Under control

Kapitola 8.

Po vyhubování se sešli rovnou u večeře. Nemluvili, místností se občas ozvalo cinknutí kovu o porcelán, povzdech či Deidarovo zamlaskání.

Deidara pozorně sledoval černovlasého muže naproti sobě. Ten se na něj nepodíval, a když už, Deidara pohledem rychle uhnul, aby se jejich zraky nesetkaly. Byl zmatený a naštvaný. Nedokázal jasně myslet, jako by v hlavě měl nějaký blok, který mu zrovna nepomáhal vymýšlet lumpárny.

Chtěl Uchihovi něco provést, potrestat ho. Jak jinak by si Itachi všimnul, že má o něj zájem? Ale čistě sexuální, čemuž se Itachi vyhýbá víc než romantickému vztahu. Už neměl potřebu jej zkoušet, jestli ho Itachi chce jako hračku nebo obchodní zboží. Uchiha mu jasně dokázal, že mu chce jen pomoct. Ale Deidara našel slabinu - Itachi mu nemůže odolat. Kdyby na něj šel pomalu, jistě by ho nakonec svedl.

Blonďák se rozkašlal.

"V pořádku?" zeptal se jej Itachi. Moc velké starosti si ale nedělal.

"Dobrý," zachraptěl Deidara. "Jenom mi zaskočilo."

Nebylo to tím, že by byl nešikovný. Šokovalo ho to, o čem dosud přemýšlel. Jaký má vlastně důvod svést Itachiho? Je úspěšný, bohatý a pohledný? Vždyť si ho ani nemusí brát za manžela, aby měl vše, po čem touží, černovlásek mu to sám daruje. Stačí zůstat v jeho domě a chovat se tak, jak si přeje a bude se mít pohádkově. Co když ho ale opravdu jednou zklame a Uchiha se ho bude chtít zbavit? Ne, na to má Itachi až moc dobré srdce.

„Rozhodl jsem se," pravil Itachi vážně a odložil příbor.

Deidara zpozorněl. Lekl se, že se ho černovlásek přece jenom bude chtít zbavit.

Itachi si otřel ústa ubrouskem a poručil služebnému, aby mu odnesl prázdný talíř. Své černé oči upřel na mladého muže před sebou, ve tváři vážný výraz.

„Najmu ti soukromého učitele, abys dosáhl alespoň nějakého vzdělání," pronesl. Tušil, že Deidara bude protestovat, ale si zachovával chladnou hlavu a pevný postoj. Ten kluk už konečně potřebuje výchovu.

„To jako pudu do školy?" zhrozil se blonďák. „Musel bysem jít do šestý!"

„Ne," povzdechl si Uchiha. „Řekl jsem soukromého. To znamená, že tě bude učit doma," vysvětlil, ale Deidarův obličej neopouštěl nechápající výraz.

„A co mě bude učit?!" vyjekl blondýn. Ze školy si odnesl špatné vzpomínky. Vlastně právě škola byla jedna ze dvou hlavních důvodů, proč utekl z domova. Nikdy neměl zázemí, neměl nikoho, na koho by se mohl obrátit se svými problémy.

„Jenom to základní. Až to zvládneš, najmu jiné učitele a ti tě budou učit zase jiné věci." Pohodlně se opřel o opěradlo židle. Už se na Deidaru nepodíval. Nechtěl mu zase podlehnout jako před několika desítkami minut. Čím víc byl v jeho blízkosti, tím víc se obával, že se do něj zamiloval. Nebo jen do jeho krásy? Tak moc toužil po tom druhém. Chtěl, aby se mu pouze líbil, to by pak nebylo tak těžké se ovládat.

„Ale-!"

„Už jsem řekl, Deidaro. Konec," dopověděl rázně, vstal ze židle a uháněl pryč z jídelny.

„Proč seš nasranej?!" křikl za ním Deidara a taky vstal. Bohužel jemu útěk nešel tak lehce jako Itachimu. Stále měl nohu v sádře.

I přesto se za ním vydal. Chtěl ho doběhnout a vědět, proč je Itachi tak rozčilený. Každý říká, jak je hodný, kliďas, ale teď má Deidara důvod jim nevěřit.