Jealousy ✓ || Changki

Changki || Část 10

Changkyun

Úplně miluju, když si primář Heechul domluví stáž a pak nepřijde, a ještě do zahraje, že má naléhavý případ a při tom tam jede na dovolenou. Miluju, když hodí všechnu práci na mě. Hlasitě si povzdechnu. Zrovna procházím složku dalšího pacienta, který má přijít příští týden na operaci kolene. Není to nic těžkého, je to jednoduchá operace, ale i tak není na škodu být obezřetný. Potřebuju zkontrolovat jeho předoperační vyšetření, výsledky krve, moči a dalších věcí. Potřebuju všechny zprávy o jeho stavu, abych věděl, že se nic nepokazí i u té blbé operace kolene. Zrovna, když chci zavolat jeho obvodnímu lékaři a seřvat ho za to, že mi neudělal test na srážlivost krve, tak někdo zaklepe.

„Dále." zavolám ke dveřím a nezvednu oči od papírů, ve kterých hledám telefon nebo aspoň jméno toho doktora.

„Dobrý den, jsem Yoo – Changkyun?" vyjekne hlas.

„To je náhoda, já jsem taky Chang – oh," odkašlu si, když konečně zvednu oči, no, není na to, se hned ztrapnit, on se nejmenuje Changkyun, jen se mě polekal a neříkám, že já jeho taky. „ahoj, Kihyun," usměju se na něj a on na chvíli sklopí hlavu. „co tě sem přivádí?" usměju se na něj víc a ukážu na židli před sebe, abych ho popohnal k tomu si sednout.

„J-Já jsem tady na stáži." odkašle, překvapeně zamrkám.

„Ty? Doktor? Já myslel, že budeš zpěvák nebo tak něco." zasměju se a podepřu si rukou hlavu, abych se na něj mohl zadívat. Krátce se zasměje, a tak jako kdysi je jeho smích hudbou pro moje uši.

„To říkají všichni, zkoušel jsem to, chodil jsem na školu, ale nebylo to nic pro mě, tak jsem ve druháku přestoupil na zdravku." plaše si odkašle a já si musím skousnout ret.

„Dobře, v tom případě tě tu provedu, budeš tedy chodit se mnou na sezení s pacientem, na předoperační kontroly, pak i ty pooperační a za týden mám operaci, tak pokud se na to budeš cítit, tak mi budeš moct asistovat," mrknu na něj a on si hlasitě odkašle. „pojď, ukážu ti sály, kde jsou pokoje pro naše oddělení a představím tě kolegům," zvednu se a pak se zarazím „ještě moment." zase si sednu a potom co v databázi najdu jméno doktora, nějaký Xukun, tak vytočím jeho číslo a seřvu ho za to, že mi neudělal test na srážlivost krve. Křápnu telefonem a Kihyun se na mě vyjukaně podívá a lehce si skousne ret. Znovu se tedy zvednu a otevřu mu dveře. Rozpačitě mi poděkuje a nechá se mnou vést. Upravím si plášť a usměju se na něj.

„Tak tady jsou operační sály, pokoje pro pacienty a tady, oh, Bambam!" zamávám na ně, úsměv se mu rozšíří skoro přes celý obličej, což je děsivé a dojde k nám. Představím ho s Kihyunem a pak pokračujeme, cestou narážíme na ostatní kolegy a já je všechny představuji Kihyunovi. „Tak to by bylo asi vše, co se týče prohlídky, tak tady máš různé karty a můžeš je roztřídit podle jmen a zařadit tady do kartotéky, je to trochu zmatek, mám hodně práce a sestry tohle dělat nechtějí, tak to tady nechám, dokud se k tomu nedostanu." zasměju se a on nadšeně zakroutí hlavou a zabraně to začne roztřiďovat a rovná každý papír růžek na růžek. Zasměju se a on zvedne hlavu a studem jí zase sklopí.

„Promiň, asi bych měl hýbnout, když mě tohle hrozně baví." odkašle si a já zakroutím hlavou.

„Ne, to nevadí, mě se na tobě vždycky líbilo to, jak miluješ pořádek." usměju se a pak si uvědomím, co jsem řekl, odkašlu si a podrbu se v zátylku, ale nepřehlédl jsem to, jak se jeho oči lehce zaleskly. Začneme si nenuceně povídat, začnu mu říkat různé historky ze směn a on se hlasitě směje, kolikrát musím přestat mluvit, aby se vůbec dokázal nadechnou. Když je šest večer, tak se začne balit a já s ním dojdu ke vchodu.