Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // 2Won // 34

Wonho

Věděl jsem od začátku, že pokud na to přistoupím, tak jednak zničím svá dvě nejdůležitější přátelství a jednak budu za toho nejhoršího člověka a zrádce. Věděl jsem to, ale i přesto jsem to udělal.

Pamatuji si na všechno až moc živě. Je to tolik let a já to mám pořád v živé paměti, bude to tím, že jsem se s tím asi nikdy nesmířil. Nesmířil jsem se s tím, jak to všechno bylo, jak se to všechno stalo a jak to všechno skončilo. Nikdy jsem nepřestal přemýšlet nad tím, jaké to mohlo být, kdybych na to nepřistoupil.

Čekal nás poslední rok na škole, rodiče se stěhovali do Ameriky a přemlouvali mě, abych jel s nimi. Že mi domluvili na jedné z tamních škol zařídí, abych si tam ten rok mohl dodělat. Ale nechtěl jsem, byl to přece náš poslední rok, chtěl jsem ho strávit s Kukkungiem a Jooheonem. Kdybych věděl, jak to vše skončí a dopadne, tak bych letěl s nimi...sice bych ty dva dlouho neviděl, ale pořád bychom byly přátelé...mohl bych pak vrátit a naše přátelství by pokračovalo.

Jakmile jsem se dozvěděl, že se Kukkungiemu líbí Kihyun, tak jsem za něj byl rád. Samozřejmě, že jsem věděl, kdo je Kihyun. Každý to věděl. Pro každého to byl anděl s nádherným hlasem, na škole nebyl člověk, který by nevěděl, kdo to je. Byl krásný, nádherný, možná i tohle všechno byla slabá slova, ale když jsem se na něj podíval, tak mě až tak moc nepřitahoval. Na první pohled nebyl můj typ. Ale přál jsem to Kukkungiemu, i když jsem věděl, že se Kihyunovi líbím já, doufal jsem, že se to třeba změní. Změnilo, ale i tak bylo všechno špatně.

Pamatuju si, že jsem seděl sám v parku a přemýšlel jsem. Nechtěl jsem na jednu z hodin, tak jsem to odpískal a byl v parku. Sluníčko hezky svítilo a já si to užíval, dokud paprsky směřované na mě někdo nezastínil. Zvedl jsem hlavu z trávy a přešel do sedu. Byl vysoký, krásný a měl světle růžové vlasy. Věděl jsem, že často chodí s Kihyunem, ačkoliv jsem nevěděl jeho jméno. A seznámili jsme se vcelku lehce, od té doby jsem věděl, že je to Hyungwon.

Povídali jsme si nejdřív o škole a o nás, ale pak sjela debata na Changkyuna a Kihyuna. Řekl jsem mu, že by mi nevadilo, kdyby si Kihyun vybrat Kukkungieho, že mu to přeju, že vím, že ho má rád. Ale Hyungwon se ohradil. Začal mi vyprávět o tom, jaký Kihyun je, že je to zlý člověk. Že je moc přímý a že by s ním byl Kukkungie nešťastný, že si nezaslouží být s takovým člověkem. Čím víc mi o něm říkal, tím víc jsem věřil a bál se toho, že by byl nešťastný. Nakonec mě poprosil...nebo spíš mi to taktně naznačil, že když budu s Kihyunem chodit já, tak ho ochráním. A na to já jsem slyšel. Chtěl jsem, aby byl Kukkungie šťastný, ale zároveň jsem chtěl, aby byl v bezpečí a jeho bezpečí mi bylo nade vše. Ani jsem neváhal a začal vymýšlet plán. Sbalil jsem Kihyuna, choval jsem se k Changkyunovi i Jooheonovi hnusně, věděl jsem, že jen tak je odstrčím od sebe. Že díky tomu naše přátelství skončí a Kukkungie bude v bezpečí a bez toho, aniž by mu Kihyun nějak ublížil. To, že jsem mu nejvíc ublížil já, jsem si uvědomil až později.

Mělo to pro mě být jen hraní, nejdřív to tak bylo, ale pak jsem sám měl chvílemi pocit, že jsem se do Kihyuna zamiloval. Ale věděl jsem, že se jeho city změnili. Cítil jsem to, kdykoliv jsme byly v těsném kontaktu. Kdykoliv jsem ho líbal, cítil jsem, jak je myšlenkami někde jinde. Kdykoliv jsem se ho dotýkal a kdykoliv jsme spolu spali, věděl jsem, že jsme každý na jiné vlně. Ale nebylo cesty zpátky, musel jsem ho držet u sebe, o to víc, když jsem si všiml, že se jeho city k Changkyunovi pohnuli. O to víc na mě začal Hyungwon tlačit, abych si Kihyuna držel zpátky. A já ho držel a nepustil. Náš vztah, který se stěží dal označit za vztah, uvadal a oba jsme to věděli. Hádali jsme se. Já byl podrážděný, ale ne z něj, z toho všeho, co se dělo. Z toho, že jsem přišel o přátele, byl jsem naštvaný sám na sebe za to, co to vlastně dělám. Ale už nebyla cesta zpátky.

Nikdy jsem to Hyungwonovi neřekl, to, co vím. Jelikož jsem s Kihyunem žil, tak jsem věděl, jaký je. A on nebyl takový, jaký Hyungwon tvrdil. Spíš byl pravý opak, před cizími a ostatními si držel svoji drsnou masku, aby se k němu báli všichni přiblížit. Masku, která ho činila namyšleným a nedotknutelným, ale doma...byl pravý opak. Byl pečlivý, miloval uklízení a čistotu, rád vařil a staral se o druhé. Pak jsem pochopil, proč se Minhyuk občas chová jako pětileté dítě, je to tím, že je tou něhou a starostí od Kihyuna tak rozmazlený, že si připadá jako jeho dítě. Všechno dávalo smysl, ale bylo už pozdě.

Ani jsem nedokázal protestovat, když školní rok skončil a my se rozešli. Věděl jsem, že to přijde, a navíc jsem od Hyungwona věděl, že Changkyun odjíždí, takže jsem věděl, že se k sobě nedostanou a že už se neuvidí...ale přesto jsem cítil, že je to špatně, že by jim spolu možná mohlo být dobře...že Kihyun je přesně ten typ, jaký Kukkungie potřebuje. On je ten typ, který potřebuje někoho, kdo se o něj bude starat, kdo se o něj bude strachovat, uklízet mu a vařit. Jako by pro sebe byli stvořeni.

S Hyungwonem jsme zůstali v kontaktu, několikrát jsme se během těch let viděli, když byl čas. Ale jako model hodně cestoval, takže byl většinu času v zahraničí. Já si vybudoval svoji vlastní tělocvičnu, nejdřív jsem tam byl trenérem sám a teď tam mám další dva – Siwona a Jacksona, který tam už poslední dobou, co se stal šéfem firmy, chodí spíš už jen cvičit než dělat trenéra. Měl jsem taky dost práce, a když mi pak po těch letech došel dopis s tím, že je školní sraz po všech těch letech, tak se mi zastavilo srdce. Ale věděl jsem, že tam nepůjdu.

„Wonnie?" zvednu telefon, zatímco připravuju iontový drink pro návštěvníky své posilovny. Položím si telefon mezi hlavu a rameno, abych mohl používat při práci obě dvě ruce.

„Wonho, dneska je ten školní sraz?" slyšel jsem, že je venku, protože přes telefon profukoval vítr a dělalo to nepříjemný zvuk.

„Víš, že tam nejdu." Připomenu mu a dodělám drink, dám ho do skleničky a položím na pult.

„Já vím," slyším, jak šeptnul. „já se pak zastavím, budeš doma?" slyším na něm, že se usmál a sám se taky usměju, ne, že by to mohl vidět.

„Jasně, stav se." Tipnu mu po chvíli telefon a věnuju se práci. Častokrát jsem přemýšlel, proč jsem se ním nechal ukecat a proč jsem ho vlastně poslouchal jako pejsek. Dřív jsem to nevěděl, ale teď to vím. Propadl jsem jeho očím už dávno. Možná v první chvíli, kdy jsme se seznámili. Důvodem, proč ho tak poslouchám je to, že doufám, že nás to sblíží. Že nás to, že chceme někoho rozdělovat nakonec připoutá k sobě. Ale nikdy mezi námi nebyl ani náznak toho, že by mezi námi mohlo být něco víc. Jako by to mezi námi byla jen práce. Častokrát jsem přemýšlel, jestli je jeho chování zapříčiněno tím, že by miloval Changkyuna anebo Kihyuna, ale pak jsem přišel na to, že to tím asi nebude. Že je to možná jen starost. A já se z něj vždy snažil nenápadně vymanit to, jestli někoho má nebo ne, ale nikoho neměl. Ani já ne. Od toho s Kihyunem, jsem měl jen pár známostí na jednu noc, chtěl jsem si tím léčit svoje bolavé srdce a duši, ale nakonec to...nepomáhalo to a já s tím přestal, protože mě to ani netěšilo, ani mi to nehojilo mé rány.

Ten den nepřišel, zběsile bušil na mé dveře až o tři dny později skoro ve dvě v noci. Nespal jsem, díval jsem se na televizi a pil víno. Hned jsem se zvedl a došel ke dveřím, byl zmoklý, když venku pršelo a nevím, jestli se mu výraz ve tváři křivil smutkem nebo zlostí, ale vzal jsem ho dovnitř. Hned jsem ho navedl do koupelny, dal mu ručník a přinesl jsem mu svoje suché oblečení, aby se nenachladil. Jeho mokré oblečení jsem dal na sušák a společně jsme se pak posadili k televizi, kterou Hyungwon hned vzápětí vypnul, aby mohl nerušeně mluvit.

Řekne mi o tom, že se Changkyun a Kihyun potkali, o tom, že mezi nimi zase přeskočila jiskra a že s tím musím něco udělat. Srdce se mi rozbolelo zase tím, že bych je měl rozdělovat, ale když jsem viděl jeho oči plné obav, viděl jsem na něm to, jaký strach o Changkyuna má. Nemohl jsem mu to zazlívat a přikývl jsem. Slíbil mi, že mi vymyslí příležitost, abych mezi ně zase mohl vkročit, nakonec mi po pul sklence vína usnul na gauči a já ho odnesl k sobě do postele. Nebylo to poprvé, co u mě usnul a já stál chvíli u postele a koukal na něj. Přikryju ho a sám si vezmu deku a dojdu si lehnout na gauč. Ne, že bych mohl spát tak poklidně jako on, to proto, že mi hlavou zase koluje spousta myšlenek. A já budu zase dělat to, co předtím, to, za co se celé roky od střední odsuzuji. Ale pokud to tak Hyungwon chce...udělám to.