Under control

Kapitola 23.

Ještě omámen šokující novinou přišel domů. Itachi tam samozřejmě nebyl, musel mezitím odejít do práce. To ale neznamenalo, že na svého blonďáka zapomněl. Rozkázal Hidanovi, aby předal Deidarovi vzkaz, že mu má hned po příchodu od doktorky zavolat.

Jenomže Deidara byl v takovém šoku, že jen sluhovi přikývl a odešel do ložnice, kde si doprovázen bolestmi zad lehnul na postel. Nerozuměl slovům sluhy, nevěděl, co říkal. Nevnímal ani dotek, třes jeho ramena a ruky. Ležel a díval se před sebe. Představoval si, jak se jeho změní. Jak se Itachiho život změní. Vždyť pro toho je nejdůležitější práce. Kdyby otec zjistil, že spolu i nadále mají vztah, vyhodil by ho a možná i vydědil. Itachimu by nezbylo vůbec nic. Vůbec nic kromě Deidary a dítěte. Jak by je pak uživil? Ale to nebyla jediná věc, které se blonďák bál.

"Volám Itachimu," oznámil vrchní sluha. V momentu, kdy se ucho dotklo studeného sklíčka na mobile, se Deidara probudil a mobil mu sebral dřív, než se ozvalo první pípnutí. Nebyl připravený s ním mluvit. Nemohl mu to jen tak říct.

"Pak..." řekl roztřeseným polohlasem, "mu zavolám sám..." znovu se položil, tentokrát se otočil na druhou stranu.

"Ale není Vám dobře a-"

"Su v pohodě, jenom su unavenej..." odpověděl, a nebyl daleko od pravdy. Pak se ale zase vnořil do představivosti. Ah, ano. To dítě, které jim změní životy. Dítě, které možná zapříčiní Itachiho vyhazov i vydědění. Blonďák mu už nechtěl způsobovat další problémy. Stačilo, že ho ostříhal a utekl mu.

Měl by utéct i teď? Nikdy se nevrátit a vychovávat dítě sám? Zase na ulici? Jenomže... jaká je pravděpodobnost, že to malé bude omega? Ať už bude vyrůstat ve vile nebo na ulici, to je jedno. Nejspíš si projde tím, čím blonďák kdysi. Šikana. Znásilnění. Nenávist. Nedokázal by se na to dívat.

Přepadla do deprese. Vzpomínky na minulost pro něj nebyly příjemnou záležitostí, ale nemohl vylučovat, že to samé si prožije i jeho dítě. Jak ho má ochránit? Jak mu pomoci v nejhorším?

Pak tu byla ještě jedna věc. Deidara nebyl připraven na rodičovství. Nedokázal si představit, jak rodí, krmí to malé nemluvně a učí ho chodit a mluvit. Bylo to pro něj moc brzo?

Proč ho těhotenství tak moc děsí? Tentokrát se ho nemohl vzdát. Věděl, že Itachi by potrat nedovolil, ani by je nevyhnal, on toho schopný není. Chtěl by ho s Deidarou vychovat. Byli by rodina. Nebo se plete?

Nemohl jen tak ležet a nic nedělat, to by se pak zbláznil. Už teď ho napadaly absurdní blbosti. Musel ho vidět, potřeboval jistotu. Hned!

***

Vystoupil z auta, které po krátkém přemlouvání řídil Kakuzu. Hidan nemohl jen tak opustit dům bez závažnějšího důvodu a zbytek služebnictva byl buď velmi zaneprázdněn, nebo nepřítomen.

Svýma modrýma očima vyjel až na vrchol budovy, který stejně nespatřil, jak vysoko se nacházel. Uchihovic rodina musela být tedy pořádně v balíku, když si dovolí tohle.

"Počkám tady," oznámil Kakuzu a nasedl zpátky do auta. Moc nevěřil tomu, že se Deidara dostane přes recepci, proto ani nevypínal motor.

Deidara polkl a vkročil do prosklené budovy. Sotva prošel samo otevíracími dveřmi, užasl. Všude kolem něj procházelo tolik lidí, všechno bylo moderní a luxusní. A ten prostor... obrovský!

"Můžu Vám nějak pomoct?" zeptala se blonďatá žena žvýkající žvýkačku. Její oči se neodtrhly od papíru, který si četla.

"Přišel sem... za Itachim..." sdělil blonďáček trochu nervózně.