Shadows Behind You // h.s.

XXV. 4 shots

Když jsem se zvedla ze země, Harry mě okamžitě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. Snažila jsem se od něj odtáhnout, ale jeho stisk byl pevný. Z jeho dechu byl cítit alkohol a možná marihuana.

„Chyběla jsi mi, drobečku," zašeptal a vtiskl mi krátký polibek na rty. Srdce mi bušilo, měla jsem chuť ho odstrčit, ale uvědomovala jsem si, že by to mohlo situaci jen zhoršit.

„Nikam při honu neutíkej," řekl tiše, nakláněje se ke mně. „Těm chlapům by nedělalo problém tě zastavit jakýmkoliv způsobem. A to bych nechtěl." Jeho pokus odhrnout mi pramen vlasů za ucho byl nemotorný, málem mi přitom škrábl do tváře.

Do místnosti vstoupilo několik mužů a přinesli dvě zimní bundy a vysoké boty. Harry se otočil k ostatním a hlasitě oznámil: „Jako minule – princeznám dáme náskok jedné minuty, pak začínáme."

Ztuhla jsem. Jeho slova mě bodla jako ledová dýka. Všichni přítomní, včetně Louise, se na nás s Bayley dívali hladově, jako šelmy připravené na lov. Louis k nám přistoupil a tiše, ale důrazně varoval: „Žádné hlouposti, rozumíte? Zkuste utéct a skončíte obě ve sklepě. A tam už žádné slitování nebude."

„Ty bys mi neutekla, že ne?" zeptal se Harry a naklonil se blíž, přičemž se usmíval tím svým zvláštním, přehnaným úsměvem.

„Samozřejmě, že ne," odpověděla jsem klidným hlasem a objala ho. Úkol číslo jedna byl splněn – uklidnit jeho podezření.

„Jen se schovej tak, abych si tě našel první," dodal tiše a pohladil mě po vlasech. „Jsi jen moje."

„Můžeme se ještě napít? Prosím," požádala jsem s úsměvem, který měl vypadat upřímně.

„Dobře, ale hned zpátky," kývl Harry.

„Dnes utečeme," šeptly jsme si s Bayley zároveň, když jsme se od něj vzdálily. Obě jsme se krátce zasmály té náhodné synchronii.

U baru jsme si připily. „Na útěk," pronesla jsem tiše a sklenička cinkla o Bayleyinu. Pak jsem se rychle přesunula k muži, který měl za opaskem pistoli. Byla mým cílem. Krátce jsem na něj pohlédla a zbraň si opatrně zastrčila pod tričko. Úkol číslo dvě splněn.

„Hon může začít!" ozval se Liamův hlas. Ihned jsme se s Bayley rozběhly ven. Její hlas mi zněl v uších: „Vzadu za domem je malá branka. Běž za mnou!"

Doběhly jsme k brance. Byla však zamčená. S Bayley jsme se na sebe zděšeně podívaly. Trvalo jen zlomek vteřiny, než mě napadlo jediné možné řešení – střelit do zámku. Rychle jsem vytáhla pistoli. Ruce se mi třásly, ale věděla jsem, že musím být přesná.

Bum. Zámek se rozpadl a my rozrazily dveře branky. Úkol číslo tři splněn.

Běžely jsme dál lesem. Výkřiky a dupot našich pronásledovatelů byly stále blíž. Kulka proletěla kolem mé hlavy a zarazila se do stromu. Zastavila jsem se a otočila. Nemohla jsem dýchat, ale věděla jsem, že musím bojovat. Vytáhla jsem zbraň a zamířila na Harryho.

„Nechte nás být!" vykřikla jsem.

Harry ke mně pomalu přistoupil, jeho oči byly temné. „Madison, prosím," zašeptal. Srdce se mi zastavilo. Prst na spoušti se zatřásl.

,,Stůj, nebo střelím!" zakřičím a svůj ukazováček přesunu na spoušť. 

Harry udělá krok zpátky. Periferně vidím, že si sahá za pás. Nejspíš pro zbraň. Pořád držím prst na spoušti... 

Bum.

____________________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře. Jste moje zlatíčka ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářůLíbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️