Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // ShowHyuk - END // 26

Minhyuk

Od té doby, od toho nádherného okamžiku na hřišti, který skončil tím, že jsem se smál, jak Hyunwoo mlátí botami Siwona a Jaebuma, se toho hodně stalo. Samozřejmě, že má odpověď byla ano. Ani nebyla možnost, jak by mohla být má odpověď jiná, protože vím, že ho bezmezně miluji. A jen to, že i on se mnou chce strávit zbytek svého života, jen to pro mě bylo tou nejkrásnější věcí na světě.

Hyunwoo nechal zařizování svatby na mě s tím, že chce, aby byla podle mých představ. Nebylo to tak, že by to na mě všechno hodil, spíš mě nechal vybrat všechny detaily a maličkosti a pomáhal mi pak zařizovat dodavatele a další věci. Hodně jsem přemýšlel nad místem svatby, chtěl jsem, aby to bylo krásné a zároveň, aby to bylo symbolické. Jakmile mi ta myšlenka přišla na mysl, tak jsem se tetelil štěstím a blahem. Protože nakonec fotbalové hřiště naší střední školy nebylo jen místem, kde mě Hyunwoo požádal o ruku, ale zároveň bylo i místem naší svatby, magické místo, kde jsme si sdělili své osudové ano. Všechno bylo krásně nazdobené, měli jsme tam jen pár lidí, protože jsme nechtěli nic velkého, ale oba jsme byly spokojení. A byl to ten nejkrásnější den pro nás oba a já se pak pyšnil tím, že jsem hrdě nosil jeho jméno, hrdě jsem se tetelil, když jsem říkal, že se jmenuji Son Minhyuk.

Mezi vybíráním domu, do kterého se přestěhujeme a různými dalšími věcmi s tím spojené jsem byl v častém kontaktu s Kihyunem. Defacto se s Wonhem rozešel ještě ten den, kdy jsme skončili ve škole, ten den jsem ho utěšoval, protože se nemohl s Changkyunem rozloučit a hodně tím trpěl. Možná pro něj bylo i dobře, že nějakou dobu studoval mimo centrum města, kde žil a kde se to všechno stalo a já ani Hyunwoo jsme neváhali ani minutu, když hledal bydlení. Náš dům byl velký a prostorný, nebyl problém, aby u nás Kihyun mohl bydlet. Dal se hodně dohromady a i přesto, že jsem si vždy myslel, že je Kihyun hodně dospělý, tak jsem žasnul, že opravdu hodně dospěl a měl ve všem jasno.

Ačkoliv když bylo před srazem se střední školou a já ho zase viděl nervózního jako kdysi, měl jsem na chvíli pocit jako bychom se vrátili do minulosti. Ale jen na chvíli. Ale ze srdce jsme mu s Hyunwoo přáli, aby dal jemu a Changkyunovi osud druhou šanci. Aby to, co nemohlo být na střední mohlo být teď, věděl jsem, že Kihyun k němu stále chová ty samé city a doufal jsem, že ani ty Changkyunovi se nezměnili. Nechali jsme je pak na pokoji, když se na srazu našli a hleděli jsme si svého.

„Pááááni." Začnu se smát, když na jedné z nástěnek jsou fotky fotbalového týmu. Můj mladinký manžíleček. „Tady máš ten frajírkovský výraz." Zasměju se a ukážu na jednu z fotek, na které se Hyunwoo tváří jako mistr světa.

„Jo, to mám," zasměje se. „to bylo těsně předtím, než jsme se seznámili." Vtiskne mi pusu na spánek a já se zasměju.

„Myslíš naše seznámení, kdy jsem byl zdrogovaný a užili jsme si noc plnou sexu nebo myslíš to, jak jsi mě uháněl a já se nechtěl dát." Zasměju se a vidím jeho ukřivděný pohled, že mu to zase připomínám. „Ale no tak." Zasměju se a vtisknu mu několik pus, než nás někdo vyruší.

„No ne, to mě poser." Dojde k nám někdo a Hyunwoo práskne do zad. Kdo jiný než Jaebum. „Čau, Minhyukkie." Plácne si se mnou a já se zasměju.

„Ty ještě žiješ?" povytáhne Hyunwoo obočí a Jaebum se zařehtá.

„No jasně," přikyvuje. „kámo, nemůžu uvěřit tomu, že jste ještě pořád spolu. Moc vám to přeju a hlavně Minhyukkie – díky za to, že jsi ho zbavil té masky." Zasměje se na mě a já vztyčím palec. Chvíli si povídáme, než se to u nástěnky začne hemžit dalšími a dalšími bývalými členy fotbalového týmu, se kterými se bavíme a vyměňujeme si zážitky z našich životů.

Musím říct, že se sraz i vydařil. A nejen mě a Hyunwoo, my si tam užili spoustu zábavy, ale hlavní, proč jsem byl rád bylo to, že se Kihyun dal dohromady s Changkyunem. Osud jim fandil, když je dokázal spojit a mě bylo vždycky jasné, že patří k sobě.

Myslím, že osud je něco, co neovlivníme. Věci, které se mají stát, ať už jsou bolestivé nebo krásné, se prostě mají stát a taky se stanou, ale vždy nás posunou někam dál. Někdy člověk musí protrpět bolest a těžké chvíle, aby přišlo to krásné a já sám vím, že to stojí za to. Stojí za to zatnout zuby a vydržet, nevzdávat se po prvním nezdaru. Někdo říká, že být naivní je špatné. Já to ale shledávám dobrým. Kdybych nebyl naivní, kdybych nevěřil svému vnitřnímu hlasu, asi bych s Hyunwoo nikdy neskončil, nikdy bych nebyl tam, kde jsem teď a nikdy bych nebyl tak šťastný. Všechno zlé je k něčemu dobré a láska, i když je to krásná věc, tak je taky velmi bolestivá. Je jen na nás, jestli tu bolest vydržíme, jestli nám za to stojí a jestli jsme na to dost silní. Protože za tu bolest pak přijde ta nejkrásnější odměna. A pro mě je nejkrásnější to, že mohu svůj život strávit s člověkem, kterého miluji, s člověkem, který pro mě znamená vše a je mým světem. A proto děkuji osudu, že nás spojil dohromady, že propojil naše světy, spojil naše cesty, ale hlavně...spojil naše srdce.