Under control

Kapitola 3.

Itachi netrpělivě seděl v čekárně před gynekologickou ambulancí. Cítil se divně, poněvadž čekárna byla sice poloprázdná, ale její návštěvníci byli ženského pohlaví. Většina ještě v břichem nafouknutým jako balon.

Vstal a prošel se chodbou k oknu. Všechny pohledy se stočily k němu už od příchodu. Kdyby tu byl s ženou, ostatní by si nic nepomysleli. Ale on přišel s krásným mladým blondýnem, který vypadal, že u doktora nebyl několik let, možná dokonce něco skrývá. Snad ho ten černovlasý skoro třicátník nebije? Asi jim je všem jasné, že blonďák bude omega. Proč by sem jinak šli?

„Uchiho-san?" zavolala jej sestra ze své pracovny, odkud taky vyšel Deidara s několika papíry v ruce. No, vyšel. Dopajdal. Noha ho bolela a on odmítal jít na chirurgii. Ještě by mu ji amputovali. „Můžete se vrátit za Tsunade-sama," usmála se mile a zavolala si další pacientku.

Itachi neváhal a kulhajícího Deidaru podepřel pod paží. Sice se mu nelíbilo jeho rozhodnutí neřešit naštípnutou, nebo možná zlomenou nohu, ale respektoval ho. Když chce, aby ho to bolelo, má to mít. Přece řekl, že si nebude hrát na andělíčka.

„Jak to šlo?" zeptal se, aby změnil vlastní myšlenky.

„Sem nevěděl, že se budu slíkat," řekl poníženě. Tváře měl ještě červené od předchozí prohlídky.

„Tak to tam chodí," zasmál se černovlasý.

„Si mě prohlížel, jak bysem byl kurva," postěžoval si. „Dem dom?" zeptal se nedočkavě Deidara, v očích prosbu.

„Ne. Slyšel jsi, že musíme ještě za Tsunade-sama."

Deidara si povzdechl. Tohle lítání od doktora k doktorovi ho unavovalo. Lepší by bylo, kdyby raději hned utekl. Jenomže už nemohl. V momentu kdy ho Uchiha Itachi přesvědčil, že s ním nemá zlé úmysly, začínal mu více a více věřit. A taky ho k němu něco táhlo. Vděčnost? Jistě, ale vedle ní tu bylo ještě něco jiného. Něco silnějšího.

„Šak sme tam už byli," postěžoval si. I přesto si sedl do čekárny před ordinaci privátního doktora.

„Neposlouchal jsi ji?" podivil se černovlasý. „Musel jsi jít na pár vyšetření, a teď se jdeme zeptat na všechny výsledky. Slibuju, že tě pak někam vezmu na snídani," usmál se, „...když jsme se vyhuli té doma," dodal jen tak mimo jejich konverzaci. Co neměl rád, tak bylo plýtvání. Už od dětství mohl mít cokoliv, na co si jen ukázal. Rodiče, především otec, vydělávali obrovské peníze ještě před tím, než se narodil jejich první syn.

Ale Itachi už jako prvňáček věděl, že peníze by se měli šetřit, pak teprve utrácet. I když měl všechno, vážil si každé drobnosti, co kdy vlastnil. Jako by vlastně neměl vůbec nic.

To jeho mladší bratr byl opět jiný. Narostl mu hřebínek, všude se chlubil, že je z bohaté rodiny a takhle si získával kamarády. Když dospíval, zjistil, že peníze nejsou všechno. Pár kamarádů mu zůstalo, ale většina ho opustila. A Sasuke zůstal sám. Upnul se na studium, později na práci, a na vztahy mu v jeho životě zbývalo minimum místa.

„Fakt?" přesvědčoval se modroočko.

„Ano. Ale pod jednou podmínkou." Když už zná Deidarovu momentální slabinu, proč toho nevyužít, že? Dokázal si představit, jaké to je, když člověk žije na ulici a musí škemrat o jídlo nebo ho krást. Jistě se mu sbíhaly sliny.

„Fajn," souhlasil Deidara, aniž by věděl, oč Itachi žádá. Nebylo ale těžké to odhadnout. „Můžeš si se mnou pak zašukat."

Itachi, i když to neměl ve zvyku, se začervenal, přitom Deidara nebyl vůbec v rozpacích. Spíš ho to trochu štvalo. Už začínal věřit, že je Itachi jiný, ale, jak se ukázalo, alfy jsou všichni stejní. Myslí si, že omegy jsou jenom pro potěšení. Proto s nimi vzniká víc a víc obchodů a podniků. Mnoho z nich je nelegálních.