Under control

Kapitola 6.

Velké hřejivé ruce hladily tělo mladého chlapce, které se třáslo. Jestli zimou, strachem, či vzrušením - to už nikoho nezajímalo. Všichni v publiku si zaplatili za pořádnou show, co se zrovna odehrávala na pódiu. Blonďatý, modrooký chlapec, co ještě nedosáhl ani plnoletosti, byl za ruce připoután k řetězům visícím nad pódiem. Po zápěstích mu stékala krev z ošklivých ran.

Další úder bičem do jeho potem posetých zad. Publikum tento počin shledalo vtipným, proto se z hlediště ozval hlasitý smích a potlesk.

Byl tu však jediný divák, kterému se podívaná nelíbila. I když viděl, jak si blonďák znásilnění a mučení užívá, byl proti tomuto zacházení. Nemohl přihlížet, jak může někdo před jeho očima zneužívat omegu. Hnusil se mu tenhle systém, který nebyl vytvořen člověkem, ale matkou přírodou. O to horší to bylo. Život byl skutečně krutý a lidé toho jen zneužívali.

Černovlasý se postavil a vydal se k pódiu. Všichni mu začali tleskat a povzbuzovat ho. Přišel vyměnit alfu. Nesouviselo to s nedostatkem energie, té měli herci až moc.

Jenomže on jej nepřišel zneužít, ale zachránit, a na to bylo pozdě. Asistenti, kteří pomáhali připravit celé divadlo, teď pomohli Itachimu svléknout se z šatů za pochodu. Když došel k blondýnovi, byl úplně nahý. Uchopil svůj úd, po kterém mu ruka hladce klouzala. Ta druhá sevřela bok Deidarova pasu, aby se do něj lépe navedl. Cítil tu sladkou vůni feromonů, kvůli nímž se nedokázal ovládat. Uvědomoval si, že mu přišel pomoct od znásilnění na veřejnosti, ale nemohl přestat.

Blondýn kňučel, ať si ho vezme, ať ho oplodní a označí si. Pak budou jeden druhého navěky. A Itachi jako alfa neměl na výběr. Zasunul se do Deidarova horkého nitra až po kořen hned napoprvé. Jak úžasný pocit to byl. Sice měl pár partnerů i partnerek, ale s tímhle chlapcem se nemohli srovnávat.

Lidé v publiku začali pokřikovat a házet na pódium kde jaké svinstvo, především prošlou zeleninu. Nový herec se jim nelíbil, jen Itachi nechápal proč. Ještě před chviličkou všichni slintali, že toho kluka přijde přetáhnout někdo hezčí, a teď ho nechtěli.

"Věřil jsem ti," řekl ledově blonďák, kterého před chviličkou měl v plánu ojet. Itachi se podíval z publika na chlapce před sebou, který však zmizel. Byl si ale jist, že přímo před sebou slyšel jeho hlas. „Jsme krásný," řekl sebevědomě Deidara z hlediště. Ostatní zmizeli, divadlo jen těmto dvěma. Modrookému chlapci, sedícímu v hledišti oblečenému ve stylovém oblečení, a vyjukanému černovláskovi, který padl na kolena. Též už nebyl nahý, ale ne tolik jako blondýn. Jeho tělo halila jen velká bílá košile.

„Odpusť mi to," pošeptal, ale jeho hlas se nesl celým sálem.

„Uhn, uhn," zavrtěl blondýn hlavou, spodní ret skousnut mezi zuby. „Lhals mi úpe ve všem," odůvodnil a pokrčil rameny. Zvedl se, ze sousedního sedadla si sebral sako a odcházel.

„Nechtěl jsem ti ublížit!" křikl zhroucený Itachi.

„Řekni to tomu za tebou!" vysmál se mu blondýn, který už nebyl na dohled.

Itachi sebou šokovaně cukl a otočil se o sto osmdesát stupňů. Jen dva metry před ním ležel ten, jenž před chvílí odešel. Nedalo se říct, že to byl člověk. Mrtvolně bledá, studená kůže pevně obepínala kosti, modré oči bez života hleděly před sebe. Na celém těle Itachi našel známky brutálního znásilnění a možná i jiného týrání.

„Musíme jít," promluvil k němu Deidara a soucitně jej chytil za rameno. „Tomu už není pomoci," řekl chladně a pomohl Itachimu vstát.

„Deidaro," promluvil Uchiha k mrtvému tělu ležícímu na zemi. Ignoroval toho, který se zde zčistajasna objevil.