Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // Changki - END// 17

Kihyun

Neskutečně se mi ulevilo. Po těch letech, co jsem v sobě držel celou minulost, trápil se ní a neustále jsem myslel na to, co všechno jsem dělal špatně, se mi opravdu ulevilo. V tu chvíli, kdy jsem Wonhovi vmetal do práce to všechno, co jsem mě v hlavě, to, jak moc mě vztah s ním ubíjel, opravdu se mi ulevilo. Tím, že jsem ze sebe všechno dostal se najednou cítím jiný. Tím, jak mi ten obrovský kámen s nápisem minulost spadl ze srdce. Cítím se jako bych mohl konečně volně dýchat.

Byl jsem překvapený, když jsme se s Kyunniem srazili za rohem, neubránil jsem se začervenání, když jsem zjistil, že všechno slyšel. Ale zároveň to pro mě byla neuvěřitelná úleva, jsem rád, že on to všechno slyšel, že ví, co jsem cítil, a hlavně že ví, že se nemá čeho bát. Wonho na něj nikdy neměl, jen já byl blbec, který to nechtěl přiznat. I když to Wonho nikdy nepřizná, tak v mých očích nad ním má Kyunnie vždycky navrch, a to se nezmění. Nikdo a nic na světě to nemůže změnit.

Ten večer jsme hodně mluvili. Chtěli jsme za vším udělat tlustou čáru, oba jsme se chtěli odpoutat od toho, co bylo. Chtěli jsme začít úplně novou kapitolu našich životů, ale možná jsme chtěli víc, chtěli jsme začít úplně novou knihu. Řekli jsme si úplně všechno a já nesčetněkrát plakal, když se mi Kyunnie přiznával, že často myslel na sebevraždu, že mě miloval tak moc, až ho to ničilo, že ho ta bolest svazovala a nesčetněkrát přemýšlel nad tím, že by svůj život ukončil. Plakal jsem dlouho, nedokázal jsem ani jsem si nechtěl představit, jaké by to všechno bylo, kdyby na svůj život sáhl. I když mě několikrát přesvědčoval, že i když jsem byl důvodem jeho bolesti, tak že jsem byl zároveň důvodem, proč to nikdy neudělal. Ale i tak jsem plakal. Na jednu stranu jsme to ale potřebovali. Museli jsme si vyjasnit tolik věcí, oba jsme věděli, že toho bylo tolik z naší minulosti, kolik toho před sebou skrýváme a my se rozhodli otevřít svoje karty a ukázat pravdu.

Po tom, co jsme si vylívali několik hodin svá srdce jsme za vším udělali tlustou čáru s tím, že se k minulosti nebudeme vracet. Hlavně ne k té bolesti a tomu utrpení, které jsme si, a hlavně Kyunnie, prožívali. Na oslavu toho, že začínáme společně nový život jsme si otevřeli víno. Ne, že bychom se úplně opili ale jen několik skleniček nám stačilo k tomu, abychom si proplakaný večer vynahradili několikati hodinovým sexem. Po pátém místě, kde jsme to dělali, už jsem slastí ztrácel představu o tom, kde všude to děláme a kde jsme to dělali, po několikátém orgasmu jsem to už dál nedokázal počítat, oddávali jsem se slasti a jeden druhému, mám pocit, že jsem svými hlasitými steny nesčetněkrát vzbudil sousedy, ale bylo mi to v tu chvíli úplně fuk. Vlastně ani nevím, jak jsme se oba vyčerpaní doškrábali do sprchy, kde jsme se vzájemně opláchli a vydrhli, než jsme oba naprostým vyčerpáním usnuli. Jen vím, že jsem se k němu pevně přitiskl, jeho paže mě pevně objali a já se cítil v bezpečí, věděl jsem, že on je ten pravý a že takhle to má být. Že i přes špatné začátky jsme se alespoň dostali k nádhernému konci.

Uběhl rok a všechno je úplně jiné, než kdy bylo. Po tom, co jsme s Kyunniem začali od znovu se toho hodně stalo, myslím, že ten rok byl změnově hodně náročný, ale máme ho za sebou.

Jako první jsme začali řešit bydlení, protože nikde jsme na sebe neměli pořádně klid. U mě doma byl Minhyuk a Hyunwoo, u Kyunnieho zase věčně Hyungwon a Jooheon, které pořád nebavilo někam jezdit nebo se někde schovávat, a tak jsme začali tím, že jsme si našli společné bydlení. Trvalo dlouho, než jsme našli něco, co by vyhovovalo nám oběma, ale nakonec se to podařilo. Pořídili jsme si menší domeček na kraji města, což je asi 15 minut cesty autem k ostatním, takže nic hrozného. Domek byl nedávno postavený, takže byl nový a nádherný. A hlavně byl se zahradou, kde jsem se mohl vyřádit s tím, abychom měli ten nejdokonalejší trávník na celém světě, sázel jsem a staral se o květiny, abychom to měli krásné. Ale nic mě nebavilo víc než se starat o moji lásku.

Po asi milionté, co si Heechul vypnul telefon, a tak musel Kyunnie brát jeho směny jsme se dostali k tomu, že nás to nebaví už ani jednoho. Nejen že nebýt toho, že jsem byl Kyunnieho asistent, tak jsme se skoro neviděli, ale Kyunnie už začal být na pokraji svých sil a já se na to nemohl dívat. Poslední kapka byla, když omdlel uprostřed operace, museli volat jiného chirurga a on sám skončil na několik dní na lůžku skrz vyčerpání. V té době jsme si řekli dost, hlavně já tomu řekl dost. S Heechulem to jinak nešlo, našli jsme s Kyunniem menší nemocnici na kraji města, která je od našeho nového domu opravdu jen kousek. Navíc se tam dá dojít pešky, takže do práce Kyunnie může chodit pešky. A to jsem rád. Kdykoliv měl jet vyčerpaný autem z práce, tak jsem trnul strachem, aby nedostal mikrospánek a aby se někde nevyboural. Takhle jsem mohl být klidnější. Navíc nemocnice měla pevný řád, pevné směny a hodiny. Nejela nonstop, příjem nových pacientů končil v 22:00, takže v ten čas Kyunnie skončil, mohl domů a pokud se něco stalo, tak pacienta zavezli do jiné nemocnice. Pokud nastali komplikace u pacientů, co byli v nemocnici, tak se zjistila závažnost a doktor se zavolal, ale tam se opravdu střídali, takže se nedělo to, co s Heechulem. Navíc Kyunnieho kolega Chanyeol byl stejně pečlivý a spolehlivý jako Kyunnie, opravdu se nikdy nestalo, že by nebral telefon nebo hodil svoji směnu na někoho jiného.

A já nemůžu být šťastnější. Já vyměnil nemocnici za veterinu, dodělal jsem si nespočet kurzů a prošel spoustou školení, abych mohl být veterinářem. Protože v našem městě byla jen jedna veterina a ta stála úplně za prd, tak jsme se s Kyunniem rozhodli, že mi pomůže otevřít moji vlastní veterinu a vše se krásně rozjelo. Staral jsem se o domácí mazlíčky snad všech z města, ani jsem nedoufal, že by se to rozjelo až tak dobře, ale opak je pravdou. Moje podnikání se rozjelo až do té fáze, kdy jsem musel najít nové místo pro kliniku, najal jsem několik veterinářů a pomocníků, a nakonec jsme hodně velká veterina.

„Nemůžu tomu uvěřit! Mám volno a nikdo s tím nemá problém!" spráskne Kyunnie ruce a nadšeně se zasměje. Já mezitím lítám kolem něj, na posteli mám vytažené dva kufry a házím do nich na přeskáčku věci, odškrtávám si seznam toho, co nesmíme zapomenout, kontroluju nám platnost dokladů a u toho nadšeně poskakuju.

„Naše první dovolená." Nadšeně vyjeknu a zatleskám, začneme se objímat a pusinkovat, pak ho ale zarazím. „Musím nám to dobalit, na letišti máme být za dvě hodiny, to mi tak vyjde." Mrknu na něj a on s další pusou přikývne. Kyunnie mezitím zkontroluje, že máme vyměněné peníze, pak mi podává různé věci, které mu říkám a já je balím do kufrů. Ani se nenadějeme a už na nás zvenku troubí taxík, že se jede.

„Kanáááryyyy, kanááááry." Skanduje nadšeně Minhyuk, který je půlkou nakloněný z okénka taxíku a nadšeně tleská. Škoda, že z toho taxíku nevypadne. Velká škoda.

A tak jsme nasedli do taxíku vstříc novým dobrodružstvím. Nevadí, že na dovolenou nejedeme sami, že jede taky blonďatý satan a Hyunwoo. Protože já vím, že si to tam užijeme. Že si uděláme spoustu nádherných vzpomínek, Společnou dovolenou jsme si plánovali už tak dlouho a vždycky to nevyšlo kvůli jedinému důvodu a tím byl Heechul. A tak jsem teď vděčný za to, že budeme mít nerušených 10 dní jen pro sebe. Pro naši lásku.

Někdy se člověk může mýlit ve svých ideálech. Někdy ideál není to, co je pro nás skutečně dobré. Někdy jen vzhled nestačí ke štěstí. Člověk si musí uvědomit, že krása je pomíjivá, že krása nenahradí dotek a něhu. Krása není citem a cit je mnohem důležitější. Možná jsme si tím museli projít, abychom si jeden druhého vážili. Abychom věděli, že je naše láska skutečná a jedinečná. A já jsem rád, že to vím. Jsem rád, že jsem měl druhou šanci, abych mohl milovat Kyunnieho, tak nekonečnou láskou, jakou on miluje mě.