Under control

Kapitola 25.

Nebylo ještě ani poledne, když se znuděný blonďák sledující televizi zvedl z gauče, aby zjistil, kdo jejich domácnost přišel navštívit. Zprvu si myslel, že do jejich domu vpadl Pein, protože od něj už pár dní nedostal jediný dárek. Bylo to zvláštní, Deidarovi se nechtělo věřit, že by se ho Pein jen tak vzdal. Bylo to jako ticho před bouří, která měla dorazit teď.

Zrzek to ale nebyl, ačkoli spíš předpokládal jeho přítomnost než svého milence. Zděsil se, v jakém stavu přišel domů. Podle času a opilosti si domyslel, že ho tam v takovém stavu nikdo vidět nechtěl. Ale jaká je pravděpodobnost, aby ITACHI přišel OPILÝ do práce? Nulová. Takže se něco stalo v práci, což zapříčinilo tento jeho stav.

"Itachi," oslovil ho nevěřícně Deidara. Nemohl se vynadívat, jak jeho přítel sedí na zemi u vchodových dveří a v euforii se snaží zvednout.

"Čekáš někoho jinýho?" zeptal se ironicky a nepřestával se smát. Jakmile se postavil na nohy pomocí kliky od dveří, které na chvilku otevřel, obrátil se na vyjeveného blondýna. "Jsi tak krásný," pravil a natáhl k němu ruku. Cítil potřebu se ho dotknout, jestli je tohle vůbec skutečné a to celé nebyl jen pouhý sen.

Deidara však ustoupil. Nenáviděl opilce víc než alfy. A že je Itachi v tomhle stavu, to už musel mít vážný důvod.

"Co jsem ti kdy udělal?" Nechal ruku volně spadnout, až to s ním škublo. Jeho dobrá nálada rázem zmizela.

"Nic," odpověděl trochu zaraženě blonďák.

„Tak pročs uhnul?"

„Jenom nemám rád ochlasty," odůvodnil s pokrčením ramen. Poznámku, že by to měl Itachi vědět, si raději nechal pro sebe.

"A mě máš rád?" zeptal se s mírným úsměvem. Začal ovládat své nohy, které byly jak ze želatiny. Vůbec ho nechtěly poslouchat a pohybovat jimi bylo jako tahat dvě těžké klády.

"Co je to za otázku?" uchechtl se blondýn. Začínalo se mu z něj dělat zle. Jestli se teď pohádají jen kvůli opilství, oba toho budou brzo litovat. Deidara moc dobře věděl, co člověk v opilosti dokáže. Proto se bál, že když se jeho milenec naštve, klidně na něj vztáhne ruku.

"Pro te-" Než stihl doříct větu, zvrtl si kotník a svalil se před Deidarovy nohy. Tak tak zabránil střetu svého nosu s tvrdou podlahou.

Blondýn k němu pohotově přiklekl. Nepokoušel se ho zvednout. Za prvé nesměl, za druhé by to ani nedokázal, protože Uchiha by se nenechal. Ten se smířil s tím, že kam dopadl, tam i umře.

"Pro tebe jsem se vzdal zaměstnání," zasmál se Itachi a doplazil se blíž k Deidarovi, na jehož stehna si položil hlavu a rukama ho objal kolem pasu. "Vzdal bych se celého světa jen pro chvilku s tebou..." mumlal. Alkohol mu lepil jazyk na patro.

"Vyhodili tě?" zeptal se hloupě Deidara a hladil ho po vlasech. Jistě, že ho vyhodili. Viděl v televizním zpravodajství fotky, které určitě obletěly celý svět. Dokázal si představit, jak Uchiha Fugaku musel zuřit. Zatím ho dobře neznal, ale když si vzpomněl, jak na něj jednou vyjel Itachi a vynásobil to minimálně dvěma, dostal řev Fugaka. Litoval svého milence, že si tím musel projít kvůli němu.

"Ne-e," zavrtěl Uchiha hlavou. "Dostal jsem podmínku," uchechtl se šťastně. V Deidarově blízkosti mu bylo tak dobře...

"Jakou podmínku?" optal se zvědavě blonďáček a ustal v hlazení. Tohle ho opravdu zaujalo.

„Půjdu se vyspat. Sice se teprve poledne, ale já se musím dostat z tohoto," uchechtl se a odlepil od blondýna. Úplně ignoroval Deidarovu otázku. A naschvál.