Under control

Kapitola 27.

Itachi se hned, jak bylo možné, vrátil do práce na své staré místo. Sasukeho krátce na to skolila nemoc, takže měl jeho starší bratr první týden víc práce a méně času na Deidaru, který stále zůstával doma. Po rozhovoru s Fugakem se ještě pořád třásl, kdykoli si na to jen vzpomněl. Nechodil na hodiny, nechodil ani na zahradu, i když venku roztával sníh a zvolna přicházelo jaro.

„Volali mi snad všichni soukromí učitelé, Deidaro. Proč zase nechodíš na hodiny?" Zlobil se na něj a moc. Nemohl ale křičet, věděl, jak je blondýn poslední dobou citlivý. Kdyby jen zvýšil hlas, připomněl by mu, jak s ním jednal Fugaku. A to by nebylo ani trochu dobré pro Deidarovu psychiku.

Modroočko stál se staženým ocasem a sklopenýma ušima v Sasukeho bývalé kanceláři, kam po měsíci, co se starší Uchiha vrátil do firmy, Itachiho přestěhovali. Nikdo pořádně nevěděl důvod, proč mladší z bratrů požádal o přeložení do jiného oddělení, ale prý měl spory se svým novým asistentem.

„No? Máš snad k tomu nějaký důvod, ne?" pozvedl obočí a založil ruce na hrudi. Zadkem se opřel o hranu stolu a přehodil nohu přes nohu. Opravdu byl zvědavý, proč Deidara zůstává celé dny doma. A na nějakou výmluvu o nemoci mu neskočí. Nechtěl to řešit po telefonu a teď měl chvilku čas, proto si ho zavolal do firmy.

„Stejně to nepomůže," řekl první hloupost, která ho napadla. Ve skutečnosti se doma zdržoval po tom, co zjistil, že je těhotný. Ani si to neuvědomil, ale v paměti mu zůstalo, že venku na něj ze všech koutů číhá nebezpečí. Nejspíš to dělal jen podvědomě.

„Co nepomůže? Čemu?" ptal se nevěřícně Itachi.

„I když budu mít nějakej papír, že sem dokončil základní a možná i střední vzdělání, tvůj otec bude stejně proti mně," vysvětlil sklíčeně.

„Neděláš to pro mého otce, ale pro sebe," oznámil mu, kdyby náhodou zapomněl. „Táta má svou představu a my dva máme zase jinou představu o mém milostném životě. I kdyby tě opravdu nenáviděl, já se tě nevzdám, to už jsi ode mě slyšel hodněkrát. Tak to nezdávej ani ty, a tím, že kašleš na hodiny, co jsem ti zaplatil, toho věru moc nedokážeš. Nikdy mi nešlo o to, abys byl vzdělaný a zalíbil se otci. Chci tě vidět jako dospělého a práceschopného muže. Když se ti podaří získat papír o dokončení studia, můžeš si najít nějakou dobrou práci. Rozumíš mi?" chytil ho za ramena a podíval se mu zhluboka do očí.

Když Deidara přikývl na souhlas, Itachi ho odměnil letmým polibkem na rty. Věřil, že se všechno spraví, jen Deidara potřeboval čas a taky trochu nakopnout. Fugaku mu pořádně zamotal hlavu, že začínal všechno vzdávat.

„Budu se snažit," slíbil a objal ho kolem hrudníku. Zavřel oči a zaposlouchal se do rytmu jeho srdce.

„Co to máš vlastně na sobě?" podivil se starší, když se od něj odtáhl. Vysoký culík mu dodával na ženskosti, volné tílko a potrhané kalhoty na vandalismu. Štěstí, že ho neviděl s těmi velkými slunečními brýlemi. „To jsi sem přišel takhle?"

„Ne, mám aj bundu," vyvedl ho z omylu. „A venku je stejně tepleji."

„Dva stupně nad nulou není žádné teplo, Deidaro," poučil ho. „Budeš nemocný-"

„Je to jenom pro teďkom. Chtěl sem se ti ukázat v tom novým, co sem si včera koupil."

„To mohlo počkat na doma, ne?" pozvedl pobaveně obočí.

Deidara posmutněl. „Budeš unavenej jako včera, že zalezeš rovnou do postele. Ani si mě nevšimneš," sklopil pohled a rozpustil si vlasy.

Uchiha si uvědomil, že ho poslední dobou zanedbává. Mrzelo ho to. Bylo tomu tak i předtím, než dostal tu podmínku? Nevzpomínal si. Přišlo mu, že práce mu nijak výrazně nepřibylo, neměl tedy důvod zůstávat ve firmě o něco déle. Nebo to bylo způsobeno Fugakem? Možná si něco z jejich rozhovoru uschoval do podvědomí, a to mu našeptává, že otec má pravdu. Kdyby ho poslechl, všichni by se měli nejlépe. Zřejmě.