Proč zrovna ty? (Itachi x Sakura)

19.kapitola

,,C-cože ?!" vykřikla jsem zároveň se Sasukem , ale Itachi byl celou dobu v klidu.

,,Už bychom měli jít Sasuke" řekl Itachi a já se nechápavě podívala na Sasukeho , který se na mě díval úplně stejně.

,,Dobře no.." odpověděl ne moc nadšeně Sasuke.

,,Princezno?" naklonil se ke mně co nejblíže Itachi až tak , že měl jeho ústa skoro u mých uší.
Cítila jsem jeho dech a jak se mi potichu připravuje něco říct.

,,Moc se ti omlouvám princezno , ale dneska tě nemohu doprovodit domů , čeká mě dnes důležitá mise , takže musím co nejrychleji odvést Sasukeho domů a  pak hned odejdu na misi" promluvil skleslým hlasem a já kývla , že to chápu.

,,Dobře.. " klesly mi trochu koutky úst a Itachi mě hned chytl za ruku.
Podíval se mi do očí a dále mi políbil ruku.

T-to! Pane bože! Doufám, že se mi tohle vše jenom nezdá!

,,Až přijdu zpátky do vesnice , hned si tě najdu , princezno" usmál se na mě a já nemohla od něho odtrhnout oči.
Přišlo mi to jako něco magického jako v pohádkách co mi mamka vždycky četla před spaním.

,,Víš, že za tohle bych tě mohl nahlásit za pedofílii , onii-chan?" zlomil ten magický moment Sasuke a já měla sto chutí ho praštit.

,,Ale Sasuke, sám to jednou pochopíš" odvrátil se ode mě Itachi a vrátil se k Sasukemu.

,, Co jednou pochopím? Vždyť-" zeptal se ho a Itachi ho lehce cvrknul do čela.

,,Už půjdeme , musíme co nejdřív dorazit domů , abych mohl co nejdřív vyrazit na misi " přerušil ho Itachi a Sasuke neochotně přikývl na souhlas.

,, Tak zatím sbohem princezno " rozloučil se semnou.

,,Sbohem" usmála jsem se na něho a zamávala mu na rozloučení.
Oba dva udělali to samé.

Nejradši bych se za ním rozeběhla a byla s ním celý den... Z tohodle důvodu mě štve, že nejsem stejně stará jako Itachi. Mohla bych s ním chodit na různé mise a díky tomu bych s ním byla o hodně déle. Třeba bych mu při jedné misi zachránila život , byl by mi vděčný do konce života a nakonec by to vše skončilo svatbou!
Pane bože.. Sakuro.. Zklidni se.. Je to přece jen kluk.
Tedy už jen mi stačí , když se na mě usměje což ve mně ihned vyvolá nervozitu a zároveň obrovskou radost , ale je to přece obyčejný kluk.
Sice jeho oči jsou výjimečné , ale..

,,Sakuro!" vyrušilo mě z myšlenek mamky volání.

,,Sakuro honem! Musíme být brzy doma , s tvým otcem jdeme dnes večer na dost důležitou misi do skryté písečné " snažila se Sakuru popohnat.
,,Už jdu!" řekla co nejhlasitěji a rychlým krokem došla k mamce.

Po cestě jsem si všímala , že si mě mamka pořád prohlíží.

,, Stalo se něco? " zeptala jsem se.
,, Co by se mělo stát? Nic se nestalo , neboj zlato , tedy já aspoň o tom nevím " usmála se na mě a já její úsměv opětovala.
,,A od kdy se bavíš se Sasukem a Itachim?" změnila téma.
Celkem mě ta otázka rozhodila , že se jen tak na to zeptala.
,,Sasuke semnou chodí do třídy a Itachi je jeho brácha , jsou dost hodný a milý " odpověděla jsem ji.
,,Hlavně se s nima nezapleť do nějakých průšvihů , jasný? "
,, Neboj mami " protočila jsem očima a mamka se začala smát.

,, Tak kdo z nich se ti líbí? "
,,Mami!"