Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // JackHeon // 27

Jooheon

Se svěšenými rameny a hlavou plnou zmatených pocitů dojdu do školy a povzdechnu si. Je toho na mě moc, Wonho se začal chovat jako idiot, Changkyun je v nemocnici a Kihyun mě poprosil abych nemluvil o tom jakou velikou starost o Changkyuna má. Vůbec nevím co mám dělat. Všechno se to navrcholilo a já jsem z toho zahnaný v koutě. Můj nejlepší kamrád je bezmezně ztracený v jeho jednostranné lásce, která až tak jednostranná není a já mu to ani nemůžu říct, protože jsem slíbil, že pro jeho dobro to neřeknu. Do toho náš kamarád Wonho se zbláznil a úmyslně Changkyuna zraňuje a já i když se mu chci postavit nemám tolik odvahy abych vzdoroval úplně. Vůbec nevím, co mám dělat. Do toho zkoušky, klasické školní starosti a pohledy lidí kteří ví že se něco děje, mluví o tom za vašimi zády, ale neví, jak se na vás dívat a já to vše musím snášet jako hrdina. Nikdo, seč neptá na moje pocity. Všichni si myslí že jsem nezlomný, že na mě můžou navalit svoje starosti a já budu v pohodě ale pravda je že jsem z toho úplně v konci. Nejhorší je že se nemám ani komu svěřit. Není nikdo, komu bych řekl všechny svoje trable.

Dojdu pomalu do školy a sednu si do svojí lavice. Zadívám se na místo vedle sebe, které vždy patřilo a patřit bude Kyunniemu. Pak se podívám na druhou stranu, kde se na židli rozvaluje Wonho s postojem jako by spolkl svět a kreslí si do sešitu. Nejradši bych mu vlepil pěstí. Křičel na něj a vybil si na něj svoji zlost, jenže bych skončil v nemocnici vedle Kyunnieho. S Wonhem se znám ještě déle než s Kyunniem, a přesto že mi Kyunnie k srdci neskutečně přirostl mi Wonho přišel jako můj nejlepší kamarád a aj. tak nemám odvahu myslet na to, že by mě nezmlátil. I já jeho dlouholetý, samozvaný, nejlepší kamarád mám strach, že by mě nešetřil. Možná důvod, proč jsem vzal Kyunnieho stranu je ta, že Wonho byl dvousečná zbraň už od mala. Byl váš kamarád a vaše přátelství přenášelo hory, ale jakmile jste měli věc, co chtěl on tak bylo zle. Je jedno jestli o tu věc v první řadě nestál. Jak zjistil že dítě s ní má větší pozornost než on, byl schopný se s tím dítětem poprat jen aby tu věc měl. Ale Kihyun není věc, je člověk a on udělal tolik věcí, aby zranil Kyunnieho, tolik věcí, aby zranil mě v minulosti, že už jsem to prostě nemohl přehlédnout.

Zadívá se na mě a když se naše oči setkají tak si odfrkne jako bych byl ta nejvíc opovržení hodná lidská bytost na světě. Nehledě na to, že jsme ho kolikrát pokládal za bratra tak jsem pro něj v tuto chvíli odpad. Povzdechnu si a začnu poslouchat hodinu a učitelku co nám vykládá látku a snažím se dávat pozor. Musím, protože je Kyunnie v nemocnici tak mu musím psát zápisky. Po hodině se vydám na chodbu a do šaten abych si dal do skříňky sešity a vzal si nové na další hodinu.

„čum kam chodíš ty vepři!" ozve se kousek ode mě a já se zadívám na Kim Minha, jak kolem projde a odfrkne si. To je idiot. ještě se na mě významně podívá a mrkne na mě. Nechápavě se na ně zadívám.

„Chro chroo" zasmějí se další a se smíchem začnou odcházet a já se zadívám na kluka který ležel na zemi a sbíral si věci. Kleknu si k němu a pomůžu mu s věcmi.

„jsi v pořádku?" usměju se na něj a on se na mě překvapeně zadívá. Usměju se na něj, když vidím, jak se zahanbeně zadíval a zem a upravil si veliké brýle které mu hezky seděli na jeho kulatém obličeji.

„nic si z nich nedělej, podle mě nevypadáš jako žádné prase, ale jsi rozkošně kulaťounký" zasměju se a poplácám ho po rameni. Překvapeně se na m zadívá a vidím, jak se jeho koutky rozšířili do úsměvu.

„jsem Jooheon a ty?" podám mu ruku a pomůžu se zvednout na nohy.

„W-W-Wang Kayee" špitne a je na něm vidět že se bojí promluvit. Usměju se.

„co máš teď za hodinu" zeptám se opatrně, když mi řekne že angličtinu a ve stejné třídě tak se nadšeně zasměji. „já taky, tak půjdeme spolu" mrknu na něj a chytnu ho za ruku. Abych ho popohnal k chůzi. Společně dojdeme do učebny a sedneme si vedle sebe. Všimnu si pohledu Minha. Na mě se usměje a opovrženě se podívá na Kayeeho. Začneme se s Kayeem bavit a ignorujeme jeho pohled.

Od té doby jsme se s Kayeem bavili dost často. Zjistili jsme, že máme spoustu společného. Nevadí mi to, že není nejkrásnější a že není hubený, nejsem člověk, který má předsudky a společně jsme se dokázali zabavit na hodiny jen tím, že jsme si povídali o hudbě. Já jsem ho chránil před Minhem a jeho partou. Nenechal jsem je, aby ho šikanovali. I když se pak Kyunnie vrátil do školy tak jsme se společně všichni bavili. Kyunnie se pak kvůli svému plánu bavil s Hyungwonem aby ukázali Wonhovi a Kihyunovi že jsou i bez nich šťastní a já se zatím bavil s Kayeem a společně jsme se vůbec neúčastnili žádné války.

Postupem času jsem se přistihl že se na Kayeeho nedívám jako na kamaráda, ale že k němu chovám city, které nejsou tak čisté. Častokrát jsem mu to chtěl říct, ale vždy nás někdo vyrušil. Chtěl jsem mu říct, ukázat že i přesto že pro všechny je ošklivý a tlustý, tak pro mě je dokonalý. Že přes všechno se mi líbí. Líbí se mi jeho smích, jeho vtipy a líbí se mi s jakou zapáleností o všem mluví.

„tak to vybal Jooheon!" těžce jsme vydechl, když moje záda prudce narazila na skříňky a já se překvapeně zadíval na Minha který mě k nim přitiskl.

„co jako?" zeptal jsem se nechápavě. Vůbec nevím, o čem to mluví.

„copak ti to malé prase udělalo že ho tak chráníš? Možná je i přes svůj vzhled dobrý v posteli? Vykouřil ti ho tak dobře že si vysloužil tvoji ochranu? " vyhrkne na mě. Vytřeštím oči a překvapeně se na něj zadívám. To ne... jestli, jestli se dozví že mám Kayeeho rád tak si z něj bude dělat srandu ještě víc. Už tak Kayee trpí kvůli jeho výsměchu kvůli jeho postavě. Kdyby se tohle dozvěděl tak si nebude utahovat ze mě ale z něj. Přemůžu se a řeknu něco co mi přes ústa půjde jen těžko, ale když to pomůže, aby Kayeeho nechal na pokoji tak se překonám.

„cože? S tím tlustým prasetem? Ani kdyby měl pytel přes hlavu a teď mi dej pokoj" odfrknu si a snažím se, aby můj hlas zněl vážně a výsměšně aby můj pohled nevrávoral a nedal mu sebemenší šanci prokouknout, že to jsem já.

Setřesu ze sebe jeho ruce a vydám se do třídy a překvapím se, když Kayeeho nevidím na místě vedle mě, vlastně...ani jeho věci tu nejsou. Překvapeně se rozhlédnu a když je to takhle už pár dní tak se překvapeně vydám k jeho domu. Neotevře mi dveře, jen na mě zakřičí abych vypadl. Sevře se mi bolestně srdce a já nedokážu setřást ty slzy. Prosil jsem, aby mi řekl, co jsem udělal, co se stalo, ale odbil mě tím, že bych to měl vědět. Následující týden jsem ho neviděl, a tak to bylo dalších šest let...zničeno nic se odstěhoval a já zůstal s ránou v srdci. Tolik nocí jsem s Kyunniem proplakal. I Hyungwon s námi plakal. Byli jsme patetická trojka plačících studentů.

„bože zabte mě, to bude hodina přetvařování" Hyungwon protočí oči a pak s velice zářivým úsměve projde dveřmi baru kde máme mít sraz. Povzdechnu si a dojdu k baru po tom co si vyzvednu svoji jmenovku.

„no to snad ne...Jooheon?" uslyším za sebou hlas. Otočím se a usrknu si z vína. Zadívám se na jmenovku.

„Jackson?" řeknu nahlas a sám se zarazím, protože mi to jméno nic neříká. Jakoby v očekávání se na mě usměje a já pořád nechápavě koukám. „promiň ale nic mi to neříká" podrbu se v zátylku. Bože, kdo to byl? Pořádně si ho prohlédnu. Je vysoký, je oblečený v hodně drahém obleku a jen přes něj vidím, jak se mu tam rýsují svaly. Vlasy měl hnědé a hezky sčesané dozadu. Nádherné hnědé oči a moc hezky voněl. Nikoho takového si nepamatuji.

„ah pravda tenkrát jsi mě znal pod jiným jménem." Odkašle si a tajemně se na mě usměje. „říká ti něco...Wang Kayee?" pozvedne obočí a já vytřeštím oči. Upustím skleničku a díky hlasité hudbě si toho nikdo nevšimne a chytím se za pusu. Bože to je opravdu...Kayee?