Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // 2Won - END// 37

Hyungwon

Věděl jsem to...věděl jsem, že s tou vinou nemůžu žít. Sice jsem si říkal že kdybych to Changkyunovi neřekl tak...že by na to nepřišel ale zase, navždy by Wonha nenáviděl, a to jsem nemohl dopustit, nemohl jsme z Wonha dělat záporáka do konce života. S tím bych prostě nemohl žít. Když jsem se na druhý den probudil a Wonho nebyl doma tak jsem věděl, že mu to musím říct, musím s pravdou ven, prosit odpuštění. Když jsem pak stál před naším domem, bylo to snad poprvé kdy jsem se bál dovnitř vejít, bál jsem se toho, co se stane, jak to vše dopadne, vyhodí mě z domu? Budu si hledat nové bydlení...zůstanu sám...ale nemůžu být sobecký, nemůžu to vzdát jen protože mám strach. Opatrně vejdu dovnitř. Seděl tam Kyunnie a Kihyun, zhluboka jsem se nadechl a ani jsem nečekal na to, než k nim dojdu, spustil jsem hned ve dveřích a ve stejnou chvíli se mi spustili i slzy, v půlce mé záplavy omluv přišel Jooheon, takže si to taky vyslechl. Plazil jsem se, škemral o odpuštění. Viděl jsem jejich překvapené pohledy, jejích až znechucené pohledy ale věděl jsem, že si to zasloužím. Plakal jsem tak moc že ani nevím kde se ty slzy pak braly. A byl jsem smířený s tím že mě odkopnou, všichni do jednoho ale přerušilo mě Kyunnieho objetí. V tu chvíli jsem se rozplakal ještě víc i když jsem si nemyslel že to víc jde. Říkal, že to chce čas, že mi chce odpustit a je rád že jsem mu to řekl. Musel si vše nechat projít hlavou a po třech dnech mi řek že si jde promluvit s Wonhem. Byl jsem rád. I když za ty tři dny jsme mu nebral telefon. Snažil jsem se abych byl neviditelný pro celý svět. Jooheon se mnou nemluvil a Kihyun mi občas zapomněl udělat jídlo, ale po Kyunnieho pohledu mi ho hned vytáhl z ledničky. Možná se taky dočkám šťastného konce.

◇ \ ◇ \ ◇

Nemyslel jsem si, že když fotografka řekla obléci Wonha...znamená svléknout ho do půli těla a navléknout do těsných kalhot oh můj bože. Snažil jsem se na sobě nedat znát to, jak moc se mi rozbušilo srdce, jak moc se mi ten pohled líbí ale ...sakra líbí se mi i když se to snažím popírat, ale on je jako bůh v lidském těle. Stoupnul si za mě a jeho silné paže mě objali kolem pasu.

„tak teď k němu Hyungwon přes rameno natoč hlavu" nadšen vyjekla a já tak udělal. Cítil jsem jeho dech tak blízko toho mého a když se na mě víc nalepil tak se můj dech zrychlil stejně tak jako ten jeho. Naše dechy se mísili a já cítil, jak jsme od sebe jen kousek a políbili jsem se. Buší mi srdce závodní rychlostí ještě když svůj stisk kolem mého pasu zpevní. Musel jsem těmi nádhernými pocity zavřít oči. Cítil jsem se jako opilý všemi těmi pocity. Pohladil mě po břiše a já cítil, jak se na jeho rozkrok víc nalepil na můj zadeček a já vzdychl, jen pro jeho ušili. Cítil jsme, jak se jeho dech z toho zatřásl a jak moc se atmosféra mezi námi měnila. Cítil jsem, jak se mezi námi vzduch otepluje, jak jsou naše dechu rychlejší a naléhavější. Vzduch byl cítit něčím sladkým, tak sladkých že jsem až chytal závratě. Matně si pamatuji, kdy vůbec začala fotit, ale běhala kolem nás ze všech úhlů. Snažil jsem se tvářit seriózně ale když znovu dala pokyn a jedna Wonhova ruka se přesunula pod moji bradu a lehce moji hlavu natočila k jeho ústům, jako bychom se měli políbit, cítil jsem jeho rty na těch svých, a tak moc jsem tu pusu chtěl, jako niv c životě. Chtěl jsem ochutnat ty rty, chtěl jsem zažít to blaho. Znovu jsem vzdychl jen pro jeho uši, ale tentokrát do jeho rtů, když si fotografka leštila v rychlosti objektiv a on svými boky přirazil. Třepal se mi dech ze všech těch pocitů.

„výborně to stačí" nadšeně vypískla a já se hned od něj odtrhnul a rozeběhnul sej se k sobě do šatny. Zavřel jsem za sebou dveře a opřel se o ně. Bože, co to se mnou je. Cítím se tak vzrušený, bože cítím se jako bychom měli sex a zároveň jako by to byla jedna velká žhavá předehra.

„Wonnie, pusť mě dál" ozve se za dveřmi. Skousnu si ret a pustím ho k sobě. nečeká na nic, vklouzne dovnitř a hned zavře dveře. Natiskne je na mě a přitáhne si mě za boky.

„W-Wonho tohle...bychom neměli" zašeptám do jeho rtů, když je u mě tak blízko ale sám na sobě cítím jak to to jediné, co doopravdy chci.

„nemůžu už čekat...čekám sedm let...teď nevydržím ani sedm sekund" přitáhne si mě k sobě a zároveň mi dojde naproti když se ke mně nakloní a já hlasitě nevzdychnu, když ucítím ty rty, po kterých jsem tak toužil, na těch svých. Hned rukama vystřelím k jeho vlasům a pevně je sevřu, prohrabávám je a ničím účes a je mi to jedno. Je to jedno když se jeho rty hýbou s těmi mými, když celé moje nitro zahalí ten hřejivý pocit, to mravenčení, které mi běhá po těle až k samotným špičkám palců u nohou. Vzdychám, když mě líbá něžně a vzdychám, když mě líbá vášnivě. Celý se zatřesu, když jazykem přejede přes můj ret. Vzdychnu a zároveň se pořádně nadechnu, když mu ústa otevřu a v tu chvíli náš polibek nabere na intenzitě, nechám mu veškerou dominanci a nechám e unášet tím haldovým polibkem.

„Hyungwon...musíme jít na další focení" zabouchá manažer na dveře. Nesouhlasně zabručím ale Wonho se se smíchem odtáhne a oba na sebe hledíme s takovou zvláštní jiskrou. Vydýcháváme náš polibek a hladíme se něžně po těle.

„musím jít" špitnu.

„běž, pak mi zavolej mh?" vtiskne mi ještě několik pus a já nesouhlasně a podrážděně zamručím, když manažer opět zabuší na dveře.

◇ \ ◇ \ ◇

Je to už přes tři roky...tři roky od toho fiaska a všeho špatného co se nám dělo. Jsou to tři nádherné roky, co spolu s Wonhem chodíme a já se nikdy necítil šťastnější...trvalo půl roku, než nám Kyunnie odpustil, pořád jsme se omlouvali a na každé jejich výročí s Wonhem posíláme omluvný koš který stejně sníme společně následující den. Minhyuk a Shownu nám odpustili hned, tedy Shownu by možná chvíli potřeboval ale jelikož Minhyuk nám ani nedal pořádně možnost se omluvit a hned nám odpustil tak nám odpustil také. Jooheon byl asi nejvíc naštvaný. Jako jediný byl totiž ve středu toho všeho a myslím že všechny ty emoce na něj byli vrženy nejvíc ale s pomocí Jacksona se nám podařilo ho obměkčit.

„co myslíš, jak vypadám" upraví si Wonho v zrcadle motýlka už asi po desáté a já nad jeho otázkou už asi po desáté zívnu.

„vypadáš skvěle, a i kdyby ne tak je to jedno, nejsi tady hvězdou večera" plácnu ho po ruce a společně se vydáme z veliké místnosti plné věcí. Dojdeme do velkého sálu a usmějeme se na Changkyuna který stojí už s Jooheonem na místě. Wonho si stoupne z druhé strany a čeká než i jemu přijde společnost. Já si s Minhyukem, Shownu a Jacksonem sednu do první řady a podám Minhyukovi kapesníčky, když obřad ještě ani nezačal a on už brečel. Když nám Kyunnie a Kihyun oznámili že se budou brát...plakali jsme snad všichni. A já plakal snad víc když nám oznámili, že by chtěli, aby šel Wonho Kihyunovi za svědka. Nejdřív že přemýšleli že by šel Kyunniemu ale...přeci jen by to mohlo být líto Jooheonovi tak se dohodli, že půjde Kihyunovi. Wonho plakal. Neuvěřitelně moc a oběma jim děkoval. Vlastně mi oba jsme jim děkovali.

Když Kihyun přišel v bílém obleku uličkou, vedený svým otcem všichni jsme vstali a nemohli jsme z tváře smést ten nadšený úsměv. Když si řekli svoje ano plakal jsem stejně jako všichni vedle mě. Plakal jsem stejně jako Wonho, který se snažil tišit svoje vzlyky, nebo jako Jooheon který se o to ani nesnažil. Při hostině jsme se všichni bavili a najedli jsme se do syta. Nakonec jsme nechali novomanžele, aby měli dům jen pro sebe a těšili jsme se, jak se budou mít na líbánkách které jsme jim koupili, je to taková cesta kolem světa, do zemí, které chtěl vždy navštívit Kihyun a do jiných které chtěl Kyunnie.

„nakonec to všechno dobře dopadlo" přitulím se k Wonhovi, když ležíme v posteli a oba jsme pořád v dobré náladě po té svatbě.

„mh a jaké z toho plyne ponaučení?" pozvedne obočí, zase mě zkouší, protočím oči.

„neplést se do vztahů někoho jiného?" nechápavě se na něj zadívám.

„no já myslel že láska vždycky zvítězí ale jo...to tvoje taky" zasměje se a my společně usneme. Možná kdybychom nechali osud být, dopadlo by to vše jinak, možná bezbolestně...možná by Kyunnie s Kihyunem měli svatbu dříve a byli by šťastní. Možná by Kihyun překonal sám sebe a zapomněl by na Kyunnieho a zůstal by s Wonhem a já s Kyunniem bychom měli zlomení srdce. Možná. By to bylo vše jinak ale já osobně...mám nejradši tuhle možnost. Ale jo...neplést se do vztahů ostatních...to je dobrá rada.