Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // Changki // 16

Changkyun

celý se zatřesu pro mě už nevídanou nervozitou. kdyby mě Kihyun nepohladil po ruce tak bych asi vyskočil z kůže. ne že bych mu nevěřil, ale za ty léta se Wonho ještě víc vypracoval. je hezčí, má víc svalů než na střední a já se bojím že se přece jenom bude Kihyunovi líbit víc než já. že nás bude srovnávat a zjistí že udělal chybu. co když mu opět uvízne v mysli, co když se na něj podívá a pak se podívá na mě a bude cítit zklamání? co když mě opustí a bude radši s ním protože on je to po čem vždy toužil a já jsem...já...on je jako hlavní pokrm v té nejluxusnější restauraci, nádherně nazdobený s delikátní chutí, já jsem jako sendvič na benzínce, prostě tak aby se neřeklo. v mozku mi běží otáčky na nejvyšší výkon a já cítím že čím déle tu Wonho je tím víc se začínám potit, tím víc na sobě cítím tu nervozitu, tím víc si přestávám věřit.

"nevěděl jsem Kihyun že jsi na zbytky, možná by jsi měl přehodnotit svoje možnosti, kdyby něco tak na" dá mu papírek a s mrknutím se otočí a odejde. já se hned pohledem přesunu na nápis na papírku a ztuhnu když je tam napsané telefonní číslo. pustím Kihyunovu ruku a zadívám se zničeně na stůl. snažím se nenavázat oční kontakt co nejvíc to jde.

"půjdeme Kyunnie" odkašle si a já zvednu pohled a vidím jak hodí zmuchlaný papírek do talíře a usměje se na mě. překvapeně na něj zamrkám a následuji ho. jen co vyjdeme před restauraci tak mě chytne za ruku a pevně ji stiskne. nic neříká a já přemýšlím zda mám něco říkat já. zda se mám ptát na to co mě nejvíce zajímá a anebo mám radši být zticha. co když se zeptám a tím zničím náš vztah? co když to bude ta kapka která rozbouří naší hladinu. dojdeme ruku v ruce domů a hned jak se zavřou dveře tak si s povzdechem Kihyun sedne na sedačku. cítím se jako desetileté dítě které přineslo špatnou známku a teď se má jít zpovídat mamince.

"K-Kiki" špitnu a dojdu si k němu sednout. "proč jsi vyhodil ten papírek?" zeptám se...měl jsem se možná spíš omluvit nebo ...říct něco jiného. naštvaně se ke mě otočí a vytřeští oči.

"co? to je snad jasné ne? protože s ním nechci mít nic společného" povzdechne si hlasitě a pohladí mě po tváři.

"a...jsi na mě naštvaný?" špitnu a on si povzdechne daleko hlasitěji.

"nejsem lásko, jen mě štve...že si tak nevěříš! měl jsi mu říct něco! měl jsi po něm vyjet za to jak tě nazval ale radši jsi ho nechal ať tě poníží! jsem naštvaný na něj a ne na tebe!" vyjekne a prohrábne si frustrovaně vlasy. pak se ke mě nahne a vtiskne mi pusu. "je jedno jak teď vypadá, já mám rád tebe Kyunnie a nechci tě za nikoho vyměnit a už vůbec ne za něj!" řekne vážně a pak se na mě krásně usměje. přikývnu a s nově nabitým sebevědomím ho obejmu. po chvíli mazlení si zapneme film a ani nevím jak jsme se od filmu dostali až na botník kde jsme se oddávali jeden druhému ale co vím je to že jsme si po několika kolečkách skvělého sexu šli lehnout úplně zničení. pevně jsem ho k sobě tisknul zatím co on už poklidně spal a než jsem se i já ponořil do říše snů tak se mi hlavou rojilo tolik negativních myšlenek, že jen pomyšlení na to že by se jedna z nich měla splnit mi nahánělo slzy do očí.

na druhý den se vzbudím v prázdné posteli. sluneční paprsky mě šimrají do tváře a já se zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu když otevřu okno. převléknu se z pyžama do pohodlného oblečení a vyjdu unaveně ze dveří. dům je prázdný a tak hádám že šel Kiki nakoupit. s úsměvem přes sebe přehodím mikinu s tím že mu půjdu na proti. vezmu si klíče a telefon a strčím oboje do kapsy po tom co zamknu dveře a branku a vydám se pomalými kroky ven. venku je nádherně, slunce svítí a bezvětří způsobuje že i když je duben tak člověk může vyjít jen v mikině. zpěv ptáků a úsměvy sousedů způsobuje to že si musím do chůze broukat jak moc příjemný den to jde a jak skvělou mám náladu. ani už si nepamatuji na to že jsem včera prošel mentálním kolapsem jak moc mě atmosféra kolemmě uklidňuje. to vše mi ale vydrží než dojdu za roh kde je obchod. hned se cuknutím zpátky vrátím tak abych nebyl vidět a skousnu si nervózně ret. hlasitě vydechnu a roztěkám se očima kolem sebe. třeba...jsem viděl špatně. sice si to nalhávám ale i tak opatrně vykouknu a zatřepe se mi dech když vidím Kihyuna a Wonha, stojí kousek ode mě, Kihyun je opřený o zeď a nad ním se sklání Wonho. třeba mu chce dát pusu? ne třeba spolu jen mluví....Changkyun nemysli na blbosti.

"co si myslíš že děláš?" nastražím uši když Kihyun promluví a vím že je to špatné ale nedá mi to a musím poslouchat.

"ale no tak Kiki, vždyť přece nebudeš s tím chudákem? podívej se na mě a vzpomeň si na to jak nám spolu bylo krásně, proč by jsi to zahodil jen kvůli Changkyunovi? byli jsme spolu tak šťastní a vím že jsi s ním jen protože ho lituješ tak proč toho nenecháš a nepůjdeš za mnou" je mi zle z toho co slyším, cítím jak se mi žaludek houpe, srdce mi zběsile buší a já chci utéct ale zastaví mě Kihyunův pobavený smích.

"bože nechceš jít k psychiatrovi? očividně trpíš ještě jinou mentální poruchou než přehnaný narcisismus, poslouchej mě...my jsme spolu byli šťastní? haha a kdy?" trošku vykouknu abych viděl jak upustil tašku s nákupem a rozhodil rukama. " já v tom vztahu umíral! jediný na čem ti záleželo jsi byl ty! a ani jsi se mnou nechtěl chodit protože by jsi mě měl rád nebo tak ale protože jsi chtěl vyhrát, nad Kyunniem a nade všema. venku jsme se ani nedrželi za ruce ale jak jsme byli ve škole tak jsi se ke mě hned měl a všem jsi musel ukázat že chodíš se mnou. byl jsem jako tvoje trofej. chodil jsi se kurvit s ostatníma když jsem nedělal co jsi chtěl ale jakmile by se na nás měl někdo dívat tak jsi byl ukázkový přítel. vždycky jsem měl sto chutí pěstí smazat ten tvůj triumfální úsměv kdykoliv se šeptem ozvalo že nám to sluší. už hned týden po tom co jsme se dali dohromady jsem chtěl umřít jak moc jsem ten náš vztah nenáviděl, jak moc jsem nechtěl být s tebou! ale pořád jsem ti dával šanci ale s každým dnem jsem věděl že nejsi ten pravý, pořád jsi mě chtěl změnit, chtěl jsi ze mě něco dokonalého, puťku která na tebe bude čekat doma, nebude odmlouvat a podřídí se ti se vším co řekneš. když nebylo po tobě bylo zle a někdy jsem měl i strach že mi jednu vrazíš když budu odmlouvat! kyunnie takový není! nesnaží se mě změnit, on na mě upřímně miluje vše...a miloval i před tím a já si nikdy neodpustím že jsem mu nedal šanci kvůli někomu jako jsi ty. byl jsem idiot! víš jak jsi mi pořád nadával že furt uklízím? Kyunnie to na mě má rád, říká že je to roztomilé a dokonce když vidí že je vše uklizeno a já jsem nervózní nebo se jen nudím tak začne schválně dělat nepořádek jen proto aby mi udělal radost a hádej co...RADOST MI TO DĚLÁ! ty jsi na mě vždy řval a když jsi i ty sám uznal že jsi to přehnal tak si mi nosil květiny se směšnou představou že to tím smažeš! Kyunnie mi drahý dárky ani květiny nenosí, ne že by mě proč protože nikdy neudělal nic za co bych se na něj zlobil, ale nosí mi čistící prostředky, prací prášek a věci co mi upřímně udělají větší radost! Kyunnie sice není můj typ ale je pro mě daleko lepší než ty, který můj typ jsi! a já se naučil že nezáleží na tom co za typ mužů se mi líbili, můj typ je Kyunnie a jenom on. a ještě jedna věc! ty jsi možná jsi namakanej a hezkej ale v sexu jsi nudnej a nanejvýše hroznej! za to Kyunnie je v sexu bůh, dělali jsme to všude kde ty nechceš! na kuchyňské lince, na botníku, na sedačce, ve sprše a na pračce! byl jsem i nahoře a zatím co s tebou jsem se do orgasmu skoro nutil tak s Kyunniem se za večer udělám tak 4x minimálně! a teď mi už dej pokoj!" celou dobu jeho monologu se mi pusa otvírá víc a víc dokořán. nestihnu ani zareagovat když se Kihyun dupavým krokem rozejde a vrazí do mě. oba se na sebe překvapeně podíváme.

"K-Kyunnie?" zamrká na mě a začervená se. usměju se, nemám se čeho bát. on myslí jen na mě a je jedno jestli Wonho bude hezčí, nebo jestli bude stále před ním. jeho oči se budou upínat ke mě a to je přesně to co chci.

"Miluju tě Kiki" zašeptám a pevně ho obejmu.