Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // ShowHyuk // 23

Shownu

Ani nevím, jak moc se na to rande připravuji. Vlastně ani nevím, zda přijde, a i tak mám v plánu tam jít. Chci tam jít a doufat v to že přijde. Chci na něj čekat a čekat tak dlouho dokud se tam neobjeví nebo dokud nezavřou restauraci. Dávám si opravdu záležet s tím, jak moc se připravuji. S tím abych s emu líbil i když vím že se mu líbím. Nevím jak se jeho city, jeho postoj ke mně změnil ale chci doufat v to, že je ten samý, že jeho pocity se nezměnili a já mám pořád tu šanci. Shrábnu si vlasy dozadu a načešu si je. Vezmu si na sebe bílou košili, černé drahé sako a černé kalhoty, doplním vzhled hodinkami a různými doplňky a pak se kolem páté rozejdu směrem k restauraci. Jdu rychle ale zároveň pomalu. Cesta vůbec neubíhá a čím víc natěšený jsem tím mi přijde že jdu hrozně dlouho, bojím se, že tam přijde a já tam nebudu, že se otočí a odejde a já promrhám svojí šanci, a tak se tam skoro rozeběhnu. Když tam přijdu a nikdo před restaurací nestojí tak se na třikrát servírky zeptám zda, klučina mého popisu nepřišel, pokaždé mi odpoví že nikoho takového neviděla a já si oddechnu. Musím se na chvíli před restaurací vydýchat. Rezervoval jsem nám sice stůl, ale nesedím u něj a nečekám. Bojím se, že by třeba nešel dovnitř. Že by přišel jen před restauraci. Nenakoukl by dovnitř a odešel by kdyby mě neviděl před restaurací. Proto radši čekám venku abych měl jistotu, že mě nepřehlédne. Čekám asi dvě hodiny, ale necítím se špatně. Nemám s tím problém a čekám n něj rád, protože si pořád dávám naději, že přijde. Že určitě dorazí. Nepřemýšlím nad tím, že nepřijde. A osud je mi svědkem že jsem málem umřel štěstím, když vyšel zpoza rohu. Když jsem ho uviděl, srdce mi zaplesalo jako křidélka mladého ptáčete a já se zhluboka snažil vydýchat ten příval emocí. Dojde až ke mně a zvedne ke mně pomalu oči.

„přišel si" špitnu se zatajeným dechem. Usměje se a přikývne.

„chtěl jsem vědět, jestli jsi to myslel vážně, nebo si ze mě děláš jen srandu" píchne mě u jeho slov u srdce, ale nezazlívám mu to, byl jsem kretén a možná pořád jsem, jen menší.

„nedělám si srandu" zakroutím hlavou a opatrně ho chytnu za ruku ů pojď najím se" usměju se na něj a vedu ho pomalu do restaurace. Číšnice nás usadí a mi si sedneme naproti sobě.

„jen pro informaci, nevzal jsem si peníze" pokrčí rameny a mě to donutí ke smíchu.

„snad ji si nemyslel že bys platil, pozval jsem tě na rande, takže tě zvu, dej si, na co máš chuť" zářivě se usměju a přistihnu se, že ho chci okouzlit svým úsměvem.
„co noha?" pronese zatím co se dívá do lístku a je na něm vidět že přemýšlí ale tápe.

„nic to není" zakroutím hlavou a pak zastavím číšníka, když prochází kolem našeho stolu. „je něco co nejíš?" zeptám se v rychlosti Minhyuka.

„okurky" otřepe se jen při slově a musím se usmát nad tím, jak je roztomilý.

„dejte nám specialitu podniku, bez okurek samozřejmě, jako polévku chci tu nejlepší, co máte a dezert chci stejně sladký jako tady moje společnost a k pití, já si dám tonik a" zadívám se tázavě na Minhyuka který se lehce červená.

„j-jahodovou limonádu" špitne. Číšník přikývne a po tom co mu dám do ruky pár peněz jako dýško se usměje s tím, že zařídí nejlepší jídla.

Bál jsem se, že si nebudeme mít o čem povídat, ale začali jsme fotbalem a já se překvapil, jak moc toho něm věděl. Nepřišel mi jako typický fanda, možná, jen možná, pohrávám si s tou myšlenkou, že se to naučil kvůli mně. Ale fotbalem jsme začali a pročekali jsme celý večer. Ani si neuvědomím že máme vše snědeno kromě dezertu.

„tak tady, tak sladký pokrm jako vaše společnost nemáme, ale snad to bude stačit" mrknul na mě číšník postavil před Minhyuka, jahodový dortík s neuvěřitelně moc přízdobami tak že vypadal neuvěřitelně sladce.

„má pravdu, jen na pohled vidím že jsi sladší ty ale dobrou chuť" usměju se na Minhyuka.

„jsi idiot" špitne a s červenými tvářemi začne pomalu jíst a slastně u toho vrní. Skousnu si ret a nedokážu z něj spustit oči. Chvíli po jídle ještě sedíme v restauraci, když se blíží doba zavíračky, tak se překvapím nad tím jak dlouho a nenuceně tu sedíme. Zaplatím a vezmu Minhyuka za ruku, když vycházíme.

„doprovodím tě" řeknu to spíš jako hotovou věc, než abych se ptal. Přikývne a najedeme na další dlouhý hovor po cestě, zatím co já nepouštím jeho ruku a on s nimi lehce houpe. Dojdeme až na kolej naší školy a když zastavíme u vchodu k jedné tak se ke mně otočí a usměje se.

„bylo to moc hezké...rande" sklopí hlavu ale i tak vidím, jak se usmívá.

„jsem moc rád že se ti líbilo, možná...bychom si mohli vyrazit někdy na další?" skousnu si ret v doufání, že jeho odpověď bude kladná.

„možná b jsme někdy mohli" začne hrát nedostupného a já se musím zasmát, protože mu to jde a má moji pozornost víc než před tím.

„budu doufat že se to možná změní" mrknu na něj a skousnu si ret. „tak dobrou" pohladím ho po rukách a pomalu je pouštím. Když teplo jeho ruček, které dokonale pasují do těch mých, opustí moje dlaně tak si smutně povzdechnu. Jen do chvíle, než moje ruce chytí, zadívám se na něj a překvapeně vytřeštím oči, když ke mně udělá krok, stoupne si na špičky a vtiskne mi pusu. Chce se odtáhnout, ale na to je moc pozdě protože se moje ruce obtočí kolem jeho pasu a já se vpiju do jeho rtů. Oba slastně vzdychneme a já si uvědomím, jak moc jsem chtěl ochutnat jeho rty. Ani jsem si neuvědomil že jsme se při tom sexu ani nepolíbili ale jsem rád, jsem rád že naše první pusa je tak romantická. Ještě chvíli se pomalu líbáme, než ho pustím z náruče. Trošku se zakymácí ale pak se zahihňá a já ho pustím z náruče úplně.

„dobrou" špitne to tak tajemně, že kdybych nevěděl že má spolubydlící doma, tak bych si myslel že mě snad zve k sobě. ještě chvíli po sobě pokukujeme a on pak zaleze dovnitř. Ve chvíli kdy se za ním zavřou dveře si uvědomím, jak moc mi chybí, jak moc je moje náruč prázdná a moje ruce studene a já vím že jsem v háji...ale v tom nejkrásnějším a nejsladším na světě.