Proč zrovna ty? (Itachi x Sakura)

34.kapitola

S Narutem jsem se ještě chvíli prošla a pak se odhodlala jít domů za rodiči.

Když tak budu zavřená v pokoji ,jako v nějaké komnaty jako zlatovláska.
Vždyť ji přece nakonec osvobodil princ , třeba by se  mi stalo to samé co jí.

**
Konečně jsem dorazila domů a vstoupila dovnitř.

,,Sakuro!" ozval se řev z kuchyně a mě postihla panika.

Sundala jsem si z nohou své botky a zhluboka se nadechla a vydechla.

,,Sakuro!"
,,Ano?" vykoukla jsem z koutu a mamka ke mně ihned přiběhla.

,,Jsem tak ráda , že se ti nic nestalo!" přiběhla s otevřenou náručí ke mně mamka až přes sklněné oči malém zakopla.

Umřel snad někdo?

,,M-mami?" vykoktala jsem.

,,Jsi v pořádku? Nemáš nějaké škrábance?" začínala si mě od hlavy až k patě prohlížet. 
,,Nic mi není " odpověděla jsem a stále nechápala, co se děje.

,,Jsi ty hlavně v pořádku? " zeptala jsem se a mamka ode mě trochu couvla.

,,Proč bych neměla? Vždyť bych já měla mít o tebe rozhodně strach"

,,Co tím myslíš? Nejsi naštvaná , že jsem zmizela a nedala nikomu vědět? "

,,No trochu ano , měla jsem o tebe velký strach , když jsme dorazili domů a zjistili , že tu nejsi , ale udělala jsi to kvůli tak dobré věci , zachránila jsi člověku život , rozhodně bych na tebe nemohla být naštvaná , naopak jsem velmi hrdá i táta " usmála se na mě , když si během toho utírala slzy.

Tak tohle Itachi měl na mysli , že řekne rodičům..

,,No kdyby tam nebyl Itachi , tak bych tu nebyla" řekla jsem.

,,Itachi tu zrovna byl a vše jsme se od něho dozvěděli "

,,Co přesně? "

,,No řekl nám , že jste se byli se Sasukem projít a šli jste kolem Mirakiho obchodu se sushim a všimli si jednoho pána , a jak ho 2 muži neustále sledují a vy jste si nemohli pomoct a celé to chtěli prověřit až jste nakonec vlezli do jeho vozu a nakonec jsi ho zachránila "

,,Aha.."

,,Když mi to vyprávěl připadalo mi jako bych to celé před sebou viděla"

Jako já , když mi vyprávěl Shisui pohádku.. Použil snad na ně Itachi sharingan?

Pak jsme se chvilku o  tom ještě bavili , šla jsem pozdravit tátu , kterého jsem taky objala a on mě ihned pochválil.

Potom všem jsem se odebrala do svého pokoje , abych si konečně pořádně odpočinula.

Když jsem vešla do pokoje , všimla jsem si červených tulipánů , které ležely na mém stolku.

,,Co to? Mamka by určitě nenechala otevřené okno takhle pozdě a rozhodně by mi nedala tulipány na stůl "

Že by?..

**
Ráno jsem se probudila a provedla moji normální ranní rutinu.

**
Dnes jsem nějak moc nestíhala , takže jsem musela do třídy téměř běžet.

**
Konečně zazvonilo na konec hodiny a já se mohla odebrat domů.
Dneska se zase vše vrátilo do normálu jen jsem se začala více bavit s Narutem i se Sasukem.

**
Zrovna jsem se procházela po kamenné cestičce domů. Obvykle podle ní nejdu , ale je delší a dneska jsem chtěla být více venku a pročistit si hlavu.

Najednou jsem spatřila opodál utržený červený tulipán na cestě.

,,Co to?"

Hned jsem si vzpomněla na včerejší tulipány u mé postele.

Zvedla jsem ho ze země a šla dál.

O pár metrů znovu ležel na zemi další tulipán.

Tak se to opakovalo tak 6x než jsem u rozcestí potkala Itachiho.

,,Ahoj princezno" pozdravil mě s úsměvem.

,,Ahoj , co tu děláš?" pozdravila jsem ho také.

,,Čekám tu na tebe" odpověděl mi a mně se trochu začervenaly tváře.

,,Proč? "
,,Vadí ti to? Jestli chceš, tak já odejdu"

,,To ne!'' vyjekla jsem a Itachi se zasmál.

,,Neboj , nikdy bych od tebe neodešel " usmál se na mě a za jeho zády vytáhl tucet tulipánů.

,,Tos udělal ty?" zeptala jsem se.

,,Snad se ti to líbilo " řekl a podal mi tulipány.

,,Komu by se to nelíbilo " odpověděla jsem a druhou ruku mi uchopil tou svou.

,,A teď zajdeme spolu někam na jídlo "

,,Jídlo? Jako že někam do restaurace nebo tak..j-jako?.."
,,Jako rande? Můžeš to tak brát" udělal krok před a já šla podél jeho boku.