Under control

Kapitola 11.

Do nemocnice přišli jako poslední nejbližší, co o Uchihu Sasukeho měli strach. Rodiče a snoubenka u něj stáli už od převozu na lůžko. Teď seděli nebo stáli u jeho postele a povídali si s ním. Nejmladší Uchiha byl pohublý, bledý a tím se mu zvýraznily kruhy pod očima. Nevypadal jako zaměstnanec Uchihovi firmy, ale jako vzkříšená mrtvola.

„Už zase?" zeptal se Itachi a založil ruce v bok. Nechtěl mu dělat přednášku, tu jistě slyšel už od tří lidí, co byli přítomni v místnosti, ale vynadat mu musel. Byl to především Itachi, který se se svým bratrem vídával nejčastěji a věděl o jeho problémech. Jenomže ten tvrdohlavý blbec si nedal říct.

Sasuke mlčel, jen prázdně zíral na svého bratra. Neměl sílu ani otevřít pusu a něco říct.

„Co to máš s vlasy?" zhrozila se Mikoto a ruku si přiložila k hrudníku. „Vždyť vypadáš ještě víc jako Sasuke!" uchechtla se.

Její starší syn se zarděl a střelil pohledem po svém společníkovi. „Nehoda, ale to teď nebudeme řešit..." odbyl ji. Nebyl připravený vymýšlet si nějaké lži. Aspoň měl možnost to na něco svést – momentálně na stav nejmladšího Uchihy, který bolestně zaskuhral, když změnil polohu z lehu do sedu.

„Takhle to dál nejde, Sasuke," řekla mu matka, která o něj měla asi největší starost. Bolí to, když matka vidí své dítě takto trpět. „Ještě budeš mít nějaký únavový syndrom," pravila dál. Moc toho z lékařské praxe nevěděla, ale nerada by, aby její mladší syn měl nějaké vážné zdravotní problémy. Tímhle tempem umře daleko dříve.

„Vezmeš si dva týdny neplacené dovolené," rozhodl za něj otec s povzdechem. Pokud nepomůže tohle, pak už jedině asi psychiatrická léčebna, oddělení pro závislé.

Sasuke poprvé za dobu, co byl v nemocnici, otevřel pusu, aby něco řekl. Jeho otec mu to však nedovolil. Zvedl ruku, jako že o tom nechce nic slyšet. Už rozhodl a Sasuke musí poslechnout. Nemůže mu dovolit, aby si takhle ničil zdraví.

„Sasu, to ti jenom prospěje," pravila Sakura a pohladila ho po černých vlasech. Jen Itachi a Deidara viděli ten odpor v jeho očích, když se ho Sakura dotýkala. Nelíbilo se mu to. On ji nemiloval, jenže problém byl v tom, že on to nedokázal říct. Už zašli moc daleko na to, aby se vrátili. Ale co až Sakura bude chtít děti? To bude znamenat konec jejich vztahu. Sasuke totiž děti nechce.

„...dobře..." řekl zlomeným hlasem a přikývl. Raději se nehádal, nechtěl poslouchat pořád dokola, co workoholismus dělá s jeho zdravím. Už na to neměl sílu a unavovalo ho to.

„Mimochodem – kdo je tohle?" zeptala se Mikoto a ukázala na blonďáka se sádrou na noze, co celou dobu stál u dveří jako tvrdé Y. Začínal uvažovat o tom, že jet s Itachim nebyl nejlepší nápad. Bylo tu na něj moc neznámých lidí, navíc vypadali bohatě, takže omegy asi neměli zrovna v lásce.

„To je Deidara," představil ho Itachi. „Kamarád," řekl přesvědčivě. Nemohl svým rodičům říct, že si ho přivedl z ulice. Rodiče by nebyli nadšení.

„Že jsem tě ještě nikdy neviděla," řekla podezřívavě Mikoto, ale i přesto mu podala přátelsky ruku. „Jsem Uchiha Mikoto."

„Deidara," usmál se blondýn, ruku jí stiskl a několikrát s ní zalomcoval. Žena ji co nejrychleji stáhla k sobě, aby jí blondýn ruku neurval.

„Itachi, ty jsi tajnůstkář," zasmál se Fugaku, který taktéž přišel pozdravit Itachiho přítele. „Co se Vám stalo?" podivil se a pohodil hlavou k zasádrované noze.

„No..." vydal rozpačitě Deidara a očima hledal pomoc u svého zachránce. „Spad sem ze schodů. Su nemehlo."

Itachi si úlevně oddechl a zasmál se, aby zakryl své rozpaky. Jednou se jeho rodiče budou muset dozvědět, celou pravdu. Mohl by pořád lhát, ale on to nesnáší. Jednou pravda vyleze na povrch a bude to on, kdo jim vše řekne.