Under control

Kapitola 18.

Blonďák se odtáhl, aby se mu podíval do očí. Bylo mu jasné, co se bude teď dít. Bude toužit po svém alfovi a při každé říji bude trpět jako pes, pokud bude mít sex s někým jiným.

„Vím, že je to narychlo, ale mám takovou radost, že bych tě nejraději celého zulíbal!" zvolal zvesela a objal ho kolem pasu. Neuvědomoval si, že se neznají ani pět minut a on se chová jako Deidarův dlouholetý milenec.

„Tohle ale nechci," sdělil pevně Deidara. Nemohl ale popřít, že se mu Peinova blízkost líbila. Cítit jeho svalnaté ruce, ploché tělo a ten rozkrok...! Kdo by si to s ním hned nerozdal?

„Nemusíme spěchat. Měli bychom se nejdřív poznat a sblížit se. Pojď dál," pozval ho a proti blonďákově vůli ho zatáhl do svého bytu. Deidara se nemohl bránit té hromadě svalů, ten chlap byl vážně kulturista.

„Ne, poslouchejte," protestoval a odmítal vejít dovnitř, ale zrzkově síle se rovnat nemohl.

„Nebuď tak skromný," požádal Deidaru a sundal mu šálu, pak mu rozepnul bundu. „Jako doma."

„M-měl bych jít," vymluvil se.

„Sotva jsi přišel. Jsem tvůj soukromý učitel angličtiny, ne? Měli bychom začít s lekcí," usmál se. V tom úsměvu bylo něco víc než jen nevinná laskavost. V očích se mu zračily úchylárny, které měl s Deidarou v plánu. Byl to ale ten typ člověka, co si nejdřív získá srdce oběti, pak dostane i ten zbytek. Když to ale nepůjde po dobrém, půjde to pak jedině po zlém.

„Já ale nechcu," protestoval dál Deidara a zasmál se. Snažil se tak vytvořit příjemnější atmosféru,i když se mi to ale vůbec nepodařilo. „Ájina mi stejně nikdy nešla, jenom bysem Vás obíral o čas. Mějte se!" zvolal a omotal si šálu kolem krku. Otočil se na patě, ale neudělal jediný krok a byl zrzkem přitlačen ke stěně. Viděl mezi nimi ten rozdíl. Cítil se jako pudl, kterého uvěznil býk. Vážně by ho nechtěl naštvat.

Smál se mu. Líbilo se mu, jak je to roztomilé stvoření v rozpacích, ale zdálo se, že začíná utíkat. Že by na to šel Pein trochu rychle?

"Slibuju, že celou tu hodinu, co tě budu vyučovat, se o nic nepokusím," řekl a něžně ho pohladil po tváři. "Dostal jsem od Uchihy slušně zaplaceno, tak aby ty prachy byly k něčemu. Nebo bys byl raději, kdybych si je vzal jen tak?" pozvedl obočí.

"Ne," zavrtěl hlavou Deidara. "Pokud slíbíte, že se o nic nepokusíte, pak zůstanu," kývl nakonec, ale hořce toho litoval. Věděl, že čím víc času stráví se "svou osudovou polovičku", tím víc se jejich spříznění prohloubí. Alespoň si to myslel a moc se toho bál. Nedokazal si představit, že by opustil Itachiho.

***

Po šedesáti minutách učení základů angličtiny se Deidara hodně rychle pakoval. Snažil se s ním vycházet jako se svým učitelem, ale nemohl si nevšimnout těch toužebných pohledů.

"Zase zítra?" zavrněl Pein, když ho vyprovázel ke dveřím. Sledoval ho, jak se snaží co nejrychleji zavázat tkaničky, až se mu to nedařilo.

"Nevím," pokrčil rameny Deidara. Chtěl už odejít a nikdy se s ním znovu nesetkat.

"Uchiha říkal třikrát týdně, konkrétně úterý, středu a pátek. Takže přijď zase zítra," prosil ho. Jeho hlas zněl opravdu prosebně.

"F-fajn," vykoktal ze sebe blonďák a oblékl si bundu.

"Doufám," začal zrzek a chytil svého žáka za ruku, "že se brzy poznáme." Přitáhl si ho k sobě a políbil jej na tvář.

"Mějte se," ukončil jejich konverzaci Deidara a vyběhl z Peinova bytu. Snad celou dobu běžel. Nenapadlo ho koupit si lístek a jet autobusem nebo tramvají. Běžel, co mu nohy stačily, pak si na chvíli odpočinul krátkou chůzi nebo posazením na lavičku.