Proč zrovna ty? (Itachi x Sakura)

35.kapitola

,,Řekneš mi konečně kam vůbec jdeme?" vyzvídala jsem neustále , ale  jako vždy jsem dostala pouze jednu a tu samou odpověď.

,,Na jídlo " pohlédl na mě s úsměvem.
Pokaždé za tuto odpověď jsem se zamračila.

,,To jsi mě tak naštvaná , protože ti to neřeknu nebo chceš ode mě pusu?"

,,C-cože? T-tak jsem to nemyslela!" vykoktala jsem celá nervózní a ucukla mu pohledem.

,,Oh dobře.. Škoda "

,,C-co?!"

,,Ale nic" zasmál se a začal mi rozcuchávat vlasy.

,, Nech toho! "

,, Však je to vtipné, když se zlobíš"

,, Ne! "

,, A roztomilé"

Upřímně? Když dořekl tuto větu, myslela jsem, že nervozitou a radostí vyskočím až na měsíc.

Vůbec jsem nevěděla co na to mám odpovědět. Náhle jsem cítila divné šimrání v bříšku. Jenom jsem ho bezmyšlenkovitě a mlčky následovala.

.
.
.
O nějakou chvíli později.
.
.
Po cestě, která vedla furt a FURT do kopce, jsme se dostali k lesu.

,, Nechci být drzá, ale že mě nepřehodíš divokým vlkům? "

,, Měl jsem to v plánu. Sakra.. Mělo to být tajemství"

,, Mno pokud se semnou nebojíš jít dál, tak můžeme pokračovat v cestě " usmál se a chytl mě za ruku.

,, Bolí mě nohy.." podívala jsem se na něho svými psími očkami.

,, Hmm.. Dobře " řekl, chytl mě za pas, zvedl a přitiskl do svý náruče.
,, Co chceš dělat? " zeptala jsem se.
,, Ponesu tě, nějaký problém? Princezno moje"

Moje?!

,, Um.. Ne"

.
.
.
.

,, Tak jsme tu" oznámil Itachi a postavil mě na zem.

,, Tyy bláho! " nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Před námi se tyčily obrovský stromy, které ohraničovaly malou nádhernou louku, kterou osvětlovaly paprsky Slunce . Na louce byla připravená deka se spousty jídla.

Už na první pohledem to bylo prostě úžasné.

,, Doufám, že se ti to líbí " zeptal se mě a já ho rychlostí blesku obejmula.

,, Budu to brát jako ano" zasmál se a sevřel mě v objetí.