Under control

Kapitola 9.

Příšerný zvuk budíku bodal Itachiho do uší. Ten se prudce posadil a budík vypnul. Cítil se tak vyčerpaný jako nikdy. V noci se několikrát probudil, jak měl noční můry. Kdy se jich konečně zbaví? Potřeboval by se pořádně vyspat, aby měl dostatek energie na celý dlouhý pracovní den. Hádal, že i dnes se v práci nezastaví. Bude muset obětovat i obědovou přestávku.

Jak zná ale svého mladšího bratra, ten mu určitě rád pomůže, jen aby se vyhnul domácnosti. Nevýhodou Sasukeho workoholismu je ta, že do ní zatahuje i ostatní. Ti ale naštěstí ještě nezkolabovali. Když neměli dodělanou práci, Sasuke ji potají dodělával, nebo poprosil někoho z jiného oddělení.

Posadil se na kraj postele, promnul si oči, aby lépe viděl na probouzející se krajinu, a protáhl se. Musel se ale přiznat, že si na dnešní noc nemohl stěžovat jako jindy. Dnes v noci měl i jeden krásný, líbezný sen. Hned, co se vrátil z práce, do náruče mu skočily jeho tři lásky - pes, dítě a manžel. Ano, skutečně se mu zdálo, že se oženil s mužem, což by před svými rodiči raději zamlčel. Nebyli sice proti omegám, nebo homosexuálním vztahům, ale ve společnosti byly tyto věci stále ještě tabu. Nemohli dovolit, aby někdo Itachiho pomlouval, pak by zbytečně ztratili obchodní partnery ve firmě.

Přešel k oknu a nadechl se. Celou noc nechal otevřené okno, aby se mu lépe dýchalo. Miloval slunečná rána, obzvlášť na jaře.

Přimhouřil oči, jak ho sluneční paprsky nepříjemně bodly do černých hloubek. Ta zlatá mu něco připomínala. Ano. Toho energického hocha, který určitě ještě vyspával ve své ložnici. Už nad ním nemohl více přemýšlet. Vše se jen opakovalo. Ačkoli se kvůli němu včera naštval, pořád byl okouzlen jeho krásou a snad i charakterem. Líbil se mu. Chtěl si ho zkrotit...

Přešel k šatníku, který chvíli prohrabával, aby našel čisté prádlo. Když ho zavřel, zadíval se do zrcadla připevněného na jeho dveřích. Ve dvoudílném pyžamu nevypadal jako následník ředitelova křesla, ale jako obyčejný chlap, co zabezpečuje rodinu. Měl rád, když nebyl ničím výjimečným, což se mu v životě častokrát nestávalo. Rodiče mu vtloukali do hlavy, že jako alfa má už tak vysoké postavení a je silnější, chytřejší - zkrátka lepší ve všem než ostatní.

Něco mu ale na svém odrazu v zrcadle nehrálo. Byly to vlasy. Když malinko pootočil hlavu, zůstal v šoku. Rukou si je prohrábl, jestli se mu to třeba nezdá. Nezdálo. Věděl, kdo za tímhle typicky Sasukeho účesem stojí.

Nemohl se ale zlobit. I když přišel o svůj skoro půlmetrový ohon, pořád vypadal dobře - ještě víc jako Sasukeho dvojče.

„Je snad kadeřník?" podivil se Itachi nad Deidarou. Nespletl se, když si pomyslel, že Deidara má zlaté ruce. V životě Sasukeho neviděl, ale ostříhal Itachiho přesně podle účesu mladšího Uchihy. Nebo mu je prostě náhodně ušmikl? To si nemyslel. Jedno ale věděl určitě - Deidara ho chtěl ponížit. Jaksi mu to ale nevyšlo. Itachi byl pořád stejně sexy.

Oblékl se, zčesal krátké vlasy a vydal se do ložnice spící blonďaté princezny. Ta neměla ani páru o tom, co se děje, neboť se unášela sladkými sny.

„Deidaro," oslovil jej přísně Itachi. Ten sebou jenom škubl, přetočil se na bok a spal dál. „Vstávej, okamžitě!" zdůraznil. Nezlobil se, opravdu ne. Jen musel tohoto rošťáka naučit slušnému chování.

„Mmm..." zamručel nespokojeně a přetáhl si peřinu přes hlavu.

„Proč jsi mi ostříhal vlasy?" zeptal se ještě v klidu.

Deidara neodpověděl. Moc dobře zaznamenal otázku, ale jeho mozek v polospánku nedokázal poručit rtům, aby ze sebe něco vydaly.

„Fajn, tak ti to oplatím," pokrčil rameny a stáhl z blondýna peřinu.