Under control

Kapitola 29.

„Naruto!" oslovil svého podřízeného. Ten, než stačil dokončit pozdrav, byl hned přerušen. „Proč jste ho vzal s sebou?" zeptal se naštvaně. Ani nezvýšil hlas a všichni přihlížející dostali strach. Dokonce i Sasuke, který se hned zdekoval.

„Provedl něco?" zamračil se starší blonďák a pohledem střelil po mladším.

„Ne, ale bojím se, že brzy ano," pronesl své obavy. Měl o něj opravdu velký strach. Deidarova říje má zpoždění a může kdykoli propuknout. Zakrýval to však tím, že by tu neměl být, protože se neumí chovat.

"Ručím za něj. Pokud něco vyvede-"

"Nic nevyvedu a přestaňte se ke mně oba chovat jako k malýmu děcku!" hájil se Deidara. Odmítal poslouchat tento rozhovor. Sám se rozhodl sem jít a chovat se, jak se patří a zatím se mu to dařilo. Chtěl dokázat nejen Itachimu, ale i jeho otci, že je hoden stát po Itachiho boku jako manžel.

„Půjdeš domů," rozkázal Uchiha. Že Deidara vzdoruje je známka něčeho zlého. Pak to bude pokračovat přes hádku a skončí to klidně i několikadenní ignorací toho druhého.

„Ne!" odporoval Naruto, což všechny překvapilo. "Teda... promiňte mi to, ale je správné, aby tu Deidara dnes byl. Potřebuje vědět, jak to na takových akcích chodí, abyste se příště nemusel chovat takhle přehnaně." Uvědomil si ale svou chybu a pokorně sklopil oči. „O-omlouvám se!" Upřímně litoval svého nynějšího chování. Bránil přítele, až zapomněl, že mluví se svým nadřízeným.

Itachi se otočil na svého milence. Zdálo se, že si našel dobrého kamaráda, který mu teď dost pomáhá a zastává se ho. Byl za něj rád.

„Proč jsi mi to neřekl?" podivil se Uchiha starostlivě. Kdyby řekl, že přijde s Narutem, možná by přimhouřil oko. Uzumaki byl přeci jen zodpovědný a na Deidaru by dal pozor, zatímco by se Itachi věnoval svým povinnostem.

„Zakázal bys mi to," odpověděl sklesle. Živě si dokázal představit situaci, kdy svému milenci oznamuje, že se potkají na firemním večírku. Uchiha by mu to hned zakázal a po dlouhé hádce by to ukončil slovy „Ne a basta!" a pověřil by někoho ze služebnictva, aby ho hlídal, kdyby se rozhodl tajně utéct.

"Vím, že su - jsem nevychovaný a někdy máš chuť mě kuchnout, ale chci tu být. A... příště bych chtěl jít s tebou jako tvůj... partner," celý rudý pohlédl do černých očí.

Itachi na něj chvilku koukal. Jak mluvil, jak dokázal v klidu argumentovat, a ne hned křičet, to Itachiho mile překvapilo. Viděl výsledek své tvrdé práce – udělat z Deidary slušného a vzdělaného člověka. Vypadalo to, jako by chtěl tímto bojovat proti Fugakovi. To motivovalo i Uchihu.

Povzdechl si a obrátil se k Narutovi. „Teď za něj přebírám zodpovědnost já," oznámil mu a Naruto přikývl. Pak se přiblížil k Deidarovi, který z něj nespouštěl oči, ani když mu upravoval kravatu. „Nic neproveď, ano?" pozvedl obočí. Když si ho tak prohlížel v tom světle šedém saku a culíkem na hlavě, musel se i nepatrně usmát. Takový nádherný anděl a je jenom jeho. Jenom Uchihy Itachiho! V životě ho už větší štěstí snad ani potkat nemůže.

"Slibuju, že budu jako kozel. Eh – teda beránek!" opravil se a zasmál se. Nebyl to ale přirozený smích. Něco skrýval a Itachi to hned rozpoznal. Nebyl hloupý.

"Pořád mám pocit, že mi něco uniká," řekl podezřívavě. Vteřinu na to se jeho obličejové svaly uvolnily do bezduchého výrazu a pohladil ho po tváři. „Sluší ti to," vydechl zadržovaný vzduch. Stále žasl nad jeho krásou. Pokaždé, když ho viděl, se do něj zamilovával znovu a znovu.