Under control

Kapitola 2.

Itachi zaklepal na dveře od pokoje pro hosty a přiložil k nim ucho. Kromě pravidelného chrápání neslyšel nic jiného. To znamenalo, že blonďák ještě spal.

Tiše tedy vešel do místnosti, aby jej nevzbudil. Musel se usmát tomu, jak Deidara ležel. Peřina připomínala kuklu motýla a kolem ní byl ovinut blonďák.

„Deidaro," pošeptal jemně a pohladil ho po paži. Podivil se, jak může být tak jemná, když blonďák jistě nepoužíval žádné krémy.

Oslovený se jen ohnal, aby od sebe odehnal tu otravnou mouchu, ale spal dál a zdálo se, že ještě tvrději.

„Deidaro," zasmál se Uchiha a trochu zvýšil hlas. Když ani na to spící nereagoval, přiblížil své rty k jeho uchu, do kterého jemně zafoukal.

Blonďák se lekl. Ruka mu už podruhé vystřelila po dotěrném zdroji jeho probuzení, ale tentokrát zasáhla černovláskův obličej.

„Co to sakra děláš?!" vyjekl a celý zrudl. Jak dlouho jej sledoval, když spal? Pokoušel se o něco?

Itachi držící se za bolavé místo pod okem pohlédl na zmateného blonďáka. „Přišel jsem ti oznámit, že je snídaně na stole. Tedy... nečekal jsem, že se budeš bránit probuzení," přiznal ses smíchem. V životě se už několikrát popral, ale nikdy ho to nebolelo tolik jako právě od blondýna.

„Nemám hlad! A tohle je teďka můj pokoj, ne?! Tak nemáš vstupovat bez mýho dovolení!" začal jej poučovat.

„Nějak rychle ti narostl panský hřebínek," zhodnotil jeho chování Itachi a podíval se do zrcadla na svůj odraz.

Blonďák zvedl horní ret. „Co? Vo čem to meleš?" Nerozuměl mu. Jeho způsob mluvy byl zcela jiný, než na který byl blondýn zvyklý.

„Jsi panovačný," vysvětlil černovlasý. „Měl bys být trochu vděčný, ale mě zatím jenom peskuješ," vyčetl mu. Nezlobil se, jen mu lezlo na nervy, jak s ním ten blondýn mluví.

„Si to užiju, dokud mě neprodáš. To eště uvidíš, jak se mě budeš chtít zbavit!"

Itachi se pozastavil nad jeho slovy a přestal si kontrolovat ránu na obličeji. „Prodat?" podivil se.

„Šak mě prodáš... ne?" odhadoval Deidara. Zamračil se nad Itachiho reakcí. „Do bordelu pro omegy..."

Itachi zavrtěl hlavou. „Pro to jsem tě nezachránil. Tyhle podniky jsou..." odmlčel se a hledal v paměti nějaké slušné slovo, aby nemusel být vulgární. „...svinstvo," dokončil větu.

„Takže..." začal Deidara a několikrát zamrkal, „mě nechceš prodat?" zeptal se pro jistotu.

„Ne," zasmál se Itachi jeho nedůvěře.

„A znásilnit?" pozvedl obočí.

„Eh – ne," znovu negativní odpověď.

„Fakt ne?"

„Fakt ne."

„A když mě uvidíš nahýho?" pokoušel jeho trpělivost a Itachi to moc dobře věděl.

„I když tě uvidím nahého," zopakoval po něm. Chtěl ho přesvědčit, že ho nezachránil pro vlastní uspokojení. Neměl potřebu si sehnat nějakou omegu jen pro vlastní uspokojení. On toužil po romantickém a vášnivém vztahu plného lásky. Upřímně nenáviděl, když se s omegami jedná jako s hračkami. Vždyť jsou to lidé!

„Kec! Vystartoval bys po mně hned, jak bys uviděl jenom stehna!" odfrkl si Deidara. „Zkus si třeba představit, že mám krásně růžové bradavky."