Proč zrovna ty? (Itachi x Sakura)

20.kapitola

,,No co? Jsem tvoje mamka, musím se o svou drahou dceruška přece zajímat " uchechtla se a drcla mi loktem do ramene.
,,Ale na tohle se ptát nemůžeš! " ušklíbla jsem se a zkřížila ruce v bok.
,, Jsi tak tvrdohlavá jako vždy , to máš rozhodně po svém otci! Jen chci , aby jsi věděla , že i kdybys skončila s někým například z klanu Uchiha , tak to budu plně akceptovat "

,,Co to znamená akceptovat?" zeptala jsem se mamky.
,, Tím myslím , že mi nebude vadit když si něco začneš třeba se Sasukem"

Nebo Itachim..

,,Proč by ti to mělo vadit?" nechápala jsem a z dálky spatřila náš dům.
Pomalu se stmívalo a začalo lehce foukat.
,,No Sakuro.. Je to velmi složité.. Lidé z klanu Uchiha udělali kdysi dávno hodně špatnou věc , která na velkou dobu postihla celou Konohu.." zlomil se najednou mamce hlas. Vypadala jak kdyby přemýšlela nad něčím hodně smutným.
,, Tak jen chci , aby jsi věděla , že tu vždy pro tebe budu a vřele přivítám jakéhokoliv kluka , kterého nám přijdeš ukázat " usmála se na mě a prohrábla mi svými prsty ve vlasech.

,,Dobře mami" oplatila jsem ji úsměv.
Během pár kroků jsme konečně dorazili k nám domů.
Mamka mi na stůl nandala večeři mezitím co si s taťkou opakovali cestu do skryté písečné, abych se aspoň najedla než půjdu spát.

,,Běda, že nepůjdeš brzy spát! Zítra za tebou přijde teta Mihuri , aby se ujistila , že jsi v pořádku " dávala mi mamka pokyny a já na všechno pokaždé přikývla.

,, Snad jsem ti vše důkladně vysvětlila , takže už vyrazíme na cestu" řekla mamka a dala mi pusu na tvář , pak si s taťkou nazuli boty a následně odešli.
Za dveřmi jsem ještě slyšela jejich dohadování o něčem. Určitě kvůli tátově navigování a jeho humoru.
Hlasy do 5 minut utichly , díky čemu jsem mohla mít jistotu , že už jsem vážně sama.

,,Co budu dělat?.. Asi už půjdu spát " povídala jsem si sama se sebou nahlas.
Nakonec jsem vážně odešla do svého pokoje.
Jako první jsem přišla k oknu , abych ho kvůli zimě zavřela.

,,Ahoj" objevila se před oknem černá silueta.
,,Aaah! Kdo jsi?! Mám zbraň! " vyjekla jsem a sáhla po plyšákovi z postele.
Sice to není nějaká smrtící zbraň , ale aspoň něco.

Jak říká moje mamka ,, je lepší mít aspoň chleba než nic"

,,Kdo jsi?!" zeptala jsem se znovu vyklepaným hlasem.

,, Mě nepoznáváš? Tak to mě dost zabolelo u srdíčka " odpověděl skleslým hlasem , ale já furt stála rovně a připravená použít mého plyšáka v podobě králíka.

,, Buf!" objevila se silueta najednou za mnou a rozsvítila.
,,Shisui?"
,, To se ti vždy musím ukázat při světle , aby jsi mě poznala?" nadzvedl obočí a já mezitím položila plyšového králíčka zpátky do postele.

,, Poznala bych tě kdybych tě mohla přivítat ve dveřích jako normálního člověka a ne jako zloděje " obhájila jsem se.

,,Ke dveřím by to trvalo déle a já měl strašnou chuť tě co nejdřív vidět a zeptat se jak se ti vede na akademii"

,,Ach tak" protočila jsem očima , a když si toho všiml , hned se zamračil , což ve mně vyvolalo smích.