Under control

Kapitola 10.

Nejednou se stávalo, že Itachi musel pracovat i z domova. A tak tomu bylo i dnes. Hned, co si vzal něco menšího z lednice, usedl za svůj pracovní stůl a pustil se do nevyřešených problémů s firmou. Někde se stala chyba, kterou Sasuke objevil, a on má za úkol ji najít. Jenomže kde? Musí projít přes stovku papírů a najít ji. Už teď se mu nechtělo.

Někdo zaklepal na dveře. Ani nestihl povolit vstup, a ve už dveřích stál krátkovlasý blonďatý mladík se štěněčím pohledem.

„Napadlo mě... jestli bysi nechtěl pomoct," pokrčil rameny. Opravdu se cítil provinile za to, co Uchihovi provedl. Sám se cítil trapně kvůli krátkým vlasům. Byl zvyklý na dlouhé a od doby, co mu Itachi řekl, že je krásný, připopisoval právě největší část svému blonďatému porostu na hlavě.

„Ehm," zarazil se černovlasý a očima pátral po stole. Byl zaskočen blonďákovou změnou chování, že mu chvili trvalo než něco našel. „M-můžeš tohle seřadit podle abecedy," podal mu dva plné boxy obsahující několik složek. Je to sice maličkost, kterou mají normálně za úkol sekretářky, ale i tak jim to všem pomůže.

Deidara si k tomu sedl k zemi. Nic neříkal a hned se pustil do práce. Nestěžoval si, což bylo od něj nečekané. Právě protest a odmlouvání šli s Deidarou ruku v ruce. Opravdu si Deidara sáhl do svědomí?

Jak ho tak Itachi pozoroval, hlavou se mu honily různé myšlenky a ovládaly jej zvláštní pocity. Bylo mu ho tak moc líto. Pořád byl tak mladý a kolikrát byl v ohrožení života? Kolikrát mohl během vteřiny umřít jen proto, že odmítal sex s alfou?

To se ale naštěstí nestalo. Na světě není tolik lidí, jakým je Itachi. I v moderni době se na omegy pohlíží jako na otroky, jako na "lidi, kteří jen ovlivňují alfy svými feromony a nejsou schopni nic kromě sexu". Tak se jim říkalo a říká už hodně, hodně dlouho.

„Kolik ti bylo, když jsi začal bydlet na ulici?" zeptal se jej opatrně. Nerad by ho viděl plakat nad minulostí, která pro něj byla jistě hodně bolestivá.

Deidara zkameněl. Zastavil se pro něj celý vesmír. Za léta na ulici zapomněl na vše, co bývalo před ní. Všechny vzpomínky na rodiče, školu, domov... vše se mu vybavilo při Itachiho nynější otázce.

„Dvanáct..." řekl neslyšně. Položil na zem složku a pohodlněji se posadil. Byl k Itachimu bokem, proto s ním nenavazoval oční kontakt. „Rodiče mě nenáviděli za to, že su omega. Stejně jako lidi ve škole. Šikanovali mě a to sem eště neměl ani první říji. Když to přišlo... zhoršilo se to..." posmutněl při svém vyprávění.

„Neměl jsi nikoho?" zeptal se nevěřícně Uchiha. Odpovědí mu bylo zakroucení hlavou.

„Nikoho..." zopakoval smutně a povzdechl si. „Ve dvanácti sem utekl z domova, páč mě nikdo neměl rád a já už to nedokázal snášet. Jenomže co dobrého čeká mladého kluka a navíc omegu na ulici?" vyřkl hystericky otázku. Cítil, že opět propadne záchvatu pláče, proto schoval obličej v dlaních. „Byl sem jenom děvka pro uspokojení ostatních! Proč mě lidé nenáviděli za to, jakej su?! Já se takovej už narodil! Nemůžu za to!" plakal.

Itachi si k němu pohotově přiklekl a objal ho. Hladil ho po zádech a vlasech a utěšoval ho.

„Muselo to být těžké," pravil soucitně. Jemu samotnému se objevily slzy v očích. Nedokazal si představit, čím si tento kluk musel projít.

„Bylo to děsivé..." dodal blonďák a Uchihovo hřejivé objetí oplatil. Uchihovo teplo a rychlý tlukot srdce jej uklidňoval. „Nejseš první, kdo mě vzal k sobě dom. Ale seš první, který mi opravdu nechce ublížit," pravil s červenými tvářemi, které Itachi nemohl vidět.