Under control

Kapitola 30.

Itachi se opět ocitl v kanceláři svého otce a pomáhal mu balit věci do krabic. Přitom se bavili jak už dlouho ne. Bylo zvláštní vidět na Fugakově tváři úsměv. Co úsměv! Celou kanceláří hlavy firmy, která se chystala pro Itachiho pozdější ředitelování, se rozléhal jeho smích. Po včerejším večírku byl jako vyměněn, že se i Mikoto divila dobré náladě svého manžela. Dokonce si pobrukoval!

„Musím se ti přiznat, že sis nevybral vůbec špatně," začal zničehonic starší a položil Itachimu dlaň na záda.

„Já vím," přitakal dlouhovlásek.

„Hodně jsem o tom přemýšlel," přiznal Fugaku a posadil se do křesla. Svému synovi nabídl místo na židli naproti. „Chci se ti omluvit. Až uvidím Deidaru, omluvím se i jemu. Hned jsem ho hodil do jednoho pytle s bezdomovci, aniž bych ho poznal."

Itachi pozorně poslouchal otcův hlas. Na očích mu viděl lítost a hněv. Zlobil se sám na sebe, jak mohl svému synovi ublížit. Nejen jemu, ale i Deidarovi a jejich potomkovi.

„Řekl jsi mi, že jsem si vzal mámu z donucení, ale to není pravda. Sice nás seznámili naši rodiče – to ano –, ale já se zamiloval na první pohled. Nikdy nezapomenu, co měla na sobě, ani jak se usmívala... jednou ti o tom budu vyprávět, to sem teď nepatří," malinko se zasnil. „Jde o to, že chci přiznat vlastní chybu. Bál jsem se, že to bude mít špatný vliv na firmu a tebe jako ředitele, a přitom jsem zapomněl, co vlastně chceš ty. Taky mě... hodně vyděsilo, že je Deidara omega," jeho černé oči, které zdědili oba jeho synové, sklopil k desce stolu. Ruce nervózně mnul, jako by přednášel před sálem plným lidí. Důvodem, proč se mu klepaly ruce, byl ten, že o Itachiho pokusu o sebevraždu nikdy nemluvil. Možná to řešil chvilku potom, takových pár dní, ale už po pár týdnech o tom přestal mluvit, jako by se to nikdy nestalo. Na celou tuto událost zapomněl, a že ji po letech znovu vytáhl a připomněl ji nejen sobě, ale i svému synovi, už něco znamenalo.

„Docvaklo mi to, až jsme ho dovezli domů. V první řadě jsem mu chtěl pomoct, nemohl jsem přihlížet, jak trpí. A už vůbec jsem neplánoval s ním začít vztah. A jak se to stalo, moc dobře jsem věděl, že s tím nebudeš souhlasit ani ty, ani máma, protože jsem si přivedl domů bezdomovce bez vzdělání, bez chování, který o světě nevěděl absolutně nic. A celou tu dobu jsem se bál jako ty. Držel jsem si odstup, abych mu neublížil a snažil jsem se to tajit před veřejností a rodinou. Pak to zjistil Sasuke, poté jsem to oznámil vám. Několikrát jsem sbíral odvahu s ním vztah ukončit, ale nikdy jsem to nedokázal udělat, protože ho jednoduše nedokážu opustit. Když nad tím teď přemýšlím, hodně jsem mu ubližoval," stejně jako jeho otec i on sklopil oči. Mrzelo ho, jak Deidaru zanedbával a jak se k němu v poslední době choval.

„Já ti rozumím. Už od začátku jsem z něj neměl dobrý pocit a byl jsem proti vašemu vztahu. Musíš pochopit, že jsem to dělal jen pro tvé dobro," vzhlédl ke svému synovi. Pak se zničehonic opět rozesmál. „Byl jsem hlupák. Přehlížel jsem, jak se na tebe dívá a jak se snaží získat nejen tvou, ale i mou přízeň. Tys možná přemýšlel, že ho kvůli mně opustíš, ale on se nikdy nevzdal a bojoval o tebe do posledního dechu."

Itachi se jen usmál. Poznámku, že to je Deidarovi podobné, raději spolkl. Nechtěl narušit sentimentální atmosféru, která vyplňovala celou místnost.

„Už máte jméno?" zeptal se znenadání bývalý ředitel firmy. Po včerejší události s Deidarou a Itachim, kdy rozbrečeli celý sál, se snažil si zvyknout na Deidaru jako člena rodiny. Možná to dělal jen proto, že bude prarodičem, a možná si to myslí hodně lidí, jemu to však nevadilo. Nikdy by ho nenapadlo, že ho tato informace tak dojme. Rozhodl se ale, že bude skvělým dědečkem i tchánem. Sice mu bude ještě chvilku trvat přijmout Deidaru do rodiny Uchihů, možná ho Deidara několikrát rozčílí, ale trval na svém, že se bude snažit. A už teď se mu to docela dařilo.