Under control

Kapitola 28.

Sasuke se zadkem opřel o stůl, pohled upřel do neznáma.

„Jsem moc velký hajzl?" vyřkl otázku, kterou si kladl už pár dní.

„To nedokážu posoudit. Chápu, že to bylo kvůli říji, a pokud jste spříznění – bohužel, asi se tomu nevyhnete. Ale na druhou stranu se nemůžu zastat ani jednoho z vás, tebe už vůbec. Znám to z vlastní zkušenosti," pravil moudře. Musel se usmát při jedné milé vzpomínce, co se mu teď vybavila. „Když jsem Deidaru našel, byl v říji. Že bych toho mohl snadno využít, to mě napadlo až v autě, ale neudělal jsem to. Pořád mě to děsilo a děsí. Myslel jsem hlavně na to, abychom ho co nejrychleji dostali do bezpečí a pomohli mu. On mě pořád obviňoval, že jsem si ho vzal kvůli sexu, že proč bych to jinak dělal. Ale já nikdy nepomyslel na to, jak ho přivážu k posteli a tak tam zůstane napořád. Chtěl jsem s ním dělat něco jiného. Ani nevíš, kolikrát jsem večer ulehal s představou, že jednoho dne si sedneme na gauč, v objetí nás zabalím do deky a budeme se celý večer dívat na filmy. Držel bych ho v náručí a on by mi usnul na rameni, pak bych ho – abych ho nevzbudil – odnesl do postele, kde bych ho zase objal kolem pasu, dal mu pusu na čelo a usnul. A takhle by to bylo každičký den, dokud bychom nezestárli," zasnil se.

Sasuke protočil očima. Z romantiky se mu zvedal žaludek.

„Nejsem ty. Tím ale nemyslím, že bych z Uzumakiho chtěl jenom strhnout oblečení. Jenom netuším, jak se k tomu postavit. I kdybychom se domluvili, že to ukončíme, stejně nás to zase ovládne, prostě se to nedá držet pod kontrolou. Vesele si budeme obcovat, zatímco jeho přítel na něj bude doma věrně čekat. Aspoň kdyby byl svobodný, bylo by to lehčí. Ne o moc, ale bylo," postěžoval si a už po několikáté za celý rozhovor si povzdechl.

„Dovol mi jednu otázku," zastavil ho Itachi, když viděl, jak Sasuke otevírá pusu. „Dost možná je to pitomost, ale není možné, že by ses zamiloval?"

Sasuke na něj vykulil oči a zčervenal. Jak to mohl jeho bratr rozpoznat? To je to tak vidět?

„Co si pamatuju, nikdy jsi kvůli nikomu takhle nevyváděl, a že jsi těch milostných průšvihů měl dost. Nikdy jsem tě neviděl být kvůli někomu v rozpacích, ani jsi o nikoho takhle neusiloval," usmál se. Byl opravdu šťastný, když viděl, jak se karty obrátili. Už přes dva roky věřil tomu, že se jeho mladší bratr nikdy nezamiluje, jeho jedinou láskou bude práce a nkonec umře z přepracování. Teď bylo daleko jednodušší si ho představit se svou vlastní rodinou.

„To kvůli tomu spříznění," vysvětlil Sasuke, ale byla to pouhá výmluva. Zamiloval se a sám si to připustil, jen o tom nemuseli vědět ostatní. Viděl to jako slabost, která ho bude jen brzdit v budování kariéry.

„Aha, jasně." Itachi se sice tvářil, jakože to pochopil, ale věděl své. Sasuke se z toho nemohl jen tak vykroutit.

„Kvůli mně nechce jít na ten večírek. A já si myslel, že bychom mohli jít spolu aspoň jako přátelé." Zase máchal rukama a krčil rameny, jak to dělal pokaždé, když se rozčiloval, nebo přemýšlel.

„Ty tam jdeš? Myslel jsem, že takové akce nesnášíš," zamyslel se Itachi. Co si vzpomínal, Sasuke nechodil na podobné sešlosti, pokud opravdu nemusel. Byl introvertní typ člověka, co dá přednost několika dnům bez socializace než pár hodinám v přeplněném sále s lidmi, které sotva zná.

„Musím tam jít. Je to pro mě důležité." Jeho hlas ztichl a zvážněl. Tentokrát zněl pevně a přesvědčeně. Na blonďatého bývalého asistenta teď dočista zapomněl.

Když se setkal s Itachiho nechápavým výrazem, raději jenom zavrtěl hlavou, jakože to nechce řešit. Svého bratra tak donutil si myslet, že nejen Deidara, ale i Sasuke před ním něco skrývá. Něco, co mu už dlouho uniká.