale asi jsi musel, ale já to mezi vámi cítil." zvednu hlavu a vytřeštím oči. Vždyť...Jooheon říkal, že když odcházel z nemocnice, tak byl skoro šťastný, vždyť se mnou nechtěl být, tak...proč...překvapeně se zadívám na Kihyuna, který má taky sklopenou hlavu a skousává si ret. „Nebudu vás tady rušit." poplácá mě Heechul po rameni, když odchází a jakmile se zavřou dveře, tak se pohledem zaseknu na Kihyunovi a zhluboka se nadechnu, než začnu mluvit.

„Hyung?" šeptnu, otřese se a zvedne ke mně hlavu s tázavým pohledem ve kterém se, ale lesklo, že moc dobře ví, na co se chci zeptat. „Co to...um...v té nemocnici, když mě srazilo auto...já myslel, že jsi jen vyplnil papíry a šel." zadívám se na něj, celý se napne a s povzdechem ke mně zvedne hlavu.

„Měl jsem v hlavě zmatek, Kyunnie," zašeptá tak tiše, jako by se bál, co se stane, když to řekne nahlas, jako by se bál, že ho uslyším. „potřeboval jsem si udělat pořádek v myšlenkách, tak jsem Jooheonovi řekl, aby ti vyřídil, že jsem odešel...nechtěl jsem ti dávat naději, nechtěl jsem ti ubližovat, zatímco já si budu přebírat myšlenky." po chvíli ke mně zvedne hlavu a je na něm vidět tolik lítosti. Já se ale musím posadit...celé ty roky jsem si myslel, že jsem pro něj nic v na střední neznamenal, že mě jen využil k tomu, aby se dostal k Wonhovi.