Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // JackHeon // 31

Jooheon

Pomůžu Minhovi vstát, a ještě střihnu naštvaným pohledem na Kayeeho. Trošku mi to zvedlo náladu, že oba ti blbci pobili navzájem. Původně jsem měl nutkání jít pomoc Kayeemu, ale moji pomoc si nezaslouží, zaslouží si akorát aby mu dal přes pusu někdo víc.

„jsi v pořádku?" dojdu s ním na jednu z laviček a podám mu kapesníček, aby si jím utřel koutek pusy, který má od krve. Přikývne a naštvaně zavrčí.

„kretén jeden" odplivne si a zakroutí nesouhlasně hlavou nad jeho chováním. Chtěl jsem něco říct. Něco o tom že kreténi jsou oba. Že si to oba zasloužili. Ale spolkl jsem všechny svoje poznámky a jen tiše přitakal jeho slovům. „hele Jooheon, za týden se koná taková benefiční akce, na kterou jsem pozvaný a každý si sebou může vzít někoho jako doprovod...chtěl bys jít?" zvedne ke mně oči a sebevědomě se usměje. Pokrčím rameny nezaujat jeho nabídkou. Stejně nebudu mít příští týden co na práci. Přikývnu a on se hned usměje a zanadává, když mu začne zvonit telefon, ale hned zbledne a povzdechne si. „musím jít, to je moje žena" zasměje se a mávne na mě. Vytřeštím oči a mám je stále vytřeštěné i když už je dávno pryč. Žena? Minho je ženatý, a i tak šel na rande se mnou? I tak má účet na seznamce? Co to sakra...ale kdo jsem abych ho poučoval. Budu prostě dělat že jsem to neslyšel. Ze začátku jsem měl i pocit že by mezi námi mohlo někdy něco být, že se změnil, ale je to stejný hajzl jako před tím. Použiju ho jen jako prostředek mojí pomsty ke Kayeemu, není důvod cítit se provinile.

„tak co jak to šlo?" vyhrkne na mě Kyunnie, plný očekávání, hned jak projdu dveřmi domů. Unaveně zamručím a plácnu sebou na gauč, slyším jen jeho uleknutí. „no tak povídej" vyjekne a dloubne do mě. Zanaříkám a hlasitě si povzdechnu a pak se tedy nakonec posadím a začnu mu vše vyprávět. Lapá po dechu a třeští oči při mých slovech. „a...půjdeš s ním?" pozvedne obočí a podrbe se na hlavě, když přemýšlí, co by v té situaci udělal on.

„asi jo, nemám co ztratit" pokrčím rameny. Nějaké povyražení v životě mě přeci nezabije.

Uděláme si jídlo a společně se usadíme k televizi a oba se zasmějeme, když z pokoje vyleze rozespalý Hyungwon. Jediné, na co ho člověk dokáže vylákat je jídlo. Dalo by se říct, že za vůní jídla vlaje a mlsně se olizuje, když si na talíř nandavá něco tak obyčejného jako těstoviny se sýrovou omáčkou. Plácne sebou unaveně k nám na gauč s tím, že to byla hrozná námaha. Chápu, nandat si jídlo oooh bože. Společně se najíme a probíráme různé věci. Dostaneme se až na to, že Kihyun se stal Changkyunovo asistentem. Oba třeštím oči, když nám to vypráví a vypadá tak šťastně. Hyungwon poslouchá víc než pečlivě a vypadá že je u toho dokonce vzhůru a občas se zvláštně zatváří. Tak zvláštně že nevím, co se mu honí hlavou.

„no a...málem jsme si dali...pusu" pískne, a to už oba otevřeme dokořán pusu.

„oh bože Kyunnie!!" vyjeknu nadšeně, odhodím talíř s jídlem a pevně ho obejmu. Nadšeně mi objetí oplácí a zvesela se směje. Jsem rád že je šťastný, jsem rád že to pro něj vypadá tak slibně. Mlok dobře vím, jak trpěl. Moc dobře vím, jak to pro něj byl vše těžké. Jsem rád e mu osud tentokrát přeje.

„jo...je to vážně...super" Hyungwon se zvedne s tím, že si musí zavolat. Překvapuje mě, že nešel volat do pokoje, ale vzal si lehké jasní sako a vyšel ven. Pořád jsem přemýšlel nad tím, jestli i mě čeká nějak kladný zvrat. Jestli i já budu míst tak hezkou budoucnost. Kyunnie opět nezavře pusu, když mluví o Kihyunovi a tentokrát ho netiším. Chci, aby m řekl vše, protože chci vidět to jeho nadšení, když o něm mluví, jako by byl zpátky na střední a blížil se jeho koncert. Spokojeně se usmívá a s hřejivým pohledem sleduju, jak se mu tváře barví do červena kdykoliv řekne Kihyun. Na střední mi to pak už vadilo, že každé téma se u Kyunnieho točilo kolem Kihyuna ale zase, od té doby, co o něm přestal mluvit, mu už oči nezářili tak nadšeně ať už mluvil o čemkoliv. Nakonec jsme si pustili nějaký film a společně se uvelebili na sedačce s tím, že druhý den nemáme práci a Kyunnie potřeboval trochu upustit páru.