Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // JackHeon // 29

Jooheon

se vzlyky míjím lidi na ulici a ani se nedívám na cestu, na to jestli mě někdo pozoruje. hlavní je abych byl už pryč, abych byl v bezpečí domova kde se můžu oddat svým vzlykům. snažím se držet ale slzy mi stékají po tvářích a i přesto že si je hned rozhořčeně stírám se mi valí další a další. proč...proč to udělal. proč říkal takové věci, proč, když jsem ho tak zranil, proč mi to neřekl, proč před tím utekl a ani mi nesdělil proč odchází? prostě zmizel a po všech těch letech se mi za to pomstil? vždyť já to nemyslel vážně, jen Minho by ho šikanoval víc a já chtěl aby byl v bezpečí ale... to už je jedno on má svojí pravdu které věří a je jedno co bych mu na to řekl, znělo by mu to jako výmluvy.

doběhnu domů a zavřu za sebou vchodové dveře. skopnu boty a rozeběhnu se do pokoje.

"Jooheony?" vyjekne Kyunnie když kolem proběhnu. zrovna spal na gauči, asi má v nemocnic další ze svých smrtících směn. u Hyungwona se ani nemusím ptát kde je, je mi jasné že v pokoji spí, co by taky jiného dělal. vběhnu k sobě a s hlasitým vzlykem se svalím do postele a začnu bolestně plakat. myslel jsem...že je to osud to že jsme se potěch letech opět viděli. že nám třeba dal bůh druhou šanci ale...takhle to nemělo být.

"co se děje?" vyrušíme ze vzlykání hluboký hlas a promáčknutí matrace mě utvrdilo v tom že si sedl ke mě na postel.

"K-Kyunnie" vzlyknu a netrvá to dlouho a uvelebím se v jeho náruči zatím co mu bolestně vzlykám do ramene. cítím jak je napjatý a hladí mě po zádech. "Kyunnie to tak moc bolí" zajíknu se svými vzlyky a začnu kňučet a naříkat do vzlyků. hladí mě po vlasech, po zádech a šeptá mi slova útěchy, které jsme mu kdysi šeptal i já...a proto vím jak jsou falešná, jsou to jen slova která se říkají. když se konečně uklidním, řeknu mu vše co se stalo, jak z minulosti tak ze srazu. vidím jak se jeho obličej mění emocemi které se dají popsat jako zděšení, zlost a smutek.

"Hyung, věř mi nebo ne, všechno dobře dopadne...já, potkal jsme na srazu Kihyuna" šeptne a já se hned napřímím abych mu viděl do očí a čekám že se mi tentokrát do náruče složí on a budeme spolu brečet jako dva idioti. ale to se nestane a jeho obličej rozzáří veliký úsměv...úsměv plný lásky, takový jaký jsem neviděl už několik let. naposledy před kolika lety kdy o Kihyunovi mluvil jako o své tajné štěněčí lásce, v době kdy to bylo vše ještě v pořádku. " vypadá to že nám dal druhou šanci a vyvíjí se dobře...věřím že tobě se to taky povede." usměje se na mě. myslel jsem si že se přes Kihyuna už dostal ale jak jsem si myslel, i přes jeho slova že Kihyuna už nemiluje...je jeho cit k němu pořád pevný.

"jestli ti ale znovu ublíží ta ho zabiju" šeptnu a usměju se na něj a on přikývne.

"hele vy ubulenci, nechcete to ztišit snažím se spát svých přesných dvanáct hodin" vytrhne nás hlas ode dveří, zadíváme se na Hyungwona který se hroutil u dveří jako špageta když jí dáte do horké vody.

"Hyungwon už jsi spal dvanáct hodin, dalších dvanáct je kóma" Changkyun si povzdechne a sjede ho vážným pohledem.

"mhh kóma zní dobře" zavrní jen tou představou a pak si dojde k nám sednout a poplácá mě líně po hlavě. " hele víš co zabralo když byl Kyunnie v háji z Kihyuna?...to že začal ala se mnou chodit. Kihyun měl tak vražedný pohled vůči mě. myslím že to byl zlomový bod pro něj a to jak se ke mě pak začal chovat dávalo jasně najevo jak žárlí, třeba to pomůže s tvým problémem?" mrkne na mě a já nad tím začnu přemýšlet. nakonec spolu sedneme k počítači a já si vytvořím účet na seznamce a neříkám že mi nezvedne ego když se o mě začne hlásit hned několik lidí.

"Kim Minho?" pozvednu obočí a zadívám se na Kyunnieho v doufání že mu to taky něco řekne. chvíli se dívá na obrazovku a pak vytřeští oči.

"AAAh Kim Minho" vyjekne a pak se usměje. "myslím že by Kayeeho hodně naštvalo kdyby jsi začal chodit s člověkem co je za to vše zodpovědný?" pozvedne obočí a já se nad tím zamyslím. třeba to nakonec dopadne tak že se zamiluji do Minha, třeba to dopadne úplně jinak. ale já Kayeeho nezranil, ne úmyslně a je to druh i mojí pomsty. přikývnu a odhodlaně mu napíšu a překvapím se když si s ním začnu psát. vypadá to že dospěl, že to není ten samý idiot jako na škole a já si s ním začnu psát, uběhly dva dny a já si s ním pořád píšu a přistihnu se jak se u některých jeho zpráv culím. když mi napíše že by jsme se mohli vidět tak ani neváhám a hned to odkývám a netrvá to dlouho a s rychle bušícím srdcem čekám před restaurací La Lachtanina a musím se několikrát skoro proplesknout když nedočkavě přešlapuju a culím se u toho. ať se děje co se děje, musím ho sbalit a pak se s ním ukázat pře Kayeem!