Jealousy ✓ || Changki

Changki || Část 5

Changkyun

Byl jsem překvapený, když mi Jooheon řekl, že se chce se mnou Kihyun sejít opět v kavárně. Myslel jsem si, že po tom, co jsem včera způsobil mě nebude chtít už nikdy vidět. Myslel jsem, že jsem mu včera natolik zničil den, že mě automaticky zavrhne. Ruce už mě tak moc nepálí, i když je mám pořád červené, ale není to nic hrozného. Začne se nervózně rozhlížet po kavárně a čekám, kdy Kihyun přijde. Jakmile se začne blížit pátá hodina, tak se rozhlížím víc a víc nedočkavě a postupem času mě začne přelívat pocit zklamání. Věděl jsem, že nepřijde. Věděl jsem to, ale i tak jsem doufal. Proč by vůbec chodil. Možná se chtěl ujistit, že mi nic není? Ale co je mu po mě. Nic. Snažím se přijít na důvod proč by se chtěl se mnou sejít. Možná doučování? Kihyun je ale hodně chytrý pochybuji, že by ode mě chtěl doučovat. Nervózně každou minut střílím očima k hodinám a každou chviličku mě víc a víc přepadá zklamání a smutek. Třeba ani nepřijde. Třeba mu do toho něco přišlo, nebo si to prostě rozmyslel. Stejně vím, že o mě nemá zájem, vím to, nejsem jeho typ a moc dobře vím, že kdyby si měl někoho vybrat, tak to bude Wonho. Viděl jsem, jak se na něj včera díval. Jako by byl nějaký bůh, zatímco směrem ke mně nepadnul ani jeden jeho pohled. Přesto pořád si udržuji naději, i když vím, že je to planá naděje. Ale překvapilo mě, že za mnou včera přišel. Nevím, proč to udělal. Možná mu bylo líto, že jsem se opařil nebo ho třeba konverzace s Wonhem nebavila nevím, ale znovu to trochu nadzvedlo hladinku mé naděje.

„Ahoj." ozve se přede mnou, celý nadskočím a on se roztomile zasměje nad tím, jak jsem se lekl. Překvapeně vstanu.

„A-Ahoj." vyjeknu nervózně, usměje se na mě a posadí se přede mně.

„Sluší ti to." poznamená a mě začnou znovu hořet tváře. Jooheon si dal záležet. Vybral mi oblečení, upravil mi vlasy a trochu mě nalíčil, abych zakryl všechny svoje nedostatky. Wonho seděl na gauči a spokojeně jedl brambůrky, zatímco občas utrousil kompliment na Jooheonovu práci s mým obličejem. Moc šílel, byl nadšený možná víc než já, a tak jsem rád že Kihyunovi můj vzhled líbí. Až to Jooheonovi řeknu, tak bude skákat nadšením.

„D-Děkuju, t-tobě taky." špitnu a je to pravda. Dneska, teďka vypadá nádherněji než kdykoliv před tím a pomyšlení, že se takhle oblékl kvůli mně? Nechtěl jsem si lhát, určitě to kvůli mně nebylo, ale co když jo? Dneska v práci není Jae, takže jsem měl trochu problém s tím si objednat naštěstí ten nový byl v pohodě, takže to proběhlo bez problému a já potom seděl se svou horkou čokoládou naproti Kihyunovi, který si dal karamelové latté. Bál jsem se, opravdu jsem se bál že naše konverzace bude váznout, že si nebudeme moct o čem povídat, ale jakmile jsme najeli na knihy a filmy, tak jsme se nedokázali držet a bavili jsme se spolu v kuse asi tři hodiny. Myslel jsem, že ho to se mnou přestane bavit brzo. Že se mnou ze slušnosti zůstane třeba půl hodiny a pak odejde s tím, že má ještě nějakou práci, protože mě překvapilo, když za námi přišel ten nový barista a řekl nám, že zavíráme. Vytřeštěně jsme se na sebe s Kihyunem podívali a on se pobaveně zasmál. Vstali jsme a rozešli se pomalu na kolej.

„Dobrou noc, Changkyunnie." usměje se na mě, když stojíme před jeho bytem. Dobrou noc mu taky popřeju a potom, co se zavřou dveře tak se rozejdu směrem k sobě domů.

„Co myslíš, jak proběhlo Kihyunovo rande s Wonhem?" uslyšel jsem hlas na chodbě a celý jsem ztuhl.

„Pokud s ním teď nemá sex tak blbě?" ozval se druhý hlas a já se nezmohl ani na krok.

„Celou dobu se na to tak připravoval, nikdy jsem ho neviděl, aby si dal záležet na tom, aby se někomu tak líbil, doufám, že to Wonho ocenil." když se hlasy moc přiblížili, tak jsem zaběhl za roh a ve chvíli, kdy zalezli do bytu, neviděl jsem jakého, tak jsem utekl. Věděl jsem, že to není kvůli mně, že se takhle hezky neoblékl pro mě, ale nechci slyšel, jak byl zklamaný, když jsem tam byl já. Jak byl naštvaný, že jsem to zkazil. Vyběhnu ven před kolej a smutně si sednu na studené schodiště a zakryju si rukama obličej. Co si to nalháváš, Changkyun. Měl bys přestat snít. Povzdechnu si a sundám si brýle, abych si z očí mohl sundat make-up. Rozetřu si ho všude po obličeji, ale je mi to jedno. Sedím na schodech ještě dlouho. Ani nevnímám déšť, který se přihnal. Ignoruji, jak mi oblečení nasakuje vodou, nebo jak mi mokré vlasy přiléhávají na hlavu. Jen se dívám do dály a přemýšlím nad tím, co jsem kdy udělal špatně, že si to zasloužím.