Jealousy ✓ || Changki

Changki || Část 8

Changkyun

Poté party jakoby se celý můj život změnit. Akorát to nebylo k lepšímu, ale k horšímu. Novina, že školní celebrita Yoo Kihyun chodí se školním krasavcem Wonhem se roznesla po celé škole rychlostí světla a donesla se až k mým uším. Když jsem to slyšel poprvé, tak se mi zastavil svět. Jako by najednou všechno ztratilo smysl. Vše mě přestalo bavit, připadal jsem si jako tělo bez duše, jako bych neměl pro co žít. Jak moc jsem si uvědomoval, že mě před tím jen využil, bavil se se mnou jen proto, aby se dostal k Wonhovi, Jakmile toho dosáhl, tak mě odkopl. Nepodíval se na mě, dělal jako bych ani neexistoval. Připadal jsem si tak odhozený, tak nepotřebně a poníženě. Nenáviděl jsem sám sebe za to, jak moc jsem mu podlehl, jak moc jsem mu věřil, a i přesto ho pořád miluji, i přes to pořád cítím, jak mě se moje oči a celá duše upíná jeho směrem. Jak moc chci, aby se na mě podíval a usmál se na mě, ale kdykoliv jsem přistihl jeho oči, jak se na mě podívali, tak hned pohled odvrátil jinam, jako bych byl kus něčeho, co chce zapomenout, co nechce za žádnou cenu vidět existovat.

„Kyunnie, měl bys něco jíst." dojde ke mně Hyungwon. Po tom, co jsme se navzájem poté party utěšovali jsme k sobě přilnuli. On chápe moji bolest víc než Jooheon. Protože on sám tu bolest prožívá. Svěřil se mi a podle jeho slov jsem jediný, komu to kdy řekl. Řekl mi, že má rád Wonha, že ho má rád už dlouho, že jsou kamarádi ze základky a už v tu dobu ho tajně miloval a ve chvíli, kdy o něm začal Kihyun mluvit, tak si uvědomil, že nikdy nemá šanci. Začal zapírat, že se mu někdo líbí, že má někoho rád a teď toho lituje. Ve chvíli, kdy i on viděl, jak se políbili, jak si to oba užívali. I jeho srdce se v tu chvíli zastavilo a teď se oba navzájem snažíme utěšit.

„Nemám hlad." špitnu. Už je to dlouho, kdy jsem naposledy jedl, nebo spíš pořádně jedl. Většinou si dám malé sousto nebo jedno jídlo denně a začínám na sobě cítit tu únavu, tu slabost, jak moc moje tělo postrádá jídlo. Ale nedopřávám mu ho, nemám chuť, nemám sílu jíst. Nechci nic, chci si jen lehnout, zabalit se pod peřinu a mít pocit, že mě chrání před celým světem, chci plakat tak dlouho dokud nebudu mít už žádné slzy a chci se utápět ve svém smutku. Ale ani Hyungwon ani Jooheon mi to nedopřávají. Pořád se mě snaží zabavit, snaží se mě rozptýlit a přivést na jiné myšlenky. Ale copak to jde? Copak můžu myslet na něco jiného, když on je vše, na co moje mysl myslí? Moje srdce se vždy rozbuší jen když slyším jeho jméno, nebo jen když někdo zmíní začátek jeho jména. Hned mi začne srdce skákat v hrudi, a přitom mi způsobil tolik bolesti.

„Ale měl bys jíst." nafoukne Jooheon tváře. Zrovna jsme u nás v bytě a střídavě se díváme na film a povídáme si. Hyungwon se s námi začal scházet víc a víc a čím dál častěji byl u nás a Wonho u nich. Nakonec to tak nějak dopadlo, že si prohodili pokoje. Wonho se přistěhoval k nim a Hyungwon k nám. Neříkám, že nejsem rád. Wonho pořád chodil po bytě, říkal, jak jde za Kihyunem, jak jdou na rande, jak plánuje, že budou mít po večeři sex. Moc dobře věděl, jak mě to ničí, jak při každém jeho slově chci brečet. Začal mi říkat, jak se nemám snažit získat jeho pozornost. Jak se nemám snažit hrát chudinku a radši se zachovat jako normální člověk a přát mu to. Já mu to přeji a ani ho nechci citově vydírat, jen...to moc bolí. Moc, když si uvědomím, že ho miluji čtyři roky v kuse, už od začátku to byla neopětovaná láska ale jen představa, že Wonho ani začátkem roku nevěděl, jak se Kihyun jmenuje, že je to teprve měsíc a kus co si uvědomil Kihyunovu existenci a už spolu chodí ... moc to bolí. Po několika jeho komentářích na můj účet se Jooheon naštval. Řekl mu, ať vypadne, křičel na něj, ať se sebere a zmizí odtud. Netrvalo to ani den a Wonho byl pryč a místo něj se sem nastěhoval Hyungwon.

„Hele, Kyun, něco mě napadlo." sedne si Hyungwon k nám na sedačku po tom co vzdal to, aby do mě dostal nějako jídlo. Zvednu k němu hlavu a on mě se smíchem píchne do tváře a soucitně se na mě usměje. „Co místo toho, abychom ze sebe dělali chudinky, aby si mysleli, jak moc jsme z toho v koncích, co kdybychom předstírali, že spolu chodíme a tím jím ukázali, že je nepotřebujeme, jen před nimi, ukážeme jim, že nejsou tak dokonalý, abychom z nich byli v koncích!" nadšeně se usměje a pozvedne na mě obočí. Překvapeně zalapám po dechu. Je to na jednu stranu dobrý plán. Wonho by mi dal pokoj a nesnažil se mě zničit svými komentáři a možná bych i zapomněl na to, že miluji Kihyuna. Možná bych se přes to mohl přenést. Přece jenom už dlouho vím, že u něj nemám šanci a jestli je nějaká možnost, jak ho přestat milovat, jak začít žít svůj život lépe, tak bych po tom měl skočit.